NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9695.

Zaměstnanci veřejní: * Vojenský důstojník zbraní, vyšlý z řad poddůstojníků z povolání, nemá nároku na to, aby se mu do t. zv. doby rozhodné připočítával při převodu do platů podle §§ 185 a 168 zák. č. 103/26 rok čekatelský.
(Nález ze dne 22. února 1932 č. 16725/29.)
Věc: František K. v Praze proti ministerstvu národní obrany o převod do platů podle zák. č. 103/26.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podle opisu kmenového listu byl st-1 v býv. rak.-uher. armádě dne 8. října 1906 presentován k činné službě, v níž pokračoval jako poddůstojník z povolání. Dne 1. srpna 1913 byl jmenován praporčíkem. Za války byl 4. listopadu 1918 jako aktivní nadporučík prov. na italském bojišti zajat. Dne 1. února 1919 vstoupil do čsl. vojska a byl 1. ledna 1920 přeložen do kategorie důstojníků bojovnictva a zařazen k letectvu, 1. listopadu 1920 povýšen na kapitána, 28. června 1923 jmenován štábním kapitánem a od 1. srpna 1924 postoupil do požitků VIII. hodn. třídy 2. stupně. Při převodu do nových platů podle zák. č. 103/26 stanovila mu hospodářská správa leteckého pluku č. 1 dne 12. července 1926 dekretem služební plat podle rozhodné doby 17 roků 6 měsíců ve II. služební třídě 6. platové stupnici stupni c) ve výši 21000 Kč ročně s vybývající dobou 6 měsíců. Vojenská odborná účtárna mno přezkoušela a opravila dne 4. února 1929 převodní dekret st-lův a zařadila jej do platu 6. platové stupnice stupně b) v roční výši 19200 Kč s vybývající dobou 2 roků 6 měsíců.
Námitkám st-lovým proti opravě převodního dekretu a platovému zařadění k 1. lednu 1926 vojenskou odbornou účtárnou nevyhovělo mno nař. rozhodnutím z těchto důvodů: »Rekurent se domáhá původního o 1 rok výhodnějšího platového zařadění podle převodového dekretu, který přezkoušela účtárna intendance Z. V. V. v Praze. Jde tu o rozdíl 1 roku, který vznikl tím, že v původním převodu podle tabulky XVIII byla stanovena rozhodná doba pro stanovení služného ve II. služební třídě bez zřetele k tomu, že jde o důstojníka jmenovaného z bývalého poddůstojníka z povolání, jemuž podle § 30 vl. nař. č. 10/24 se neodečetl 1 rok čekatelský a tedy neměl býti připočten ke lhůtám časového postupu při stanovení rozhodné doby. Podle §§ 168, 185, 186 a 197 zák. č. 103/26 činí rozhodná doba rekurentova se zřetelem k 1. srpna 1924 dosaženému 2. stupni VIII. hod. tř. 4 + 4 + 5 + 3 + 1 r. 6 m. = 17 r. 6 m., zkrácená o 3 léta čekatelská na 14 r. 6 m. Této rozhodné době a hodnosti štábního kapitána letectva odpovídá zařádění do služného stupně b) šesté platové stupnice ročních 19200 Kč s vybývající dobou 2 r. 6 m. tak, jak bylo vojenskou odbornou účtárnou upraveno. Okolnost, že rekurent v býv. rak.-uher. armádě konal službu zbraní, je pro jeho platové zařadění nerozhodnou, obzvláště když se mu celá rozhodná doba ke dni 1. ledna 1926 hodnotí ve II. služební třídě podle V. V. 1926 č. 35 čl. 368 odst. II. 1 j). Poněvadž bylo původní platové zařádění založeno na nesprávné skutkové podstatě, neodporuje § 151 odst. 7 plat. zák., když je vojenská odborná účtárna včas opravila.«
O stížnosti uvažoval nss takto:
Jak patrno z nař. rozhodnutí, vycházel žal. úřad, rozhoduje o námitkách st-le, týkajících se převodu jeho do nových platů podle zák. č. 103/26 a) ze skutkového předpokladu, že st-1 byl v době účinnosti platového zákona, t. j. 1. ledna 1926 štábním kapitánem zbraní (IV. postupové skupiny) s požitky VIII. hodn. tř. 2. st., jichž dosáhl 1. srpna 1924, b) z právního názoru, že rozhodnou dobu ve smyslu § 185 plat. zák. dlužno st-li stanoviti podle postupových lhůt § 5 zák. č. 195/20 bez zřetele k čekatelské lhůtě stanovené čl. V. zák. č. 152/23 a §§ 23 a 27 vl. nař. č. 10/24, protože nebyla toto lhůta při propočtení služební doby podle zák. č. 152/23 st-li jako důstojníku vyšlému z řad poddůstojníků z povolání podle § 30 cit. vl. nař. od započítatelné služební doby odpočtena a že služba zbraní v býv. rak.-uher. armádě jest pro platové zařádění st-le nerozhodnou.
