Č. 9514.

Obecní volby. — Řízení správní: Jak má úřad postupovati při šetření o námitkách podaných do volby starostových náměstků?
(Nález ze dne 24. listopadu 1931 č. 17281.)
Věc: Arnošt F. a spol. v Liberci (adv. Dr. Jindř. Czerny z Liberce) proti zemskému úřadu v Praze (za zúč. Ant. R. adv. Dr. Valter Hergl o volbu starostova náměstka.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Dne 29. července 1929 konalo městské zastupitelstvo v Liberci volbu starostových náměstků a členů městské rady. Volba náměstků konala se podle § 61 ob. řádu vol. z plena zastupitelského sboru. Podle protokolu o volbě odevzdáno bylo při volbě prvého náměstka 42 hlasů, z nichž obdržel Antonín R. 17 hlasů, Eduard R. 14 hlasů, František T. 5 hlasů, Václav B. 4 hlasy a 2 lístky byly prázdné. Poněvadž takto žádný z kandidátů neobdržel nadpoloviční většiny hlasů, konána byla užší volba mezi Antonínem R. a Eduardem R., kteří obdrželi největší počet hlasů. Při této užší volbě odevzdáno opět 42 hlasů, a bylo prohlášeno, že Antonín R. obdržel 18 hlasů, Eduard R. pak 17 hlasů a 7 lístků bylo prázdných. Byl proto prohlášen za zvolena Antonín R.
Dne 5. srpna 1929 podali st-lé proti právě uvedené volbě prvého starostova náměstka námitky, uvádějíce v podstatě: Volbu prvého starostova náměstka řídil nejstarší člen zastupitelstva s 11člennou volební komisí. Při užší volbě zjistil člen volební komise Arnošt P., že pro Antonína R. bylo odevzdáno 18 hlasů, pro Eduarda R. 17 hlasů, a odevzdal lístek, na němž byl zapsán tento výsledek hlasování, předsedajícímu, jenž pak prohlásil za zvolena Antonína R. Jednotlivé hlasovací lístky byly odevzdány zapisovateli vrch. měst. úředníku Dru Sch., jenž je dal do zvláštních obálek. Po skončení volby druhého náměstka a městské rady odnesl Dr. Sch. volební spisy a obálky s hlasovacími lístky do vedlejší místnosti, aby zde napsal protokol o volbě. Do této místnosti vešel pouze zástupce dohlédacího úřadu vládní rada Dr. W., Dr. Sch. a písařka na stroji Berta B. Při psaní protokolu o volbě, když se Dr. W. zatím vzdálil, přepočítal Dr. Sch. v přítomnosti písařky hlasovací lístky a zjistil, že mezi hlasovacími lístky, odevzdanými při užší volbě pro Antonína R., je založen jeden lístek se jménem Eduard R. a že ve skutečnosti bylo pro Eduarda R. odevzdáno 18 hlasů, kdežto pro Antonína R. pouze 17 hlasů, takže za prvého náměstka byl zvolen vlastně Eduard R. Dr. Sch. ohlásil to ihned zástupci dohlédacího úřadu, jenž pak svolal členy volební komise na odpoledne ke zvláštní schůzi, při níž však mezi členy komise nebylo docíleno dohody, pročež pět členů komise odepřelo protokol o volbě podepsati. St-lé vyžádali si pak od členů městského zastupitelstva z volebních skupin německo-nacionální, německé národně-sociální strany dělnické, německo-sociální strany a německé sociálně-demokratické strany, které se užší volby účastnily, písemné prohlášení, že při této volbě volili Eduarda R. Tato prohlášení byla jim dána 14 členy tří prvních skupin (k námitkám připojeno 13 těchto prohlášení, o 14. poznamenáno, že bude předloženo dodatečně), kdežto strana sociálně-demokratická je zmocnila prohlásiti, že také čtyři členové této strany volili Eduarda R. Z toho jde, že prohlášení, že při užší volbě byl za 1. náměstka zvolen Antonín R., spočívá na omylu, zaviněném nesprávným počítáním hlasů a neodpovídá skutečnosti. Dovolávajíce se hlasovacích lístků a připojených prohlášení a nabízejíce důkaz výslechem čtyř členů strany sociálně-demokratické, jakož i Dra Sch. a Berty B., navrhli st-lé, aby zem. úřad volbu Antonína R. za prvého náměstka prohlásil za neplatnou a rozhodl, že při užší volbě byl prvním náměstkem zvolen 18 hlasy Eduard R.
