NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2932.

Obecní dávka z nájemného: Je-li dům úplně osvobozen od daně činžovní, odpadá i obecní dávka z nájemného.
(Nález ze dne 30. listopadu 1923 č. 20 417.)
Věc: Firma Sklárny M. M. v Ř. proti zemskému správnímu výboru v Praze o obecní přirážku k dani činžovní.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím osk v T. z 23. května 1922 vyhověno bylo stížnosti fy »Sklárny Maxe M. v Ř.« do usnesení měst. zastupitelstva v T. z 11. března 1922, kterým byl zamítnut rekurs stěžující si firmy, čelící proti vyměření obecní dávky z nájemného za dobu od 1. srpna do 31. prosince 1921 z místností firmou užívaných.
V rozhodnutí poukazuje se na předpis § 1 pravidel o vybírání dávky, z něhož se dovozuje, že ve všech případech, kdy dům jest osvobozen od daně domovní, nastává také osvobození od dávky činžovní.
Rozhodnutím zsv-u v Praze z 25. srpna 1922 byl tento výrok zrušen z důvodu, že v tomto případě jde toliko o dočasné osvobození budovy od daně činžovní, takže tato podléhá obecní dávce činžovní, jak také vysloveno bylo judikaturou nss-u.
Rozhoduje o stížnosti do rozhodnutí tohoto firmou »Sklárny Maxe M.« pro nezákonnost podané, vycházel nss z těchto úvah:
Dle § 2 pravidel pro vybírání dávky z nájemného, v městské obci T. vydaných podle zákona z 24. října 1899 č. 97 z. z. jest městská obec T. oprávněna vybírati dávku z nájemného ve výši odpovídající uvedeným zde procentům z ročního nájemného.
Pod slovem »roční nájemné« rozuměti jest nájemné ve smyslu § 1, odst. 1 zmíněných pravidel, které stanoví, že obyvatel neb uživatel místností povinen jest platiti dávku z nájemného přiznaného a berním úřadem upraveného po případě z nájemného z moci úřadu zjištěného a zdanění podrobeného.
Z tohoto ustanovení jakož i z ustanovení odst. 2 a 3 tohoto § vychází na jevo, že podklad pro dávku z nájemného tvoří částka činže, která byla stanovena příslušnými finančními úřady za účelem vybírání domovní daně činžovní.
Z toho plyne dále, že obecní dávka z nájemného může býti vyměřena jen, má-li podklad, o kterém mluví cit. § 1.
Nezjišťovala-li tedy finanční správa výši činže, odpadá vybírání dávky ve prospěch obce. V tomto případě jest nesporno, že jde o nájemné z bytu, který je v domě vystavěném během roku 1920 a 1921. Jde zde tudíž o stavbu, která jest dle §§ 1 a 2 zák. z 30. března 1920 č. 209 Sb. ve spojení s § 28. zákona z 28. prosince 1911 č. 244 ř. z. úplně osvobozena od domovní daně činžovní. Z toho plyne, že nenastala zde pro finanční správu povinnost k stanovení výše činže za účelem vybírání domovní daně činžovní. Schází zde tudíž předpoklad pro vyměření dávky, totiž, že jde o činži stanovenou příslušným finančním úřadem za účelem vybírání domovní daně činžovní.
Proto nemá obec právo dávku z nájemného od stěžující si firmy vybírati.
Napadené rozhodnutí potvrzující rozkaz, znějící na zaplacení dávky, příčí se tudíž zákonu a náleželo je proto dle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 2593. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 459-461.