Č. 701.

Úředníci obecní (Čechy): Rozdíl mezi skutečnými úředníky obecními a smluvními silami pomocnými. — Pro rozhodnutí otázky, přísluší-li zaměstnanci obce charakter obecního úředníka, je rozhodnou jedině vůle obecního zastupitelstva, projevená při jeho ustanovení nebo později. Význam systemisace místa úřednického. — Formální vada, která straně nepůsobí žádné újmy, není vadou podstatnou po rozumu § 6 zák. o správ. soudě.
(Nález ze dne 8. února 1921 č. 1302.)
Prejudikatura: srovnej nál. č. 697 a 699.
Věc: Josef B. v Lukách (adv. Dr. Rich. Ausch z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za stranu zúčastněnou obec Luky adv. Dr. K. Schreitter z Prahy) stran služebního poměru.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná. Zúčastněné obci Lukám přisuzuje se část útrat částkou 300 K.
Důvody: Naříkaným rozhodnutím bylo uznáno, že stěžovateli nepřísluší charakter obecního úředníka obce Luk ve smyslu zákona z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n., poněvadž nebyl žádným usnesením obecního zastupitelstva ustanoven úředníkem obce, nýbrž jen zapisovatelem (»Schriftführer«), jak patrno z usnesení obecního zastupitelstva ze 17. srpna 1902, a jde tedy beze sporu o ustanovení síly pomocné, na kterou se dle § 44 cit. zákona ustanovení tohoto zákona nevztahují.
O stížnosti do rozhodnutí toho nejvyšší správní soud uvážil:
Stížnost vytýká především, že uznal-li žalovaný úřad okresní správní výbor, jenž ve věci rozhodoval ve druhé instanci, k rozhodování nepříslušným, poněvadž, jak se v naříkaném rozhodnutí praví, rozhodování příslušelo okresní správní komisi, neměl vlastně žádného podkladu pro své rozhodnutí a měl odkázati spor do druhé instance. K tomu sluší podotknouti, že stěžovatel ani v řízení správním, ba ani ve stížnosti k tomuto soudu podané nenamítá (§ 18 zák. o správním soudě), že ve druhé stolici nebylo rozhodováno orgánem příslušným. Námitka stížnosti míří v podstatě jen proti tomu, že zemský správní výbor pustiv se do meritorního rozhodování ocitl se v rozporu se svým vlastním náhledem, v odůvodnění vysloveným, že rozhodnutí, které instančně přezkoumal, jest zmatečné, byvši vydáno orgánem nepříslušným. Ačkoli sluší v tom stížnosti věcně dáti za pravdu, neuznal nejvyšší správní soud nicméně tuto vadu, stěžovatelem vytýkanou, za podstatnou vadu řízení, poněvadž vada tato není s to, aby právní posici stěžovatelovu nějak zhoršila. Neboť zemský správní výbor vydal zcela zřetelným způsobem i výrok meritorní, proti němuž mohl se stěžovatel náležitě brániti a skutečně také stížností k tomuto soudu podanou se bránil. Jestliže však ta okolnost, že snad následkem nepříslušnosti okresního výboru byla překročena jedna ze stolic rozhodovacích, zakládá vadu řízení, nebylo by možno takovou vadu, i když vskutku se sběhla, v daném případě považovati za vadu podstatnou (§ 6, odst. 2 zák. o správním soudě), protože okresní správní komise, byla-li opravdu příslušná rozhodovati ve stolici druhé, nemohla vydati rozhodnutí stěžovateli příznivějšího, než jak učinil okresní správní výbor, a je tedy zcela nepochybno, že stěžovateli z nešetření řádného pořadu instančního žádná újma nevzešla. Ježto pak formální vada, která straně žádné újmy nepůsobí, není vadou podstatnou, nebylo by dle § 6, odst. 2 zákona o správ. soudě důvodu, pro řečenou vadu naříkané rozhodnutí zrušiti, pročež také nejvyšší správní soud neměl žádné příčiny zkoumati, zdali okresní správní výbor vskutku nebyl kompetentní ve druhé stolici rozhodovati.
