Čís. 3219.


Příslušnost podle druhého odstavce § 56 tr. ř. není pouze podpůrnou, nýbrž vyjimečně předepsanou, nepomíjí ani tehdy, pomine-li důvod spojitosti, naopak trvá potom dále a může tím méně pominouti, když přes vyloučení ze společného řízení zůstala tu i na dále ještě spojitost věcí.

(Rozh. ze dne 11. července 1928, Nd II 47/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací, slyšev generální prokuraturu, rozhodl v trestní věci proti Josefu G-ovi pro zločin podle §§ 183, 184 tr. zák. a přečin podle § 17 odst. druhý zákona na ochr. rep. v záporném sporu o příslušnost mezi zemským trestním soudem v Praze a krajským soudem v Olomouci, takto: Příslušným je zemský trestní soud v Praze.
Důvody:
Proti Josefu G-ovi bylo u zemského trestního soudu v Praze zavedeno trestní řízení pro trestné činy, spáchané vesměs v cizině. Po zahájení trestního řízení bylo na Josefa G-a učiněno trestní oznámení pro nový trestný čin, přečin podle § 17 odst. druhý zák. na ochr. rep., a byl G. o tomto činu u zemského trestního soudu také zodpovědně slyšen. Radní komora zemského trestního soudu v Praze se dne 30. prosince 1927 usnesla, by bylo podle § 57 tr. ř. zvlášť o sobě vedeno a provedeno trestní řízení pro zločin podle §§ 183, 184, spáchaný v Mannheimu v Německu, a pro přečin podle § 17 odst. druhý zák. na ochr. rep. Zemský trestní soud v Praze je toho názoru, že právoplatným usnesením o vyloučení pomíjí původní soudní příslušnost, ať již z jakéhokoli důvodu založená, a že otázka předstižení při řešení otázky příští příslušnosti nemůže přicházeti vůbec v úvahu. Při sběhnutí se dvou trestných činů, spáchaných jednak v cizině, jednak v tuzemsku, rozhoduje prý příslušnost soudu, příslušného pro trestný čin, spáchaný v tuzemsku. Přečin podle § 17 odst. druhý zák. na ochr. rep. byl prý pak podle trestního oznámení spáchán v Olomouci; je prý proto tento soud podle § 51 tr. ř. příslušným k projednání onoho přečinu, a pro zločin zpronevěry spáchaný v Mannheimu jest prý jeho příslušnost opodstatněna podle § 56 tr. ř. Než stanovisko zemského trestního soudu v Praze neodpovídá zákonu. Podle § 51 tr. ř. jest soud spáchaného skutku sice soudem zpravidla příslušným. Leč toto pravidlo pozbývá platnosti, jde-li o spojité trestní věci ve smyslu prvního odstavce § 56 tr. ř. Neboť z takové spojitosti, ať je způsobu kteréhokoli a ať vznikla jakkoli, vzchází vždy ten účinek, že o všech spojitých věcech má zpravidla provedeno býti jediné společné řízení při témže trestním soudě, jímž podle velícího předpisu druhého odstavce § 56 tr. ř., až na dvě výjimky tam uvedené, jest soud, jenž předstihl ostatní soudy, jež by přicházely v úvahu. Jde-li tudíž o věci, které by o sobě náležely k příslušnosti různých soudů trestních, nastává pro jednotné řízení zvláštní důvod příslušnosti a ze všech soudů, jež by jinak přicházely v počet, stává se příslušným pouze ten, jenž předstihl ostatní. Příslušnost podle druhého odst. § 56 tr. ř. není pouze podpůrnou, nýbrž pro dotyčné případy výjimečně předepsanou, nepomíjí ani tehdy, pomine-li důvod spojitosti, naopak trvá i potom dále (sb. n. s. čís. 594) a může proto tím méně pominouti, když přes vyloučení ze společného řízení zůstala tu i na dále ještě spojitost věcí. Vylučující usnesení samo o sobě nemění proto nic na příslušnosti soudu podle předpisu § 56 tr. ř. jednou založené a zůstal tedy zemský trestní soud v Praze, ježto předstihl, příslušným i pro věc vyloučenou. Tomu není na závadu ustanovení § 58 tr. ř., poněvadž příslušnost krajského soudu v Olomouci v příčině přečinu podle § 17 odst. druhý zákona na ochranu republiky není ničím doložena.
Citace:
Čís. 3219.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 498-499.