NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Čís. 2314
.
Úprava pachtovného (opatření Stálého výboru ze dne 8. října 1920, čís. 586 sb. z. a n.).
Stačí, oznámil-li propachtovatel pachtýři povšechně, oč zvyšuje pachtovné, aniž uvedl podrobný výpočet. Není závady, by soud nestanovil zvýšení pachtovného po 1 ha, třebas propachtovatel žádal o zvýšení úhrnné, arciť jen v mezích požadovaného úhrnného zvýšení. Z propachtovaných pozemků, jež byly postoupeny do vlastnictví drobným pachtýřům (zákon ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n.), nelze požadovati zvýšení pachtovného. O pozemcích, daných do vnuceného podpachtu (§ 63 přídělového zákona ze dne 30. ledna 1920, čís. 81 sb. z. a n.) platí předpis §u 2 (4) opatření. I v tom i v onom případě dlužno přihlédnouti k době, kdy byly pozemky pachtýři odňaty.
Pokud dlužno v řízení o úpravu pachtovného poukázati strany na pořad práva.
Jak snižuje se přirážka a její mez, přispívá-li pachtýř částečně na udržování budov.
(Rozh. ze dne 27. února 1923, R I 154/23.)
Eduard M. měl spachtován dvůr J. za roční pachtovné 15 264 Kč. Dle smlouvy měl pachtýř ročně přispívati na opravy budov 6 procenty pachtovného, některé menší opravy měl hraditi sám. Na základě opatření Stálého výboru ze dne 8. října 1920, čís. 586 sb. z. a n. oznámil vlastník pachtýři, že mu zvyšuje pachtovné pro rok 1921 a násl. o 11 448 Kč ročně. Pachtýř na zvýšení nepřistoupil, pročež vlastník zažádal za zvýšení na soudě. Soud prvé stolice zvýšil pachtovné na 25 237 Kč 53 h, sníživ přirážku vypočtenou dle katastrálního výnosu, o 20% za udržování budov a o dalších 25%, ježto šlo o majetek zabraný. Rekursní soud vyhověl částečně stížnostem obou stran a zvýil pachtovné na 132 Kč 55 h za 1 ha, v nichž nebylo započteno 6% původního pachtovného, jimiž měl pachtýř přispívati na stavební opravy — mimo jiné z těchto důvodů: V dopisu ze dne 22. listopadu 1920 oznámil navrhovatel odpůrci, že mu zvyšuje pachtovné o 11 448 Kč ročně, t. j. o 75% dosavadního pachtovného; tím mu oznámil výši požadované přirážky, jak to žádá § 4 opatření, a učinil tím tomuto formálnímu předpisu zadost. Otázka, zda je navrhovatel oprávněn, žádati zvýšení i z příspěvku na udržování budov a z pachtovného z pozemků odprodaných a do vnuceného podpachtu daných, tedy odpůrcem neužívaných, nemá ničeho společného s formální stránkou zmíněného navrhovatelova dopisu, a proto nelze přisvědčiti odpůrcově stížnosti, že nepředcházelo řádné oznámení dle §u 4 opatření a že tudíž předepsané soudní řízení není v tomto případě přípustno. Dle §u 13 pachtovní smlouvy ze dne 31. března 1913 jest odpůrce povinen, platiti navrhovateli každoročně 6% ročního pachtovného jakožto příspěvek na opravy budov, kdežto navrhovatel má na své náklady obstarati všechny opravy mimo opravy na zasklívání oken, na dveřních zámcích a na jeslích ke krmení, dále mimo bílení místností obytných a chlévních, jež má nésti odpůrce. Další ustanovení týkají se novostaveb a stavebních změn. Z toho je patrno, že opravy budov (jejich udržování) dle §u 2 (3) opatření náleží propachtovateli (navrhovateli) a že mu odpůrce na ně přispívá 6% ročního pachtovného. Zasklívání rozbitých oken, opravy poškozených dveřních zámku a krmných jeslí a bílení bytu a stájů, jež je povinen hraditi odpůrce, nelze dle povahy věci pokládati za opravy budov a jejich udržování dle §u 2 (3) opatření; jdeť o správky menších poškození, způsobených čeledí a dělníky často nad výši průměrného opotřebování, jichž obmezení je v rukou odpůrcových, totiž v jeho náležitém dozoru, zabraňujícím zbytečné poškozování. Ostatní úkony odpůrcovy, jež vypočítává smlouva, týkají se novostaveb a změn na stavbách, a nelze je zařaditi mezi udržování budov. Dle toho má navrhovatel nárok na zvýšení přirážky z