Ve věci samé bylo uvážiti: Podle základního ustanovení §u 32 obec. zřízení českého má výbor představenstvu obecnímu přidati jistý počet osob s potřebou se srovnávající, které by konaly práce, jež představenstvu dle samostatné i dle přenesené působnosti konati náleží. Vidělo-li by se výboru zapotřebí, aby se k tomu konci zřídili zvláštní úředníci a služebníci, přísluší mu ustanoviti, kolik jich má býti. Již, obecní zřízení vyzdvihuje tedy z okruhu osob, které přijaty byly do služeb obce, aby napomáhaly představenstvu v obstarávání správy záležitostí obecních, ty, které ustanoveny byly k obstarávání takových oborů, pro něž objevila se potřeba zříditi zvláštní úředníky a služebníky, a naznačuje tím rozdíl mezi zaměstnanci ustanovenými na místa systemisovaná v organismu služby obecní jako zvláštní relativně trvalé instituce, a mezi pouhými silami po- mocnými, jichž služebnímu postavení tohoto systemisovaného pevného podkladu se nedostává. Zcela shodně s tím zákon z 29. května 1908 č. 35 z. z., jenž podle svého §u 1 jeví se pouhým doplňkem a částečnou změnou § 32 obecního zřízení, vylučuje ze své působnosti síly výpomocné (§ 44), a stejné ustanovení obsahuje pak i zákon z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. ve svém §u 44. Rozhodnutí o tom, mají-li býti zřízeni takoví »zvláštní úředníci a služebníci«, § 32 obecního zřízení vyhrazuje obecnímu výboru, a stejně pak ustanovuje § 7 zákona z 29. května 1908, že obecnímu výboru přísluší usnášeti se o tom, kolik míst úřednických a pro který obor služby má se zříditi; totéž ustanovení pak přejal i zákon z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n., obmezuje volnou disposici obecního zastupitelstva jenom potud, že v obcích, které mají podle posledního úředního sčítání lidu nejméně 3000 obyvatel, musí býti ustanoven úředník pro obor služby konceptní (§ 6). Nehledíc k tomuto omezení, které v daném případě nemá významu, poněvadž obec Luky má toliko 540 obyvatel, přísluší tedy výhradně obecnímu zastupitelstvu, aby určilo služební charakter osob zaměstnaných u obce a zejména také stanovilo, má-li osoba, která se do služeb obecních přijímá, ustanovena býti jako úředník čili nic. Z těchto předpisů plyne však důsledek, že pro rozhodnutí otázky, přísluší-li zaměstnanci obce charakter obecního úředníka, je rozhodnou jedině a výhradně vůle obecního zastupitelstva, projevená při jeho ustanovení nebo později. Že obecní zastupitelstvo mělo úmysl a vůli ustanoviti zaměstnance obecním úředníkem, lze však souditi jen tehdy, když buď jej přímo jako »obecního úředníka« označilo, v čemž dlužno spatřovati implicite zřízení místa pro funkce zaměstnanci onomu svěřené, buď nepřímo tak, že jej ustanovilo na místo, které v organismu obecní služby bylo ať již dříve, ať současně nebo později obecním zastupitelstvem systemisováno a podle povahy a obsahu funkcí s ním spojených jeví se jako místo úřednické. Zaměstnancům, u nichž se této náležitosti nedostává, povahy obecního úředníka přiznávati nelze.
