Č. 2995.

Administrativní řízení: * Úřad není oprávněn odmítnouti meritorní rozhodování o rekursu z důvodu, že rekurs není stranou vlastnoručně podepsán. Má-li úřad důvodné pochybnosti o tom, pochází-li rekurs od strany, pokud se týče byl-li podán s jejím vědomím a vůlí, je na něm, aby pochybnosti ty šetřením odstranil.
(Nález ze dne 17. prosince 1923 č. 13152).
Prejudikatura: Boh. 626, 706 a 843 adm.
Věc: Josef Sch. a spol. v M. proti ministerstvu vnitra stran zjištění národnosti při sčítání lidu.
Výrok: Stížnost Karla C. a Marie P. zamítá se jako nepřípustná, stížnost Antonie P. jako bezdůvodná. Ke stížnostem ostatních stěžovatelů se rozhodnutí jimi naříkaná zrušují pro nezákonnost.
Důvody: Při sčítání lidu osp v M. ve smyslu § 20 vl. nař. z 30. října 1920 č. 592 Sb. uznala, že st-lé .... jsou národnosti české, a dle toho nařídila opravu sčítacích archů. Zsp odvolání z výroku toho podaná zamítla. Do rozhodnutí zsp podány byly rekursy podepsané jmény st-lů a nesoucí kromě toho firmu a faksimile, po případě podpis advokáta Dra L. Min. vnitra nařídilo, aby bylo zjištěno, jsou-li podpisy stran na rekursech těch jich podpisy vlastnoručními. Rekurenti byvše vyslechnuti vypověděli, že podpisy nejsou jejich, nýbrž že odvolání podepsal jich jmény advokát Dr. L., jemuž dali plnou moc. Na to min. vnitra nař. rozhodnutími rekursy jako nepřípustné odmítlo, poněvadž nebyly stranami vlastnoručně podepsány a Dr. L. jako pisatel nevykázal se plnou mocí a nebyl proto legitimován jménem stran rekurs podávati.
Stížnosti napadají rozhodnutí ta jako nezákonná namítajíce, že Dr. Dr. L. byl oprávněn rekursy podepsati a podat již na základě zmocnění ústního; shledával-li úřad nutným průkaz o tomto zmocnění, měl vrátiti rekursy k připojení plné moci, nikoliv však je odmítati, a to tím méně, když podání jich advokátem není předepsáno. — — —
Nss uvážil o stížnostech takto:
Ministeriální rekursy, které nař. rozhodnutími byly odmítnuty, nebyly formálně podány advokátem Drem L. v zastoupení stran, proti nimž směřovala nař. rozhodnutí II. stolice. Formálně vystupovaly proti žal. úřadu jako rekurenti tyto strany samy, na rekursech podepsané a svým vlastním jménem jednající, a Dr. L. — jenž ostatně rekursy po většině ani nepodepsal, nýbrž opatřil je pouze svou firmou a razítkem, — jevil se toliko ve funkci posla, jenž písemné projevy rekursní vůle st-lů samých úřadu dodává.
Tím liší se tyto případy od případů, o nichž jednají nálezy tohoto soudu Boh. 626 a 843 adm. dovolané v odvodních spisech žal. úřadu, neboť v těchto případech rekurs formálně jevil se jako projev vůle osoby odlišné od strany a jednající jako její zástupce. Ježto nebyly tedy rekursy ony formálně podány osobou třetí v zastoupení a jménem strany, nýbrž těmito stranami samými, nebylo žádné příčiny, aby byla k nim připojena nějaká plná moc, která přece předpokládá, že vůči úřadům nevystupuje strana sama, nýbrž jménem jejím osoba jiná.
Vzhledem k tomu odpadá však také potřeba zabývati se otázkou, jakým způsobem dlužno v administrativním řízení prokazovati zmocnění, a jaký význam v tom směru má ustanovení § 80 úř. instrukce pro okr. úřady ze 17. března 1855 č. 52 ř. z., v odvodním spise dovolané. Žal. úřad ze svého stanoviska nebyl by se ostatně mohl pustiti do meritorního vyřizování rekursu ani tehdy, kdyby k nim byla plná moc pro Dra L. bývala připojena, kdyžtě většina rekursu Drem L. jako domnělým zástupcem nebyla vlastnoručně podepsána.
Ale ani okolnost, že rekursy nebyly podepsány stranami vlastnoručně — jak úřad dodatečně zjistil — nemůže odůvodniti odmítnutí jich. Není žádného zákonného předpisu, který by požadoval, aby podání stran vůbec nebo aspoň rekursy byly stranami vlastnoručně podepisovány. Má-li úřad pochybnosti o tom, zda určité podání bylo učiněno stranou samou resp. s jejím vědomím a vůlí, je na něm, aby pochybnosti ty zjištěním oněch okolností odstranil. Srv. nález Boh. 706 adm.
V daných případech žal. úřad výslechem stran zjistil, že jejich ministeriální rekursy byly podány prostřednictvím advokátní kanceláře Dra L. s jejich vědomím a vůlí. Za tohoto stavu nebyl však oprávněn
Bohuslav, Nálezy správní. V. 144 odmítati meritorní vyřízení jich. Učinil-li tak, porušil nezákonným způsobem právo st-lů na vyřízení jejich rekursů, a bylo proto nař. rozhodnutí dle § 7 o ss zrušiti.

Citace:

č. 2995. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1222-1224.