Č. 5950.

Státní zaměstnaci: * Aktivním požitkem podle § 17, odst. 2, č. 1 zák. 286/24 je také měsíční odměna, kterou pobírá pensionovaný státní úředník jako smluvní úředník státní.
(Náleze ze dne 14. října 1926 č. 4636.)
Věc: Miloš P. v P. proti ministerstvu financí stran snížení odpočivného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Při úpravě pensijních požitků dle zák. z 22. prosince 1924 č. 287 Sb. byly st-li zfř-ím v Praze se zřetelem k § 17. odst. 2. zák. č. 286/24 od 1. ledna 1925 sníženy odpočivné požitky o polovinu smluvní odměny, kterou dostává jako smluvní úředník min.fin. v částce ročních 10920 Kč. Odvolání z tohoto opatření min. fin. nevyhovělo, vycházejíc z názoru, že i měsíční odměnu udílenou st-li jako smluvnímu úředníku jest považovati za akt. stát. požitek ve smyslu § 17. odst. 2. bod 1 zák. č. 286/1924.
Stížnost tvrdí a dovozuje z ustanovení §§ 17 až 21 cit. zák., že aktivním státním požitkem § 17 jsou míněny všecky dočasné služební požitky akt. stát. úředníka upravené platebními předpisy, že aktivním požitkem státním míní zákon jen požitky uvedené v § 24 zákona, že měsíční odměna vyplácená st-li patří jedině pod pojem jiného výdělečného příjmu po rozumu § 18 cit. zák.
Nss založil rozhodnutí o stížnosti na následujících úvahách:
Účelem zákona č. 286/24 o úsporných opatřeních ve veřejné správě jest, docíliti snížení nákladů na veř. správu, t. j. na úkoly, které stát nezbytně v zájmu státu a obyvatelstva plniti musí. Za tím účelem činí zákon v části II. úsporná opatření v oboru zaměstnanectva — zabývá se snížením počtu stát. zaměstnanců a pod zvláštním záhlavím »kumulace požitků« v §§ 17—21 zavádí snížení odpočivných požitků státních — v případě, když setkávají se v jedné osobě s jinými požitky vyplácenými, z prostředků státních neb jiných veřejných. Upravuje takto zákon ten pro obor civ. zaměstnanců státních kumulaci požitků, která pro vojenské a četnické gážisty na odpočinku byla již podobně upravena (§§ 12, 20 a 24 zák. z 17. února 1922 č. 76 resp. § 16. zák. z 4. července 1923 č. 153 Sb.).
Ve směru tom stanoví § 17 odst. 2 č. 1 zák., že — má-li někdo vedle nároku na státní odpočivné ještě nároky na aktivní požitek státní nebo nestátní, snižuje se výplata státního odpočivného na polovinu, je-li státní odpočivný požitek vyšší — o polovinu nižšího požitku. Pro obor § 17 zák. vymezuje § 20 zák., umístěný též pod záhlavím »kumulace požitků« pojem »státních aktivních požitků« jako aktivní požitky státního zaměstnance vyplácené z prosředků státních nebo z prostředků ústavů, podniků a fondů státních a státem spravovaných nebo jejich zaopatřovacích ústavů.
Ustanovení § 17 odst. 2 zák. předpokládá tedy, že pensista vedle odpočivných požitků má nárok na akt. požitky státní, jde tu tedy o požitky vyplácené pensistovi za práci periodickou v množství předem neurčitém, kterou koná státu na základě smluvního poměru obdobně jako úředník pragmatikální, pokud není úplata ta mzdou denní nebo týdenní, anebo úplata za jednotlivé dílo. Vymezení pojmu »státní aktivní požitky« — jak dáno jest v § 20 zák., nelze nahraditi ustanovením § 24 zák., neboť ustanovení § 20 má ráz ustanovení zvláštního pro obor §§ 17 a 18 — a jedná »o stát. akt. příjmech« pensisty, kdežto ustanovení § 24 definuje stálé aktivní požitky akt. stát. zaměstnance ve smyslu tohoto zákona, platí tudíž pro jiné vztahy zákona než pro kumulaci požitků, zejména totiž pro odbytné § 9, které řídí se dle stálých požitků ovšem také státních.
Ustanovení § 18 uvedený poměr st-lův podříditi nelze, neboť ustanovení to má zřejmě na zřeteli jiné příjmy, než příjem z poměru služebního ke státu, než z úplaty za práci státu konanou příkl. příjem z majetku pozemkového, »domovního, kapitálového«, ze samostatných podniků — 156 násl. zák. o osobních daních. Pro podstatný rozdíl těchto příjmů a příjmů z požitků služebních není také přípustné obdobné užití předpisů, týkajících se příjmů, o kterých jedná § 18 zák., na příjem, který má na zřeteli § 17 téhož zák.
Z ustanovení § 19 nelze pro názor stížnosti rovněž ničeho dovoditi, neboť předpokládá, že státní pensista nabude vedle nároku na státní odpočivný požitek, ještě jiný nárok na státní nebo nestátní veřejný požitek, nejedná tudíž o pensistovi, který se stal reaktivováním nebo znovupřijetím pragmatikálním úředníkem v činné službě státní, poněvadž takový úředník by novým ustanovením nezbytně přestal býti pensistou a pozbyl odpočivného požitku státního.
Také z vymezení pojmu »nestátních veř., aktivních požitků v § 20 odst. 2 zák. nelze dospěti k jinému pojetí »státního aktivního požitku« dle § 20 odst. 1 — neboť oba pojmy mají na zřeteli příjmy z poměru služebního, výše neb druh toho příjmu pak na kvalifikaci dle § 17 zák. ničeho nemění. Z úvah těchto se podává, že kvalifikace »měsíční odměny«, kterou st-l jako smluvní úředník min. fin. pobírá, jak »akt. požitku státního« po rozumu § 17 odst. 2 č. 1 zák. neodporuje zákonu.

Citace:

č. 5950. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 423-425.