Soutěž na stavbu nejvyššího soudu, zejména negativní výsledek druhé ideové soutěže, zavdaly podnět k polemikám v denním tisku. V Lidových Novinách podrobil posudek poroty kritice v serii článků architekt Jan Víšek, jeden z účastníků soutěže. Vytkl porotě hlavně to, že v prvé soutěži jasně označila původní staveniště pod Špilberkem za nevhodné a malé a volala po velkorysém řešení, kdežto v druhé soutěži mluví nejasně o vhodnosti stanoviště pod technikou a ve svých směrnicích uvádí takové podmínky, že na vhodném a velkém staveništi zavřena a priori cesta jakémukoliv velkorysejšímu řešení budovy, určené za sídlo nejvyššího státního soudního tribunálu. V Lidových Novinách podrobil posudek poroty ostré kritice také Dr. Oskar Sсhürer, na soutěži nezúčastněný. Tento nadhodil především zásadní otázku řešení Akademického náměstí, která byla pak znovu přetřásána v městském regulačním sboru: porotě vytkl špatné posouzení návrhů a označil za nejlepší návrh architekta Wiesnera, kterého zařadila porota až na poslední místo. Prager Tagblatt kritisoval uspořádání soutěže, jejíž podmínky — jako i v jiných veřejných soutěžích — ničí úplně zájem architektů na účasti při veřejných stavbách. Brněnský Tagesbote prohlásil docela otevřeně, že v celém protahování věci se jeví snaha destati nejvyšší soud do Prahy. Pro právnickou veřejnost, která sleduje s pochopitelným zájmem tuto diskusi architektů, zůstává nezodpověděnou otázka, kde je ta praktičnost a rychlost techniků při řešení ryze odborných otázek, kterou se proti právníkům tak honosí (viz diskusi o poříčské katastrofě, kterou prý zavinila právnická konservativnost, brzdící veškerý technický pokrok, Všehrd X. str. 71.). Anebo jest opravdu někde skryt nějaký postranní úmysl, který bez ohledu na veřejný zájem věc poškozuje a způsobuje státním financím v této hospodářsky těžké době zbytečná vydání? —kg.