Jak ze spisů patrno, byl stěžovatel ustanoven ve službách obce Luk usnesením obecního zastupitelstva ze 17. srpna 1902. V zápisu o této schůzi se praví, že na místě obecního starosty, jemuž dává se na několik neděl dovolená, převzal vedení obecních záležitostí první radní U., »jedoch mit der Bemerkung, dass ihm seitens der Gemeinde ein Schriftführer beigestellt werde, und zwar wurde Herr Jos. B. als solcher von den anwesenden Ausschussmitgliedern mit dem Monatsgehalt von 14 K bestellt«. Jiného projevu obecního zastupitelstva o služebním charakteru stěžovatelově ve spisech není, a také se stížnost žádného nedovolává. Poněvadž slovo »Schriftführer« není zákonným označením pro obecní úředníky určité kategorie, je tedy nepochybno, že charakter úředníka obecního stěžovateli přímo přiznán nebyl.
Stěžovatel toho nepopírá, dovozuje však, že forma je irelevantní a že rozhoduje jedině faktum, zda zaměstnanec ve skutečnosti vykonává svůj úřad, vyžadující vyšších znalostí, jako stálé a trvalé zaměstnání. Tyto okolnosti mohly by snad padati na váhu, kdyby vykonávání takového úřadu dalo se na podkladě služebního místa za tím účelem obecním výborem systemisovaného. Než ani stěžovatel sám nemůže uvésti žádného usnesení obecního zastupitelstva, kterým by v obecní službě obce Luk takové místo úřednické bylo bývalo systemisováno. Z citovaného již usnesení obecního zastupitelstva ze 17. srpna 1902 naopak vysvítá, že šlo jenom o to, aby prvnímu radnímu, který tehdy převzal úřadování, dána byla k ruce pomocná síla, a na tomto stavu se ani žádným pozdějším usnesením obecního zastupitelstva ničeho nezměnilo. Že postavení stěžovatelovo považováno bylo i na dále stále jen za postavení pomocné síly dočasného starosty neb úřadujícího radního, tomu nasvědčuje ostatně i jím samým produkované vysvědčení starosty F. z 20. ledna 1913, kde se praví, že v této vlastnosti »přechází k nově zvolenému starostovi«. Že stěžovatel fakticky v tomto postavení byl ponechán po plných 18 let, nemohlo na právním stavu založeném usnesením obecního zastupitelstva ničeho změniti, a nemohlo samo o sobě z pomocné síly dočasného starosty učiniti úředníka obce. Zcela irelevantní je také okolnost, že při ustanovení stěžovatelově nebyla určena ani doba trvání služby, ani výpovědní lhůta a že postavení jeho nebylo označeno jako provisorní; všechny tyto okolnosti nasvědčují jen tomu, že obecní zastupitelstvo nechtělo tehdy založiti poměr úřednický, nýbrž přijati pouze smluvní pomocnou sílu a její služební poměr posuzovati dle všeobecných předpisů práva občanského o smlouvě námezdní. Také okolnost, že služební plat vyplácen byl mu měsíčně, nic neznamená, poněvadž dojista i v soukromoprávním poměru služebním je modalita taková přípustná a obvykla. Za těchto okolností nebylo také třeba zabývati se otázkou, vykonává-li stěžovatel práce u obce jako stálé a výhradné povolání. Neboť i kdyby tomu tak bylo, neměnilo by to samo o sobě ničeho na jeho služebním postavení, a nemohlo by mu dodati povahy postavení úřednického; neboť ani potom nebylo by lze říci, že vykonává — jak výslovně praví také § 44 zák. z 23. července 1919 — u obce »úřad«, což předpokládá právě, že souhrn funkcí dotyčnému zaměstnanci svěřených je organisačním aktem systemisování místa — ať provisorního, ať trvalého — sloučen v jednotný celek a vybudován v objektivní instituci, jejíž trvání je nezávislé na osobách k výkonu oněch funkcí povolaných.
Z uvedeného plyne, že stěžovatele nutno pokládati za pouhou sílu výpomocnou ve smyslu § 44 zákona z 23. července 1919, a že mu tudíž povahy obecního úředníka ve smyslu tohoto zákona přiznati nelze.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Čís. 15632.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1123-1123.