NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 4

Smlouvy svatební.

I. Pojem.
Svatební smlouvy jsou dle § 1217 o. o. z. všechny úmluvy, jež vzhledem k manželskému spojení o majetku se uzavírají; definice tato jest ovšem příliš široká a dlužno ji tudíž restriktivně vykládati a pokládati za manželské smlouvy jen ony úmluvy, jež k účelu upravení majetkových poměrů snoubenců nebo manželů vzhledem k manželskému spojení od těchto nebo ve jménu jejich od osob třetích se uzavírají. Kdežto římské právo znalo toliko smlouvu o věno (dos), jakož i jistý způsob obvěnění (donatio propter nuptias), potkáváme se v právu německém jakož i v našem právu k témuž se pojícím s celou řadou různých smluv, jež dle právní povahy jejich dlužno počítati ku smlouvám svatebním. V § 1217 o. o. z., jenž je zevrubně vypočítává, uvádějí se tyto smlouvy svatební: smlouva o věno, obvěnění, dar jitřní, společenství statků, správa a požívání vlastního jmění, smlouva o dědickou posloupnost’, doživotní požívání jmění na případ smrti a vdovský podíl. Nelze ovšem v tomto všeobecném pojednání pouštěti se v podrobný rozbor významu, obsahu a právních účinků jednotlivých těchto svatebních smluv a odkazuje se tudíž na články následující: Věno a obvěnění, Dar jitřní, Společenství statků mezi manžely, Smlouva advitalitní, Smlouva dědická a Výměnek vdovský.
II. Náležitosti zákonné a právní účinky:
Svatební smlouvy vyžadují ku platnosti své dle zák. ze dne 25. července 1871 č. 76 ř. z. formy notářského aktu, a aby byly právně účinny též oproti obchodním věřitelům protokolovaného kupce, musí býti zapsány v obchodním rejstříku (§ 16 úv. z. k obch. z.). V případě konkursu má však manželka kupce-kridatáře, jejíž svatební smlouvy v obchodní rejstřík byly řádně zapsány, nahraditi obchodním věřitelům mužovým, kteří před zápisem svých pohledávek nabyli onen obnos, o který tito obdrželi méně následkem toho, že manželka se svými právy ze svatebních smluv s nimi konkuruje (§ 50 konk. ř.). Nelze však pokládati za výjimku z tohoto pravidla, že se nežádá formy notářského aktu při vzájemných testamentech, jakož i při darováních se skutečným odevzdáním, neboť to jest prostým důsledkem toho, že to nejsou svatební smlouvy.
III. Zánik a zrušení svatebních smluv.
Ačkoliv i tu k plné platnosti přichází zásada »da mihi pactum, do tibi legem«, neřídí se zrušení svatebních smluv dle všeobecných zásad pro zrušení smluv platných, nýbrž jeví tu na úpravu majetkových poměrů rozhodný vliv zvláštní povaha manželství. 1. Jelikož platnosť smluv svatebních předpokládá též platné manželství, jest toliko logickou důsledností tohoto principu, že, bylo-li manželství za neplatné prohlášeno, i svatební smlouvy naprosto platnosti pozbývají tak, jako by vůbec nebyly uzavřeny. Na tom ničeho nemění závěrečné ustanovení § 1265 o. o. z., ale něhož má strana vinná nevinné straně škodu nahraditi, jelikož nárok tento nelze odvozovati ze smluv svatebních, nýbrž jedině, jak již plyne z citace § 102 o. o. z., ze škody skutečně způsobené, kterou utrpěla nevinná strana tím, že vinou druhé strany bylo neplatné manželství uzavřeno. Pročež se zdá, i když by ve smlouvách svatebních pro případ jich zrušení byl stanoven obnos náhrady škody, nemá ustanovení toto význam materielní, nýbrž toliko procesuální.
2. Bylo-li však platné manželství rozvedeno nebo rozloučeno, má to ovšem též účinek na svatební smlouvy, a sice dlužno při rozvodu, i při rozloučení rozeznávati, stalo-li se tak ku žádosti obou manželů či bylo-li manželství přes odpor jednoho z manželů rozvedeno resp. rozloučeno rozsudkem.
a) Při rozvodu dobrovolném musí se oba manželé o tom shodnouti, co se svatebními smlouvami státi se má, poněvadž jinak by jim rozvod nemohl býti povolen, kdežto pro smluvené rozloučení manželství pro vzájemnou, nepřemožitelnou nechuť již zákon sám ustanovuje, že svatební smlouvy, pokud nic jiného nebylo umluveno, se pokládají za zrušené (§ 1266 o. o. z.).
b) Naproti tomu závisí při soudním rozvodu další trvání nebo zrušení manželských smluv od vůle strany nevinné, a toliko tehdy, jestliže i druhá strana jest bez viny nebo jestliže obě strany rozvod zavinily, má každá z nich právo i proti vůli druhé strany žádati, aby svatební smlouvy byly zrušeny.
c) Jestliže však k žalobě jednoho a přes odpor druhého manžela bylo rozsudkem na rozloučení manželství uznáno, tu zrušují se sice svatební smlouvy bezvýjimečně, avšak nevinná strana má dle výslovného předpisu § 1266 o. o. z. zákonný nárok netoliko na plné dostiučinění ve smyslu § 1323 o. o. z., nýbrž i na vše, co jí v svatebních smlouvách pro případ přežití bylo vymíněno, při čemž pro případné vypočtení jako fingovaný den úmrtí platí den, kdy dotyčný rozsudek nabyl právní moci; společné jmění se tudíž musí ihned jako při smrti rozděliti; naproti tomu práva z dědické smlouvy nevinné straně plynoucí se jí vyhrazují toliko na případ úmrtí skutečného a to tak, jako kdyby svatební smlouvy rozloučením manželství vůbec nebyly dotčeny.
3. Když konečně na jmění manželovo vyhlášen byl konkurs, má tento dle zákonného předpisu vzhledem ku svatebním smlouvám tytéž účinky jako smrť manželova s tou jedinou úchylkou, že nemá tu místa vrácení věna a vydání obvěnění, nýbrž toliko zjištění jejich pro případ zrušení manželství, tak že manželka jest oprávněna žádati i vyplacení podílu vdovského. Byl-li by naproti tomu uvalen konkurs na jmění manželčino, zůstanou svatební smlouvy nezměněny až na to, že společné jmění jako při smrti se rozdělí.
IV. Poplatky.
Ohledně práva poplatkového sluší uvésti, že listiny, jež o svatebních smlouvách se vyhotovují, podléhají kolku 50 kr. z každého archu (pol. s. 101 A i popl. z.). Z právního jednání zapraviti dlužno dle pol. s. 106 A 2 popl. z. poplatek z převodu majetku mezi živými (viz Poplatky z převodů majetkových).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Smlouvy svatební. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 565-567.