pachtovného a její meze o 20% méně 6%, tedy o 14% a dlužno tudíž v tomto bodu vyhověti navrhovatelově stížnosti, ovšem s tím omezením, že základ zvyšování může tvořiti pouze pachtovné samo o sobě, nikoliv tedy pachtovné už předem zvýšené o oněch 6% odpůrcem dle smlouvy placených. Není možno vypočísti úhrnné zvýšené pachtovné, jež má odpůrce platiti ze dvora J. Je přirozeno, že na něm muže býti požadováno jenom potud, pokud má pozemky v užívání, a že nemůže býti přidržován k tomu, by je platil z pozemku, postoupených do vlastnictví dlouhodobým pachtýřum a dále z pozemku daných do vnuceného podpachtu, v kterémžto poslednějším případě je rozhodilo ustanovení §u 2 (4) opatření, ale výsledek řízení v prvé stolici nepodává podkladu pro rozhodnutí těchto otázek, a nelze ani očekávati, že by bylo lze doplněním onoho řízení zjednat spolehlivý podklad k jejich posouzení, poněvadž jde o zjištění sporných okolností, k němuž by prostředky nesporného řízení (§6 (1) opatření) nestačily, a jest proto na stranách, aby si vymohly příslušná rozhodnutí pořadem práva (§ 2 čís. 7 nesp. pat.). Intencím §u 5 opatření je zajisté vyhověno, stanoví-li se soudem přípustné zvýšení pachtovného z 1 ha a strany mají pak možnost, o úhrnném zvýšení z celého pachtovního objektu se dohodnouti nebo podklad pro jeho vypočtení sporem zjistiti.
Nejvyšší soud k dovolacím rekursum obou stran zrušil usnesení obou nižších soudu a uložil prvému soudu, by, doplně řízení, znovu rozhodl o návrhu propachtovatelově.
Důvody:
Formální výtky pachtýřovy neobstojí. Propachtovatel doporučeným dopisem ze dne 22. listopadu 1920 — tedy ve lhutě §u 4 (1) opatření Stálého výboru ze dne 8. října 1920 čís. 586 sb. z. a n. — oznámil pachtýři, že ve smyslu tohoto opatření zvyšuje mu pachtovné ze dvora J. pro pachtovní rok 1921 a zbývající smluvená pachtovní léta o 11 448 Kč ročně, t. j. 75% dosavadního pachtovného (s připočtením 6%ního příspěvku na opravy budov) 15 264 Kč. Tím učinil propachtovatel také dle názoru Nejvyššího soudu plně zadost předpisu dotčeného §u 4, dle něhož měl oznámiti výši požadované přirážky, jinak zanikl nárok na úpravu. Byloť účelem předepsaného oznámení, poskytnouti pachtýři možnost, by se přesvědčil o tom, zda je požadovaná přirážka přiměřena čili nic (k čemuž nebylo potřebí podrobného výpočtu), a dle výsledku své kalkulace buďto výslovně s propachtovatelem se dohodl, po případě mlčky přistoupil na požadovanou úpravu (§ 4 (2), nebo ponechal rozhodnutí soudu (§5). Pachtýř nepokládal požadované zvýšení dosavadního pachtovného o 75% za přiměřené, odmítl je a proto došlo k soudnímu řízení. Pachtýřův názor, že propachtovatelovo oznámení mělo obsahovati podrobný výpočet ve smyslu §u 2 opatření, nemá dle toho, co uvedeno, žádného podkladu. Provésti tento výpočet náleželo teprve soudu. Bezdůvodnou jest též další formální výtka pachtýřova, že propachtovatel neučinil určitého návrhu, který by mohl býti podkladem pro soudní rozhodování. Nedohodly-li se strany o oznámeném nároku, bylo na propachtovateli, aby navrhl rozhodnutí soudní (§ 5 opatření). Bylo by tedy úplně stačilo, kdyby byl propachtovatel navrhl, aby okresní soud rozhodl o jeho nároku. Než propachtovatel se neomezil na takovýto návrh. Vypočítal v návrhu podrobně, že by byl dle §u 2 opatření oprávněn, žádati zvýšení smluveného pachtovného o 13 117 Kč 33 h na 28 381 Kč 33 h, zároveň však prohlásil, že se spokojuje zvýšením pachtovného, jak je oznámil pachtýři, totiž z 15 264 Kč na 26 712 Kč ročně, ač by dle předchozího výpočtu přípustná přirážka byla větší než 11 448 Kč. Učiniv konečný návrh, aby okresní soud rozhodl o úpravě pachtovného ze dvoru v J., zřejmě naznačil, v jakém směru se dožaduje soudního rozhodnutí, i nelze proto návrhu vytýkati neurčitost. Taktéž by o sobě nevadilo, že