Zástupce dohlédacího úřadu, předkládaje zem. úřadu v Praze protokol o provedené volbě, předložil zároveň prohlášení Dra Sch. a Berty B. z 29. července 1929, líčící události při sepisování protokolu o volbě tak, jak jsou vypsány v námitkách st-lů.
Nař. rozhodnutím zamítl zemský úřad v Praze námitky st-lů jako nepodstatné z těchto důvodů: »Podle obsahu spisů a zejména protokolu o volbě konstatovala volební komise, složená ze zástupců zúčastněných volebních skupin, prohlédnutím odevzdaných hlasovacích lístků, že při užší volbě prvého náměstka obdržel Antonín R. 18 hlasů a Eduard R. pouze 17 hlasů, a prohlásila proto Antonína R. za zvoleného. Při sčítání hlasů nebylo, jak z volebního protokolu jest patrno, žádných rozporů mezi jednotlivými členy volební komise a nebylo vůbec žádných pochybností o počtu neb poměru odevzdaných hlasů. Také stížnost sama ani netvrdí, že by v tomto stadiu volebního řízení se byly vyskytly nějaké rozpory. Po ukončení celé volby odnesl zapisovatel volební spisy do jiné místnosti a tam za nepřítomnosti volební komise a zástupce dohlédacího úřadu podrobil s kancelářskou úřednicí hlasování o své újmě novému přezkoušení s výsledkem udánlivě opačným. Jsou zde tedy údaje činitelů, kteří volbu provedli a protokol o této volbě a opačné tvrzení st-lů, opřené o výrok zapisovatele a zmíněné kancelářské síly. Obě tato stanoviska jsou tak protichůdná a takového rázu, že nedaly by se rozpory mezi nimi dodatečně objasniti nějakým šetřením a pokládá proto zem. úřad každé další doplňování spisů v té příčině předem za bezúčelné a bezvýsledné. Rovněž nepokládá zem. úřad za potřebné, aby se obě strany o svých názorech vzájemně vyjadřovaly, ježto jejich stanoviska jsou jim oběma notoricky známa. Jest se tudíž pouze omeziti na hodnocení vývodů st-lů se strany jedné a orgánů, kteří volbu provedli, se strany druhé, a tu dospěl zem. úřad k přesvědčení, že jedině směrodatným je výsledek volby, konstatovaný ve volebním protokole a to v této úvaze:
Při všeobecném zájmu, jaký tato volba vzhledem k politickým poměrům v Liberci panujícím vyvolala a v důsledku toho jistě zevrubné a důkladné kontrole odevzdaných hlasovacích lístků, pokládá zem. úřad za vyloučeno, že by mohl býti přehlédnut správný výsledek volby, resp. že by vyhlášení nesprávného výsledku bylo zůstalo příslušníky stran ve volbě podlehnuvších nepovšimnuto, a nemaje žádného podkladu pro domněnku, že celá vícečlenná volební komise, složená i ze zástupců přehlasovaných volebních skupin, se — jak stížnost tvrdí — při sčítání hlasů zmýlila, musí jedině výsledek, který za přítomnosti zástupce dohlédacího úřadu konstatovala, pokládati za úředně zjištěný a proto pravoplatný. Tvrzení st-lů jest naproti tomu značně seslabeno tím, že domněle nesprávný výsledek volby zjistil jen zapisovatel, tedy osoba k provádění nějaké dodatečné kontroly volební komisí již provedeného skrutinia neoprávněná a nepovolaná, dále že se tak stalo v jiné místnosti nežli v místnosti volební, teprve delší čas po skončení volby a za nepřítomnosti volební komise a