NPD documents search: České právo, 18 (1936) - Z pozůstalosti pp. notářů

Čís. 635.

Předražování (cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák.).
Pro trestné činy dle citovaného cís. nařízení platí promlčecí lhůty § 532 tr. zák.
Dřívější odsouzení pro předražování zakládá kvalifikaci pozdějšího činu na přečin (§ 20 čís. 2 a) cit. cis. nař.) bez rozdílu, kdy k němu bylo došlo.
(Rozh. ze dne 12. prosince 1921, Kг I 75/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku lichevního soudu při krajském soudu v Plzni ze dne 24. září 1920, jimž byla stěžovatelka uznána vinnou přečinem předražování dle § 20 čís. 2 lit. a) cis. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. z. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Uplatňování důvodu zmatku dle § 281 čís. 9 b) tr. ř. lze spatřovati v námitce, že čin obžalované byl promlčen. Námitku provádí stížnost v ten smysl, že prý zákon o lichvě patrně jen proto stanoví pouze ohledně přestupků, trestaných politickými úřady, promlčecí lhůtu jednoroční, jelikož dle názoru stížnosti je u soudních přestupku a u přečinů promlčecí lhůta ještě kratší. (Stížnost má tu patrně na zřeteli ustanovení § 54 cis. nař. ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. z., jímž arci promlčecí doba pro trestné činy, přikázané k potrestání politickým úřadům, stanovena byla na rok.) Stanovisko stížnosti, která nenaznačuje ani oné domnělé kratší lhůty promlčecí pm přečiny a přestupky, stihané soudem, ani předpisu, kterým by pro činy ty kratší lhůta promlčecí vůbec byla stanovena bývala, je zřejmě mylné. Jeť nepochybno, že i pro trestné činy ve smyslu císařského nařízení čís. 131/17 platí promlčecí lhůty § 532 tr. zák.; přečin dle § 20 čís. 2 cis. nařízení tresce se tuhým vězením, s nímž lze spojití peněžitou pokutu až do dvakrátstotisíc korun, je tedy u něho promlčecí lhůta dle poslední věty § 532 tr. zák. plný rok. Obžalovaná spáchala trestný čin, jímž byla vinnou uznána, dle rozsudku sice již v červenci 1918, než byla již dne 10. října 1918 o něm vyslýchána jako obviněná; výslechem tím bylo promlčení ve smyslu druhé věty § 531 tr. zák. přerušeno. Důvod zmatečnosti dle § 281 čís. 10 tr. ř. uplatňuje stížnost tím, že vyslovuje pochybnost o tom, zda může dřívější odsouzeni pachatelovo pro předražování opodstatniti přečin ve smyslu § 20 čís. 2 a) cis. nař. čís. 131/17 i tehdy, došlo-li k němu před dlouhou dobou, v tomto případě již před 5 lety. Námitka stížnosti, která sama mluví o »mezeře«, postrádá právní podstaty. Citované ustanovení císařského nařízení co do doby předchozího odsouzení vůbec nerozeznává, nemůže tudíž vzniknouti důvodná pochybnost v tem směru, že kvalifikace předřazování jako přečinu dle § 20 čís. 2 a) cis. nař. zakládá každé dřívější odsouzení proti předřazování bez rozdílu, kdy k němu bylo došlo.

Citace:

č. 635. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 480-481.