NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 2

Kodicil
.
I. Pojem.
Kodicily byly původně dřevěné, voskem potažené psací desky, kterých se užívalo jako listů, zápisníkův a p. Na takových deskách byla u starých Římanů dědici (fiduciářovi) sdělována fideikomisní prohlášení, která jako taková žádné zvláštní formy nevyžadovala. Kodicily byla tedy jakékoli formy postrádající poslední pořízení, která vedle testamentu nebo bez tohoto se vyskytovala (testamentární a intestátní kodicily); prvnější považovaly se za části testamentu. Rozeznávaly se též codicilli testamento confirmati a non confirmati, dle toho byly-li v testamentu potvrzeny čili nic. Zůstavitel mohl také více vedle sebe platících kodicilů zříditi; později zřízený kodicil nezrušoval dřívější ipso jure, nýbrž pouze na základě výslovného vyjádření zůstavitelova. Týž mohl ku svému testamentu připojiti kodicilární doložku t. j. vyjádření, že jeho poslední vůle má míti aspoň platnosť kodicilu, kdyby jako testament platiti nemohla. Tato ustanovení římského práva byla jen z části přijata občanským zákoníkem; tento definuje totiž kodicily jako poslední pořízení, která neobsahují ustanovení dědice, nýbrž toliko jiná opatření (§ 553 o. o. z.). Právě jako v římském právu může i dle o. o. z. více kodicilů vedle sebe býti zřízeno, aniž by se pozdějším kodicilcm zrušoval dřívější, leč by snad dřívější kodicil pozdějšímu odporoval (§ 714 o. o. z.). Naproti tomu nezná o. o. z. doložky kodicilární. Konečně není dle rakouského práva kodicil jednáním bezforemným, jako ve právu římském, nýbrž předpisy, které platí pro formu testastamentu, platí též pro kodicil.
II. Právní účinek kodicilů na zřízený testament.
1. Kodicil může býti zřízen vedle testamentu neb bez tohoto, dále zároveň s testamentem před nebo po tomto.
2. Otázka, zda dřívější kodicil zrušuje se pozdějším testamentem, jest sporna. Zeiller (Comment, sv. 2, str. 690), Nippel (Vysv. sv. 4, str. 424) a Füger (Děd. pr. sv. 2, str. 297) vyslovují se záporně; Winiwarter (Obč. pr., sv. 3, str. 257), Stubenrauch (Соm. k obč. z. I. sv., II. od., str. 918) a Unger (Děd. pr. str. 271, pozn. 7) odpovídají kladně, neboť dle § 713 o. o. z. zrušuje pozdější testament nejen dřívější ustanovení dědice, nýbrž též všechna jiná nařízení, a při tom jest prý přece lhostejno, zda-li tato vedle ustanovení dědice v testamentu, nebo pro sebe jako kodicil byla zřízena. Naproti tomu vyjadřují se v příčině té záporné nálezy ze dne 12. ledna 1886 č. 14866; ze dne 5. května 1857 č. 2963 sb. 335; 16. ledna 1851 č. 7213. Doložka zrušovací, že každé pozdější poslední pořízení vůbec anebo pořízení, které není určitě označeno, jest úplně neplatným, má místo též při kodicilech (§ 716 o. o. z.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Kodicil. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 67-68.