Authors:
= Váž. civ., 7 (1925), sv. 1
PDF

Čís. 4845.


Dlužník byl »zastoupen« pří zájmu věcí movitých (§ 253 odstavec čtvrtý ex. ř.), byl-li při něm zastoupen ředitelem svého velkostatku, třebas tento byl zároveň vnuceným správcem velkostatku.
(Rozh. ze dne 26. března 1925, R I 253/25.)
Usnesení, jímž bylo povoleno zabavení movitých věcí dlužníka, bylo při výkonu exekuce dne 19. prosince 1924 doručeno výkonným orgánem řediteli panství dlužníkova, jenž byl zároveň vnuceným správcem dlužníkova velkostatku. Rekurs do tohoto usnesení, podaný dlužníkem dne 31. srpna 1924, rekursní soud odmítl jako opožděný.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu do odmítacího usnesení.
Důvody:
Z předpisu §u 253 odstavec čtvrtý ex. ř,, jehož dovolává se stěžovatel ve svůj prospěch, jest pro tento případ dovoditi správnost názoru, z něhož vycházel rekursní soud při svém rozhodnutí. Předpis ten přikazuje zpravení dlužníka o výkonu zájmu jen tehdy, nebyl-li při zájmu přítomen nebo zastoupen. Rekursní soud vychází právem z tohoto posledního předpokladu, neboť povinný byl skutečně zastoupen ředitelem velkostatku, jemuž bylo dodáno povolení exekuce. Mylným jest i další náhled stěžovatelův, že ředitel velkostatku jest jako vnucený správce odpůrcem povinného ve smyslu §u 103 odstavec třetí c, ř. s. Předpisy exekučního řádu, podle nichž vnucený správce jest ustanoven soudem (§ 106, 107), musí složití slib na místě přísahy (§ 108), je pod dozorem soudu (§ 114) a spravuje nemovitost místo vlastníka, nikoli však místo vymáhajících věřitelů (§ 109), odporují přímo tomuto názoru, a není proto překážky, by dodání povolujícího usnesení do rukou vnuceného správce nebylo pokládati za dostatečné zpraveni dlužníka o zájmu.
Citace:
č. 4845. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 602-603.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).