Stížnost, vytýkajíc tomuto rozhodnutí nezákonnost, dovozuje, že 1. podle § 199 plat. zák. bylo st-le převésti do platů II. služební třídy, protože jako důstojník zbraní náležel v den převodu ke skupině II. služební třídy, maje středoškolské vzdělání, 2. že i kdyby neměl úplného středoškolského vzdělání, že mu příslušelo propočtení podle II. služební třídy, protože v době převodu konal v této služební třídě službu a 3. že musí býti zařaděn do II. služební třídy, protože zaměstnanci určité skupiny zařaďují se prý do stejné služební třídy bez ohledu na předběžné vzdělání a případné dřívější příslušenství k jiné služební třídě. Na § 30 vl. nař. č. 10/24 a tabulku XVII. V. V. z r. 1926 č. 35 čl. 368 že nelze vzíti zřetele, protože dle ní se zařaďují gážisté do III. služební třídy.
Nss neshledal stížnost důvodnou. Námitky pod č. 1 a 2 jesou bezpředmětnými a tudíž bezdůvodnými, neboť nař. rozhodnutí výslovně konstatuje a ze správních spisů jest zřejmo, že celá rozhodná doba k 1. lednu 1926 hodnotí se st-li ve II. služební třídě a že st-1 byl převeden do platů této třídy.
K námitce pod č. 3. dlužno především konstatovati, že obsahem nař. rozhodnutí byl pouze převod platový, o němž jednají — pokud jde o vojenské důstojníky — ustanovení §§ 184 až 189 a 199, zahrnutá v I. oddílu sedmé části plat. zák., že však nebyla jím řešena otázka, do které služební třídy nebo kategorie má býti st-1 po provedení systemisace služebních míst zařaděn podle §§ 202 a 204 pojatých do II. oddílu téže části plat. zák. Pokud tedy stížnost uplatňuje zařádění st-le do II. služební třídy, jde mimo obsah nař. rozhodnutí a nelze se vývody stížnosti v tomto směru zabývati.
Leč i kdyby stížnost námitkou pod č. 3 vyjadřovala myšlenku o zařadění do platů této služební třídy a spatřovala nezákonnost nař. výnosu v tom, že neprávem nepřihlížel při určení doby rozhodné k t. zv. roku čekatelskému, nebylo by lze uznati ji důvodnou.
Ustanovení § 185 plat. zák. vyslovuje, že při určení doby rozhodné pro stanovení výše služného důstojníků uvedených v § 184 (t. j. důstojníků jmenovaných do XI. až VIII. hodn. tř.) sluší postupovati podle obdoby ustanovení § 168 se zřetelem na předpisy platné pro vojenské důstojníky (t. j. zákon č. 195/20). A předpis § 168 praví, že pro stanovení výše služného úředníků jmenovaných v § 167 se zjistí t. zv. doba rozhodná, t. j. doba, kterou by museli podle uvedených tam ustanovení zákona č. 541/19 ztráviti v úřednické skupině (§ 52 služ. pragm.), ve které jsou v den účinnosti plat. zák., aby časovým postupem dosáhli požitků hodn. třídy a platového stupně, v němž jsou v den účinnosti tohoto zákona. Při tom se nečiní rozdílu, zda požitků těch dosáhli skutečně časovým postupem, nebo jmenováním, po případě postupem do vyšších platových stupňů podle § 50 služ. pragm. K takto zjištěné době připočte se započítatelná služební doba v posledním dosaženém platovém stupni a celková doba jest podle odst. 3 § 168 plat. zák. rozhodnou pro stanovení výše nového služného.
