NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Čís. 930.

Při výměře výživného pro nemanželské dítě nutno povšimnouti si též valutových a drahotních poměrů místa, kde žije otec dítěte.
O nároku nemanželské matky dle § 167 obč. zák. nelze jednati v řízení nesporném.
(Rozh. ze dne 22. února 1921, R I 201/21.)
Oba nižší soudу uložily v řízení nesporném nemanželskému otci, doznavšímu otcovství a žijícímu ve Vídni, by platil měsíčně 50 Kč výživného pro nemanželské dítě a kromě toho nahradil nemanželské matce výlohy slehnutí.
Nejvyšší soud snížil výživné na 35 Kč měsíčně a odmítl návrh na náhradu výloh slehnutí.
Důvody:
Bydliště nemanželského otce v cizině má význam při posouzení výše výživného, jež se řídí nejen podle potřeb dítěte, nýbrž také podle majetkových a výdělkových poměrů otcových; při uvažování těchto jeho poměrů musí býti hleděno také k drahotním poměrům v jeho bydlišti a k rozdílu mezi měnou cizozemskou a měnou naší, ve které výživné má platiti. K těmto valutovým a drahotním rozdílům předchozí soudové nevzali náležitého zřetele a v důsledku toho určili výživné dosavadním majetkovým a výdělkovým poměrům nemanželského otce nepřiměřené. Stěžovatel je podle zjištění studujícím lékařství ve Vídni, nemá žádného jmění a dostává od svého otce podporu 1000 K rak., tedy nyní přibližně 120 Kč měsíčně, takže částka, jemu poručenským soudem k placení uložená, značně přesahuje třetinu jeho příjmu, které stěží postačují k jeho vlastní výživě. Je však jeho povinností se starati, aby svému zákonnému závazku mohl zadost učiniti a aby také vlastním přičiněním nabyl výdělku; vzhledem k onomu příspěvku z domova může tak aspoň částečně učiniti na př. soukromým vyučováním nebo jiným přiměřeným zaměstnáním vedlejším, aniž by tím ohroženo bylo dokončení studií k jeho povolání potřebných. V uvážení těchto okolností bylo dovolacímu rekursu vyhověno a výživné z 50 Kč na 35 Kč přiměřeně sníženo; kdyby valutové nebo výdělkové a majetkové poměry nemanželského otce se podstatně změnily, jest arci stranám zůstaveno u příslušného soudu přiměřenou změnu výživného navrhovati. Stěžovateli bylo poručenským soudem též uloženo, aby matce dítěte zaplatil útraty slehnutí požadovanou částkou 400 Kč. Ale nehledíc k tomu, že podle obsahu spisů matka dítěte v době návrhu již byla zletilou a legitimace poručníka k podání návrhu za matku není vykázána, nelze souhlasiti s názorem, z něhož předchozí soudové zřejmě vycházejí, že předpisu druhého odstavce § 16 první dílčí nov. k obč. zák. může býti užito také tehdy, jde-li o nárok na náhradu útrat slehnutí a výživy v šestinedělí podle § 167 obč. zák. (§ 10 téže novely). V cit. § 16 mluví se sice o povinnostech otci podle zákona příslušejících vůbec a také povinnost v § 167 obč. zák. stanovená je povinností zploditele, avšak další předpis cit. § 16, že soud v případě tam uvedeném má poručníka, totiž poručníka nemanželského dítěte poukázati k podání žaloby, patrně tomu nasvědčuje, že zákon v § 16 předpisuje řízení nesporné toliko pro stanovení míry otcových povinností k dítěti; ani vývoj tohoto zákona počínajíc od vládního návrhu z r. 1909, v němž nynější § 16 byl zařaděn před nynějším § 10, nepoukazuje na úmysl zákonodárcův, aby soud po narození dítěte též o povinnosti v § 167 obč. zák. uvedené jednal a rozhodoval v řízení nesporném. Protože však soud má podle § 1 nesp. pat. z moci úřední nebo k návrhu stran postupovati v řízení nesporném jen potud, pokud to zákon předpisuje, jest protizákonným rozhodnutí předchozích soudů o věci na pořad práva náležející, pročež bylo zrušeno a nepřípustný návrh byl odmítnut.

Citace:

č. 930. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 146-147.