NPD documents search: Boh. adm., 18 (1936)

Č. 2657.

Úrazové pojištění. — Obecní samospráva: Svolení domovské obce ke kapitalisaci úrazové renty podle § 41 zák. o úraz. pojištění jest jí ponecháno tou měrou na vůli, že vyšší stolice samosprávná nemá práva ani svolení toto za obec vysloviti ani obci ukládati, aby svolení dala.
(Nález ze dne 18. září 1923 č. 15 446.)
Prejudikatura: Boh. 945 adm.
Věc: Obec města S. proti zemskému správnímu výboru v Praze o svolení ke kapitalisaci renty úrazové.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Městská rada a ve vyšší stolici městské zastupitelstvo ve S. nevyhovělo žádosti Josefa D. za souhlas ve smyslu § 41 zák. z 28. prosince 1887 č. 1 ř. z. z r. 1888 ke kapitalisaci úrazové renty. Josef D. odvolal se z usnesení městského zastupitelstva k osk-i, jež odvolání zamítla. K dalšímu odvolání zrušil zsv rozhodnutí před ním naříkané a uložil obci, aby ke kapitalisaci úrazové renty Josefa D. dala souhlas.
Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost obce města S., která vytýká, že zsv nebyl oprávněn obci uložiti, aby dala Josefu D. žádané svolení.
Nss uvážil o stížnosti toto:
Dle § 41 cit. zákona jest úmluva mezi pojišťovnou a osobou k důchodu oprávněnou o kapitalisaci důchodu úrazového jen tehdy právně závazná, přivolila-li k ní obec povinná chudinským zaopatřením vůči osobě k důchodu oprávněné.
Ustanovení toto zřejmě souvisí s předpisy zákona domovského (§§ 1, 22 a násl.), dle nichž obec domovská je povinna poskytnouti svým chudým příslušníkům chudinské zaopatření, pokud nejsou k tomu podle práva soukromého nebo podle jiných zákonů zavázány osoby třetí. Pokud tedy podle zákona o úrazovém pojištění dělnickém jest zavázána úrazová pojišťovna dělnická poskytovati v podobě úrazové renty prostředky k výživě a pokud prostředky tyto fakticky k nezbytné výživě postačují, jest obec domovská vůči svému příslušníku, majícímu nárok na úrazovou rentu, břemene chudinského zproštěna. Vzdá-li se však její příslušník, ujednav s úrazovou pojišťovnou kapitalisaci důchodu, svého nároku na úrazový dů- chod, pozbývá obec domovská své výhodné posice právní, kterou jí § 23 domovského zákona ve spojení se zákonem o úrazovém pojištění dělnickém poskytuje, neboť povinnost úrazové pojišťovny, která dle § 23 dom. zák. chudinskou povinnost domovské obce předchází, kapitalisaci důchodu úrazového pomíjí.
Dle § 41 zák. o úrazovém pojištění dělnickém nemá obec domovská býti zbavena řečené výhodné posice právní beze své vůle. Zákon podmínil v cit. § 41 právní účinnost úmluvy, kterou osoba k úrazové rentě oprávněná vzdává se nároku svého na tuto rentu za výplatu její hodnoty v kapitále, souhlasem obce domovské. Udělení tohoto souhlasu ponechal zákon obci úplně na vůli, neboť nikterak obec neváže, aby za nějakých předpokladů svůj souhlas udělila, a nedává tedy příslušníku obce, který kapitalisaci renty úrazové zamýšlí, vůči obci žádného nároku právního na udělení souhlasu ke kapitalisaci úrazového důchodu potřebného.
Projevujíc nebo odpírajíc svůj souhlas dle cit. § 41, nerozhoduje tedy obec o právním nároku svého příslušníka, — což na př. činí, když rozhoduje o jeho chudinském zaopatření, — a nevydává tedy úředního rozhodnutí neb opatření, nýbrž prohlašuje toliko, zda dobrovolným vzdáním se výhodné posice právní svrchu popsané chce na účet chudinského fondu nebo na účet obce (§ 38 ob. zříz. a § 16 chud. zák.) převzíti risiko finančního zatížení, které by jinak nenastalo.
Takovéto vzdání se právní posice, která má hodnotu majetkovou, náleží podobně jako vzdání se práv majetkových do sféry majetkové správy obecní (§ 28, odst. 2, č. 1 ob. zříz.).
Usnesení ob. zastupitelstva i ve věcech obecní správy majetkové jsou ovšem dle všeobecného ustanovení (99 ob. zříz.) přezkoumatelna v řízení rekursním, a vyšší stolice jest oprávněna zrušiti taková rozhodnutí nejen z důvodu nezákonnosti, nýbrž i z důvodu neúčelnosti (srov. nález Boh. 945 adm.).
Instanční příslušnost rozhodovací nedává však, pokud jde o věci hospodářské správy obecní, vyšší stolici práva ani aby hospodářské opatření obcí usnesené nahradila jinou disposicí hospodářskou (srov. cit. nález), ani aby tuto jinou disposici hospodářskou obci ukládala. Neboť základní myšlénka obecního zřízení (§ 28 ob. zříz.), že obec sama spravuje své záležitosti majetkové a že jedině ona jest ve sféře obecního majetku subjektem hospodařícím, byla by úplně zvrácena, kdyby disposice, k nimž je zapotřebí vůle subjektu hospodařícího, mohly býti nahrazovány vůlí svazu neb orgánu jiného. Zásadu tuto považuje platné zákonodárství za tak samozřejmou, že všude tam, kde uznalo potřebu učiniti disposice v oboru obecního hospodářství na vůli obce nezávislými, stanovilo to výslovným způsobem jako zřejmou výjimku z pravidla (srov. §§ 96, 104 ob. zříz., § 7, odst. 3 a 4 finanční novely obecní, § 66 řádu o hašení z 25. května 1876 č. 45 z. z. a jiné). Kde však chybí takovéto výjimečné ustanovení a kde tedy hospodářská správa jest obci jako zcela volná ponechána, může stolice vyšší sice v důsledku rekursních práv poplatnických usnesení obce v oboru hospodářském odstraniti, nemůže však dáti nastoupiti své vůli obsahu positivního na místo vůle obcí projevené. (Srov. Pražák: Ústava obecní I. vyd. str. 312, 409.) Ježto však, jak svrchu bylo vyloženo, udělení souhlasu podle § 41 zák. o úraz. pojištění dělnickém jest obci ponecháno zcela na vůli a ježto není ani jiného ustanovení zákonného, které by vyšší stolici dávalo právo souhlas tento na místě obce uděliti, nebo ji k udělení souhlasu toho nutiti, nedá se nař. rozhodnutí zsv-u, jímž se obci S. ukládá uděliti souhlas ke kapitalisaci úrazové renty, se zákonem srovnati, pročež bylo je podle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 2657. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 577-579.