Pro týž výrok urážlivý může býti pachatel odsouzen jen jednou, i když je více uražených.
Dne 14. května 1912 vyjádřila se Terezie H. vzhledem na sůl, která se jim ztratila, k Anežce H.: »Anežko, tu sůl nevzal nikdo jiný jenom váš Tonek s Pavlem, když byli pro mašinu.« Tento výrok dal Antoníuu V. podnět, že podal na Terezii H. dne 17. května 1912 u c. k. okr. soudu v H. soukromou žalobu pro urážku na cti křivým obviňováním z krádeže soli, spáchané ve společnosti s Pavlem B. Rozsudkem jmenovaného okr. soudu ze dne 29. května 1912 byla Terezie H. uznána vinnou přestupkem dle § 487. tr. z., spáchaným hořejším výrokem, a odsouzena dle §§ 493., 261. a 266. tr. z. k peněžité pokutě 20 K, případně do vězení na 24 hodin a k náhradě útrat. Rozsudek nabyl právní moci a Terezie H. složila peněžitou pokutu jí uloženou.
Dne 1. června 1912, tedy 2 dny po vynesení hořejšího rozsudku podal Pavel B. u c. k. okr. soudu v H. pro týž výrok na Terezii H. rovněž soukromou žalobu pro urážku na cti křivým obviněním z krádeže soli. Rozsudkem ze dne 15. června 1912 byla Terezie H. opětně uznána vinnou přestupkem dle § 487. tr. z., spáchaným zmíněným výrokem a odsouzena za to, když za použití § 265. tr. ř. upuštěno bylo od uložení trestu, pouze dle § 389. tr. ř. k náhradě útrat trestního řízení. Na odvolání obžalované byl tento rozsudek v plném obsahu nálezem c. k. krajského soudu v Uh. H. jako soudu odvolacího ze dne 18. července 1912 potvrzen.
Námitku Terezie H., že trestní záležitost byla již na žalobu Antonína V. rozsouzena, přešly obě stolice s tím odůvodněním, že prvnějším rozsudkem byla uznána vinnou pro urážku Antonína V., druhým však pro urážku Pavla B., tak že prvnějším odsouzením nebylo vyčerpáno žalobní právo druhého soukromého žalobce.
Na podnět Terezie H. vznesla c. k. generální prokuratura zmateční stížnost ku zachování zákona, na kterou rozsudek c. k. okr. soudu v H. ze dne 15. června 1912 a rozsudek c. k. krajského soudu v Uh. H. ze dne 18. července 1912 zrušeny byly jako zmatečné a Terezie H. dle § 259. č. 3 tr. ř. osvobozena od obžaloby pro přestupek dle § 487. tr. z., spáchaný urážkou Pavla B.
V důvodech svého rozhodnutí praví c. k. nejvyšší dvůr soudní a zrušovací:
Nálezy, vynesenými o soukromé obžalobě Pavla B., byl porušen zákon.
Odsouzení stalo se v obou případech pro jeden a týž urážlivý výrok. V obou případech byly tedy totožnými čin zažalovaný a osoba obžalovaného, rozličnou byla jen osoba uraženého. Že byla obžalovaná již rozsudkem ze dne 29. května 1912 odsouzena pro žalobní čin, v obou případech stejný, to bylo překážkou nového stíhání. Třebas případ, kde se při témže činu stýká více oprávněných žalobců, není výslovně řešen ani v trestním zákoně, ani v trestním řádu, tedy jde přec na jevo z ustanovení §§ 225 a 528. tr. z. a z předpisů o obnově trestního řízení, že nehledíc k případům obnovy nemůže býti někdo dvakráte odsouzen pro týž trestní čin. Že byly výrokem vytýkaným uraženy současně 2 osoby, mělo ovšem v zápětí, že pro každého z uražených vznikl samostatný nárok žalobní. Leč použiti svého práva žalobního mohl uražený, s žalobou později vystupující, jen včasným přistoupením k trestnímu řízení, zahájenému o dřívější soukromé žalobě.
Výrokem o vině, který jednou byl vynesen, bylo i jeho právo žalobní vyčerpáno, nové odsouzení pro týž čin bylo vyloučeno. Opětným odsouzením byl porušen trestní zákon v § 528. a trestní řád v ustanoveních 20. hlavy.
(Rozh. ze dne 30. října 1912 Kr III 179/12.) Dr. Krsek.