Čís. 9335.
Spor o doplatek mzdy za práci přes čas jest věcí prázdninovou.
(Rozh. ze dne 7. listopadu 1929, R I 867/29.)
Rozsudek, jímž byla zamítnuta žaloba o doplatek mzdy za práci přes čas, byl doručen žalobci dne 18. června 1929. Odvolání podané dne 30. srpna 1929 odvolací soud odmítl jako opožděné. Důvody: Podle čl. II. zák. ze dne 10. ledna 1928, čís. 23 sb. z. a n. upraven jest doslov § 224 čís. 7 c. ř. s. tak, že podle tohoto ustanovení jsou věcmi prázdninovými spory ze služební, námezdní a učební smlouvy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci jakéhokoliv druhu, takže ustanovení toto není obmezeno jen na zaměstnance a na smlouvy služební a námezdní jmenované v § 49 čís. 6 j. n. Jelikož se v tomto sporu žalobce domáhá zaplacení odměny za práci přes čas na základě smlouvy námezdní jako zaměstnanec žalovaného, jest podle shora uvedeného doslovu § 224 c. ř. s., jímž původní doslov byl změněn, pokládati tento spor za věc prázdninovou. V tomto případě však lhůta к odvolání končila již dne 2. července 1929, takže odvolání po této lhůtě teprve dne 30. srpna 1929 podané měl již prvý soudce dle § 468 c. ř. s. sám odmítnouti a, an tak neučinil, musilo býti odvolání z tohoto důvodu odmítnuto podle § 474 druhý odstavec c. ř. s. soudem odvolacím.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Stěžovatel se marně snaží dolíčiti , že spor o doplatek mzdy za práci přes čas není sporem ze smlouvy námezdní, protože prý se námezdní smlouva vztahovala jen na osmihodinovou pracovní dobu a protože prý jde spíše o náhradu škody, neb o nárok z bezdůvodného obohacení žalovaného. Podle § 224 (1) čís. 7 c. ř. s. v doslovu čl. II. čís. 2 zákona ze dne 19. ledna 1928, čís. 23 sb. z. a n. jsou věcí prázdninovou také spory ze služební, námezdní a učební smlouvy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci jakéhokoliv druhu. Mezi stranami není o tom sporu, že žalobce byl zaměstnán u žalovaného jako kráječ svršků a že u něho pracoval po delší dobu. Šlo tedy mezi stranami o poměr námezdní a právě z tohoto právního poměru domáhá se žalobce zaplacení mzdy za práci přes čas. Kdyby nebylo bývalo námezdní smlouvy, nebylo by došlo к tomuto sporu z tohoto právního důvodu. Účelem předpisu § 224 (1) čís. 7 c. ř. s. — pokud jde o zaměstnance — bylo urychliti z důvodů sociálně-politických spory ve prospěch osob, jichž výživa zpravidla záleží v odměně za služby nebo za práce a jež jsou v hospodářské závislosti na zaměstnavateli. Dopadá tu tedy i doslov i účel zákona a proto právem odmítl odvolací soud odvolání žalobcovo jako opožděné, an byl rozsudek prvního soudu doručen dne 18. června 1929 a odvolání bylo podáno až 30. srpna 1929.