č. 8042.

Pojištění úrazové. — Zemědělství (Slovensko): Do kdy musí zaměstnavatel hospodářské čeledi zaplatiti pojistný příspěvek. aby čeledín při úrazu měl nárok na podporu od Slov. podkladnice pro hospodářské robotníky?
(Nález ze dne 18. června 1929 č. 12.246.) Prejudikatura: Boh. A 6560/27.
Věc: Marie B. ve V. (adv. Dr. Kar. Paštika z Prahy) proti exposituře ministerstva zemědělství stran úrazu Josefa P.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ústřední správa Slov. pokladnice pro hospodářské robotníky v Bratislavě vydala usnesení z 18. září 1926, jež zní: hospodářský sluha Josef P. utrpěl dne 3. února 1926 při zaměstnání v hospodářství Marie B. úraz. Ústřední správa pokladnice nároky úrazem pojištěného na podporu neuznává a výplatu její Slov. pokladnicí zamítá. Důvody: Dle § 6 min. nař. č. 1500/1912 F. M. obdrží hospodářská čeleď v pádu úrazu podporu, byla-li pravidelně zapsaná do popisného rejstříku a zaplatil-li za ni zaměstnavatel příspěvky do 1. dubna běžného roku nebo sice později, ale aspoň 30 dní před úrazem. V daném případě úraz se stal 3. února 1926 a pojistný příspěvek zaplacen byl až 19. dubna 1926. Z toho je zřejmo, že úrazem postižený nepatřil mezi členy pokladnice a nemá proto oproti ní nároku na odškodnění svého úrazu«.
V odvolání z tohoto usnesení uváděla st-lka, že úst. správa se neprávem odvolává na § 6 nař. č. 1500/12 F. M., neboť tento § 6 se nevztahuje na daný případ, nýbrž jenom na případy, když hospodářský sluha utrpí úraz po 1. dubnu. V konkrétním případě se stal úraz dne 3. února 1926, na kteroužto dobu byl dotyčný příspěvek 1. dubna 1925, tedy dříve, nežli úraz se stal, zaplacen. Josef P. nabyl nároku na podporu dnem 3. února 1926 a tyto nároky už jednou ve smyslu zákona nabyté nemůže ztratiti z té příčiny, že zaměstnavatel nezaplatil příspěvků teprve později za několik měsíců splatných. Rozhodující je den, kdy úraz se stal a lze-li tento den dáti na vrub zaměstnavatelovu omeškání ohledně placení příspěvku čili nic.
Žal. úřad nař. rozhodnutím usnesení ústř. správy Slov. pokladnice potvrdil a odvolání st-lčino zamítl.
Toto rozhodnutí napadá stížnost pro nezákonost, a to podstatně z týchž důvodů, které uvedeny byly již v odvolání. Nss neshledal stížnost důvodnou.
Zásadní omyl st-lčin spočívá v tom, že st-lka má za to, jako by v jednom roce 1. dubna zaplacené pojistné příspěvky se vztahovaly na dobu od 1. dubna tohoto roku placení až do 1. dubna následujícího roku, a jako by čeleď, za niž takto bylo placeno, byla řádně pojištěna a náležela tudíž mezi členy pokladnice až do 1. dubna roku následujícího. Tento mylný názor nemá nikde opory ani v zák. čl. 14:1900 a 14:1902, ani v prov. nař. č. 1500/1912, kterážto ustanovení jsou pro posouzení daného sporu směrodatná.
Předpis § 8 zák. čl. 14:1900 stanoví, že zaměstnavatel je povinen za každého svého hospodářského sluhu zaplatiti do pokladnice předem ročně 120 h, kterýžto příspěvek činí podle nař. ze 27. července 1920 č. 45 Úr. N. 15 Kč. Předpis § 8 provedlo pak nař. čís. 1500/1912 v § 6 odst. 2. a 3. v ten smysl, že zaměstnavatel je povinen zaplatiti příspěvek stanovený na základě všeobecného soupisu bez každého vyzvání do 1. dubna obecnímu představenstvu. Ve smyslu § 23 zák. čl. 16:1900 obdrží hospodářská čeled’ v pádě úrazu podporu v § 9 nař. uvedenou, byla-li čeleď dle předpisu zapsána do rejstříku A a zaplatil-li za ni skutečně zaměstnavatel příspěvky dle splatnosti stanovené v předcházejícím 2
odstavci nebo sice později, avšak alespoň 30 dní před nastalým úrazem, jinak čeleď nepatří mezi členy pokladny. Z toho plyne, že ustanovení § 6 nař. č. 1500/1912 nikterak nezhoršilo právní posici zaměstnavatele, resp. hospodářského sluhy založenou §em 8 zák. čl. 16:1900, nýbrž naopak ustanovení to poskytuje možnost účasti na úrazovém pojištění i v případech, kde zákon, stanovící roční zapravení příspěvku předem možnosti takové nedával, a to tím, že prohlašuje za pojištěné hospodářské dělníky i tenkráte, když příspěvek byl zaplacen aspoň do 1. dubna nebo po tomto dni nejpozději 30 dnů před úrazem. Toto datum je však nejzazší mezí časovou, kdy ještě ve smyslu § 8 zák. čl. 16:1900 zaměstnavatel může zadost učiniti své zákonné povinnosti, nechce-li, aby jej stihl následek § 24 zák. čl. 16:1902.
Z ustanovení shora citovaných je dále patrno, že mají na mysli jenom roky kalendářní a že konstrukce platebního roku od 1. dubna roku placení až do 1. dubna roku následujícího, jak si ji vytvořila stížnost, v nich nemá opory.
Skutková podstata, z níž žal. úřad vycházel, není na sporu. Mezi stranami není sporno, že Josef P., zahradník v hospodářství st-lčině, utrpěl úraz dne 3. února 1926 a že st-lka zaplatila příspěvek teprve dne 19. dubna 1926. Podle toho, co svrchu dovoženo, byla by st-lka, chtěla- li uniknouti právním následkům § 24 zák. čl. 14:1902, musila zaplatiti pojistný příspěvek za rok 1926, když tak neučinila již dříve, alespoň po úraze, avšak nejpozději do 1. dubna 1926, kdy končí lhůta splatnosti. Poněvadž však tak neučinila, nýbrž zaplatila příspěvek až 16. dubna 1926, vyslovil žal. úřad právem, že předepsaná lhůta v daném případě nebyla dodržena, že v důsledku toho nebyl Josef P. v den úrazu pojištěn a že tudíž nemá nároku na podporu proti Slov. pokladnici. (Srov. nál. Boh A 6560/27).

Citace:

č. 8042. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 938-940.