vlád. komisaře. Tu pak nepokládá zem. úřad za vyloučeno, že v tomto mezidobí mohlo dojiti k nějaké záměně, resp. změně hlasovacích lístků a že tudíž není vyloučeno, že hlasovací lístky ke spisu připojené nejsou ve svém celku totožnými s hlasovacími lístky při volbě odevzdanými. Tuto domněnku nevyvrací ani st-li předložených 13 prohlášení členů obecního zastupitelstva, že při volbě hlasovali vro Eduarda R., poněvadž — nehledě k tomu, že prohlášení tato jsou vlastně porušením zásady tajnosti volby a že jich je pouze 13 — nelze je považovati za nezvratný důkaz o tom, že zmínění členové skutečně hlasovali tak, jak udávají. Z týchž důvodů odmítá zem. úřad navrhovaný výslech ostatních členů zastupitelstva. Výslech zapisovatele a kancelářské síly byl pak proveden již okr. úřadem a nového výslechu jich není třeba.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
Podstatou svých námitek, podaných proti volbě prvního starostova náměstka, domáhali se st-lé jediného, a to, aby pro omyl, sběhlý při počítání hlasů při užší volbě, byla volba Antonína R. prohlášena za neplatnou a za zvolena prohlášen Eduard R. Šlo tedy podle tohoto obsahu námitek nikoliv o zrušení volebního řízení, z něhož resultovalo zvolení prvního náměstka, nýbrž o opravu nesprávného výsledku skrutinia, a také jen o tomto nároku žalovaný úřad rozhodoval. Konečným cílem, k němuž i stížnost přípustně může směřovati, může proto býti jen postulát, vztahující se na opravu zmíněného výsledku volby, nikoliv též nároky jinaké, vybočující z hranic onoho požadavku, zejména žádání, jež poukazujíc na řadu nezákonností, jež se po názoru stížnosti při zmíněné volbě sběhly, jako na př. sčítání hlasů ve dvou urnách, pozdní sepsání protokolu a pod., domáhá se toho, aby pro tyto vady byla volba prvního náměstka, to jest celé volební řízení této volby, zrušena. O jak rozdílné nároky v obou případech jde, jest patrno již z toho, že v prvním případě vezme se za základ volební řízení, tak jak bylo provedeno, a prohlásí se jen jiný jeho výsledek, kdežto v druhém případě bylo by nutno provésti znovu celé volební řízení. Pokud tedy stížnost ve své druhé části domáhá se zrušení volebního řízení a tedy provedení nové volby prvého starostova náměstka, jeví se v tomto svém obsahu nepřípustnou, a nemůže se jí nss věcně zabývati.
Věcné zkoumání nss-u může vyvolati jen onen obsah stížnosti, jímž se provádí jen nárok na opravu výsledku provedené volby, jak se ho st-lé v námitkách domáhali a jak o něm také žal. úřad rozhodl. V této příčině pak uvažoval nss:
Žal. úřadu bylo řešiti jedinou otázku, a to, zda skutečným výsledkem řízení, provedeného při užší volbě prvního starostova náměstka, byl resultát, jenž došel výrazu v prohlášení, že prvním náměstkem byl zvolen Antonín R. Skutkově šlo o to, zda pro osobu právě jmenovanou bylo odevzdáno 18 hlasů, jak zaznamenáno v protokole, či pouze 17, jak tvrdili st-lé, kteří dovozovali, že mezi lístky, které volební komise počítala jako hlasy, odevzdané pro Antonína R., byl zařazen i lístek, znějícíma jméno druhého kandidáta Eduarda R.
