Č. 2985.

Státní občanství (Slovensko): Pouhá skutečnost, že bývalý četnický důstojník uherský po převratu ještě nějaký čas na svém služebním místě setrval a že byl maďarským státem pensionován, nezakládá sama o sobě důvod pro ztrátu čsl. stát. občanství podle § 30 zák. čl. L: 1879.
(Nález ze dne 14. prosince 1923 č. 21249).
Prejudikatura: Boh. 2296 adm.
Věc: Ladislav G. v Nižní S. (adv. Dr. Jindř. Fleischman z Prahy) proti ministerstvu vnitra stran přiznání zaopatřovacích požitků.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. vnitra žádosti st-le, Ladislava G., četnického podplukovníka maďarského, příslušného do Nižní S. župy Gemermalohontské, o převzetí do evidence čsl. četnických pensistů a o zařízení výplaty jeho pense čsl. státem, ježto v důsledku toho, že sloužil po státním převratu jako čsl. příslušník do 1. dubna 1920 jako aktivní důstojník maďarského státu, pozbyl po rozumu vyhlášky min. úřadu v Bratislavě z 3. března 1920 č. 1925 pres. čsl. státního občanství i domovského práva v tuzemsku a poukázalo st-le, aby se s nároky na výplatu své pense obrátil přímo na směrodatné úřady maďarské vlády.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Ministerská vyhláška, o kterou se nař. rozhodnutí opírá, jest sice pouhou instrukcí danou úřadům a nikoli právní normou, která by mohla platně upraviti poměr, o který jde, totiž zánik státního občanství, vyhrazený §em 4 ústavní listiny výslovně zákonné úpravě, — avšak vyhláška tato, která stanoví, že všichni, kdož dosud příslušeli do některé obce na Slovensku a zastávají nyní v Maďarsku funkci členů národního shromáždění nebo nějaký státní úřad aneb sloužili v maďarském vojsku, mají býti považováni za maďarské státní občany a že platí pro ně a pro členy jejich rodiny (manželky a maloleté děti) všecky zákony a nařízení vztahující se na příslušníky cizích států — opírá se zřejmě o § 30 uher. zák. čl. L: 1879, jenž stanovil, že úřady v § 11 uvedené, z nichž v daném případě mohl by přicházeti v úvahu pouze ministr vnitra, mohou vysloviti ztrátu státního občanství ohledně státních občanů, kteří bez jejich svolení vstoupili do služeb jiného státu, jestliže službu tuto neopustí ani po učiněné výzvě a ve lhůtě v ní stanovené. Nař. rozhodnutí zamítá st-lův nárok na zaopatřovací požitky z důvodu, že zaniklo jeho čsl. státní občanství, poněvadž sloužil po státním převratu až do 1. dubna 1920 jako aktivní četnický důstojník a jako čsl. státní příslušník maďarskému státu.
Zák. čl. L: 1879 jedná ovšem o uherském státním občanství, ale jest zřejmo, že se nyní, poněvadž byl v platnosti zachován, vztahuje na státní občanství čsl. Předpis jeho § 30 platí tudíž o příslušníku republiky čsl., jenž odpykati má ztrátou svého občanství, dopustil-li se činu nesrovnávajícího se s jeho občanskými povinnostmi tím, že vstoupil bez povolení svého státu do cizích služeb a setrval v nich, ač musilo mu býti zřejmo, že stát ten s jeho postupem nesouhlasí. To předpokládá však, aby osoba ta byla si vědoma svého nového státního občanství, neboť teprve pak lze mluviti o tom, že porušila povinnost vůči státu, k němuž náleží tím, že své služby věnovala státu, k němuž má postavení cizince. Dalším předpokladem ztráty státního občanství jest však také svoboda vůle a možnost dle této své vůle jednati. Třetí podmínkou pak jest, že osoba ta setrvá ve službě cizího státu i když zví, že to neodpovídá zájmům státu, jehož příslušníkem, jak jí známo, se stala.
V daném případě stojí úřad na stanovisku, že st-l konal ještě po dni 28. říjnu 1918 službu v maďarském státu jako četnický důstojník a z toho, že vstoupil do služeb maďarského státu, usuzuje, že tak jednal proti zájmům státu čsl.
Avšak pro předpoklad, že st-l vědomě jako čsl. státní občan vstoupil do služeb státu maďarského a že tam službu konal ze své vůle, není ve spisech opory.
St-l udal v podáních svých a při svém výslechu v řízení administrativním, že sloužil po 10 roků aktivně v Sedmihradech, posléze v Kluži, kdež byl za dobu rumunské operace, totiž v době od 28. října 1918 do 1. září 1919 od Rumunů dočasně pensinonován a kde také »svoje povolání skončil«, že se pak zdržoval v Budapešti jen do té doby, až byl po provedení superarbitračního řízení jako ke službě neschopný dne 1. dubna 1920 definitivní dán do výslužby a jakmile si opatřil čsl. domovský list a jiné dokumenty k vydání cestovního pasu, že se dne 9. dubna 1920 vrátil do své domovské obce Nižní S., kdež má hospodářství, k trvalému pobytu, v Budapešti pak že mu byly jen až do konce března 1920 vypláceny požitky pensijní.
Tyto okolnosti tak, jak jsou st-lem tvrzeny, byly by — předpokládaje jejich správnost — vedly nutně k závěru, že v daném případě nešlo vůbec o vstoupení čsl. státního občana do služeb cizího státu, nýbrž o pouhou likvidaci služebního poměru před tím platně založeného, jakmile poměr tento počal nabývati známek předpisem § 30 předpokládaných a použití předpisu toho podmiňujících. Úřad k okolnostem těm, jak patrno, pro řešení sporu rozhodným, nepřihlížel, nezjistil a nezhodnotil jich, vycházeje z právního názoru, jak uvedeno, mylného, že k použití cit. předpisu stačí již pouhý fakt, že st-l i po státním převratu byl ve službě státu, následkem převratu toho cizího, a že jeho služební poměr až do vyřízení jeho žádosti o pensi vládou maďarskou trval. Nemá tedy subsumpce případu toho pod § 30 zák. čl. L: 1879 dostatečného podkladu ani skutkového ani právního. Poněvadž pak ani další okolnost, že maďarský stát pensionoval st-le za služby jemu dříve konané, nemůže býti pokládána za rozhodnou, poněvadž se nedotýká nikterak otázky st-lova státního občanství dle nynějšího právního stavu, musilo býti nař. rozhodnutí pro nedostatečné zjištění skutkového základu, způsobeného mylným právním posouzením věci, zrušeno býti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 2985. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1200-1202.