Z toho plyne, že jest určití rozhodnou dobu vojenských důstojníků uvedených v § 185 plat. zák. stejným způsobem jako u úředníků vyznačených v § 168 cit. zák., ovšem s tou změnou, že jest při tom přihlížeti k předpisům platným pro vojenské důstojníky.
Takovými předpisy jsou zákon č. 195/20, č. 152/23 a vl. nař. č. 10/24. Těmito předpisy nebyla však pro vojenské důstojníky oné kategorie, k níž náležel i st-1, t. j. pro důstojníky vyšlé z řad poddůstojníků z povolání žádná čekatelská doba stanovena a nebyla také při propočítání služební doby žádná čekatelská doba srážena (srov. čl. V zák. č. 152/23 a §§ 23, 27 a 30 vl. nař. č. 10/24). Nelze proto ani při převodu podle plat. zák. u těchto vojenských důstojníků čekatelskou dobu připočítávati, stanoví-li se t. zv. doba rozhodná. V souhlasu s tím ustanovily též vysvětlivky k platovému zákonu V. V. 1926 č. 35 čl. 368 odst. I. č. 7, že rozhodná doba činí u podporučíků, poručíků, nadporučíků, kapitánů a majorů součet a) doby čekatelské, byla-li pro tu neb onu důstojnickou skupinu čekatelská doba vůbec stanovena, b) doby, které by podle postupových lhůt uvedených v tabulce § 5 zák. č. 195/20 bylo třeba, aby důstojník dosáhl časovým postupem služného hodn. třídy a stupně, jaké bral 1. ledna 1926, a c) doby ztrávené v platech tohoto posledně dosaženého stupně služného.
Má tudíž stížnost pravdu, snaží-li se dovoditi, že zaměstnanci určité skupiny zařaďují se do platů stejné služební třídy bez ohledu na rozdíl předběžného vzdělání (§ 199 plat. zák.), jen potud, pokud u důstojníků vojenských má na zřeteli skupiny časového postupu, ale nelze jí přisvědčiti, pokud tím chce vysloviti, že jest jim též určití stejnou dobu rozhodnou, když se jedná o různé skupiny důstojníků uvnitř těchto postupových skupin.
Pokud stížnost uplatňuje, že mělo býti použito pro převod st-le jako důstojníka zbraní převodové tabulky XVIII. a nikoli XVII. vysvětlivek V. V. 1926 č. 35 čl. 368, přehlíží, že podle odstavce IX. těchto vysvětlivek lze podle převodních tabulek stanoviti nový stupeň služného a jeho výměru nikoli pro všechny důstojníky, nýbrž jen pro jich větší část, že převodní tabulka XVIII. jest podle cit. odstavce IX. č. 21 vysvětlivek určena »pro převod štábních kapitánů a majorů služebních kategorií zbraní, kteří vyšli z řad absolventů býv. kadetních škol, z řad býv. jednoročních dobrovolníků, nebo z řad absolventů býv. vojenských akademií bez rozdílu trvání studia na akademii«. St-1 však k žádné z těchto skupin nepatří. Podle převodní tabulky XVII. určené pro převod do platů III. služební třídy nebyl však st-lův převod proveden, jak zřejmo již z poukazu nař. rozhodnutí na odstavec II. č. 1/j. zmíněných vysvětlivek.

Citace:

č. 9695. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 434-437.