Maje řešiti tuto skutkovou otázku, dovolal se žal. úřad toho, že při volbě samé nebylo o poměru odevzdaných hlasů mezi členy volební komise pochybností, jak o tom svědčí zápis protokolu, a na tomto základě zkonstruoval thesi, že na jedné straně jest tu údaj činitelů, kteří volbu provedli a protokol o této volbě, a na druhé straně tvrzení st-lů, opřené o výrok zapisovatele a kancelářské síly. Obě tato stanoviska jsou protichůdná a takového rázu, že se po názoru úřadu nedají rozpory mezi nimi odstraniti nějakým šetřením, jež proto žal. úřad jako předem bezúčelné a bezvýsledné odmítl provésti.
V této myšlénkové konstrukci žal. úřadu je předem ta základní vada, že žal. úřad přehlíží, že svými námitkami st-lé právě vytýkali, že při sečítání hlasů volební komise sběhl se omyl a že tedy, dokuo o tom členové volební komise nebyli zvláště slyšeni, nemůže jako základnu, z níž mu jest vycházeti, postaviti skutečnost, že jest tu na jedné straně údaj činitelů, kteří volbu provedli Naopak, jest tu jen záznam protokolu — jejž však, jak st-lé tvrdili, část členů volební komise pro jeho nesprávnost odepřela podepsati — že pro Antonína R. bylo odevzdáno 18 hlasů, což právě st-li bylo popíráno. Sám záznam protokolu, když právě jest namítáno, že záznam ten spočívá na omylu, nelze pak stavětí proti tvrzení st-lů jako basi, o níž se lze pak proti st-lům opírati.
Avšak i kdyby se nehledělo k tomuto nedostatku v základech konstrukce žal. úřadu, jest podstatnou vadou stižen i úsudek žal. úřadu, jímž odmítá konati o věci šetření z důvodu, že obě stanoviska jsou tak protichůdná a takového rázu, že rozpory ty nedaly by se dodatečným šetře ním objasniti. Vždyť právě proto, že jde o stanoviska protichůdná, jest potřeba prováděti šetření, aby mohlo býti rozhodnuto, které z obou sporných stanovisek je správné; co pak se týče tvrzení, že jde o případ takového rázu, že z případného šetření nelze očekávati účelných výsledků, není v nař. rozhodnutí blíže vyloženo, jaké okolnosti případu má žal. úřad na mysli a jež případ dnešní činí případem takového rázu, že z dodatečného šetření nelze se nadití účelných výsledků. Okolností takových nelze se ani domysliti. Ostatně úsudek, že šetření nepřinese positivních účelných výsledků, nemůže býti nikdy anticipován, kde z povahy věci a důkazních prostředků negativní výsledek nemůže býti přímo dokázán. Právě naopak bylo povinností žal. úřadu, aby o tvrzení st-lů konal šetření a svůj skutkový úsudek vynesl teprve, až vyčerpal všechny prostředky, jimiž sporná otázka mohla býti přípustně objasněna.
Takovým přípustným prostředkem nemohl býti ovšem výslech hlasujících členů jako svědků o tom, koho v užší volbě volili, neboť přípustnost takového důkazu byla by v rozporu se stěžejní zásadou tajnosti volby. Naproti tomu mohl a měl býti proveden výslech členů volební komise zvláště o způsobu počítání odevzdaných hlasovacích lístků a jejich účasti při tom a podle takto docílených výsledků případné šetření další, bylo-li by toho třeba, při čemž pro ocenění důkazní síly svědeckých výpovědí byla by bez významu skutečnost, že jde o osoby k provádění kontroly skrutinia neoprávněné a ostatní skutečnosti, o nichž se nař. rozhodnutí zmiňuje. Dokud žal. úřad neprovedl těchto a jiných případně potřebných šetření, nemohl vynésti svůj konečný úsudek; nař. rozhodnutí jeví se ve svých důvodech jen polemikou, nikoli vyvrácením stanoviska st-lů. Řízení zůstalo tedy po této stránce vadné, pročež bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

Č. 9514. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 376-380.