propachtovatel žádal, aby soud upravil pachtovné za celý propachtovaný dvůr úhrnným penízem, rekursní soud však stanovil zvýšené pachtovné z 1 ha. Nebylo by lze důvodně vytýkati, že rekursní soud vybočil z mezí, vysloviv něco, oč nebylo žádáno. Jdeť o řízení nesporné, v němž neplatí přísné formální předpisy, stanovené pro řízení sporné. Kdyby skutečně nebylo možno, určiti spolehlivě a bezpečně celkovou sumu zvýšeného pachtovného, nebylo by závady, by nebylo stanoveno zvýšené pachtovné z 1 ha, ale ovšem tak, aby zvýšené pachtovné z 1 ha nepřevyšovalo poměrné části požadovaného celkového zvýšení, vypadající na 1 ha. Toho rekursní soud nedbal, stanoviv zvýšené pachtovné z 1 ha na 132 Kč 45 h, kdežto vzhledem k prohlášení propachtovatele, že se spokojuje zvýšením pachtovného z 208 1578 ha na 26 712 Kč, vypadalo by na 1 ha toliko 128 Kč 32 h. Po stránce formální není tudíž dovolací rekurs pachtýře odůvodněn. Naproti tomu nelze mu upříti oprávněnosti ve věci samé. Jde především o otázku, jak dlužno při výpočtu přípustného zvýšeného pachtovného nakládati s propachtovanými pozemky, které byly drobným pachtýřům postoupeny do vlastnictví dle zákona ze dne 27. května 1919 čís. 318 sb. z. a n. a s pozemky, jež byly dány do vnuceného podpachtu dle §u 63 přídělového zákona ze dne 30. ledna 1920 čís. 81 sb. z. a n. Pokud se tkne pozemků, postoupených do vlastnictví drobným pachtýřům, nemůže býti pochybnosti, že tyto pozemky — pokud se týče jejich výměra a katastrální výnos — musí při výpočtu přirážky a její nejvyšší meze dle tabulek А а В zůstati mimo úvahu, ježto pachtýř jich skutečně nedrží a proto nemůže z nich platiti zvýšený pacht, zvláště když dle §u 14 pachtovní smlouvy má při zmenšení propachtované plochy dokonce nárok na snížení smluveného pachtovného. Ostatně propachtovatel podáním ze dne 20. prosince 1921 výslovně prohlásil, že svoluje k tomu, by se z požadovaného zvýšení vyloučily pozemky, přiřčené do vlastnictví drobným pachtýřům od té doby, kdy byly odňaty odpůrci. Co do pozemků, daných do vnuceného podpachtu, platí ustanovení čtvrtého odstavce §u 2 opatření, ježto dle ustálené již judikatury nejvyššího soudu ustanovení to má místa nejen při dobrovolném, nýbrž i při vnuceném podpachtu. Také při těchto pozemcích dlužno tedy přirážku k pachtovnému, smluvenému mezi navrhovatelem a odpůrcem, stanoviti dle tabulky A, nejvyšší mezí pachtovného s přirážkou není však peníz, uvedený v tabulce B, nýbrž pachtovné, jež platí vnucený podpachtýř pachtýři, po srážce 15%. Při výpočtu zvýšeného pachtovného z propachtovaného dvoru nutno tedy vycházeti z výměry a katastrálního výnosu všech propachtovaných pozemků, vyjma pozemky, postoupené do vlastnictví drobným pachtýřům a dle toho určiti přirážku podle tabulky A, nejvyšší mez pachtovného s přirážkou však stanoviti u pozemků, jsoucích v užívání pachtýře, dle tabulky В (§ 2 (2) opatření), při pozemcích, daných do vnuceného podpachtu, dle čtvrtého odstavce §u 2 opatření. Nelze tudíž souhlasiti s názorem rekursního soudu, že pachtýř není povinen, platiti přirážku z pozemků, daných do vnuceného podpachtu, a v tom směru jest odůvodněn též dovolací rekurs propachtovatele; tím méně ovšem lze souhlasiti s dalším předpokladem rekursního soudu, že nelze v nesporném řízení zjednati spolehlivý podklad pro řešení otázky, jak má býti určeno zvýšené pachtovné vzhledem k tomu, že některé pozemky byly postoupeny do vlastnictví drobným pachtýřům a některé dány do vnuceného podpachtu, a že jest proto na stranách, aby si vymohly příslušné rozhodnutí pořadem práva. O úpravě pachtovného rozhoduje soud dle §u 6 opatření v řízení nesporném, a jen kdyby skutečně nebylo možno, vystačiti při řešení sporných právních a skutkových otázek s prostředky nesporného řízení, bylo by dle §u 2 čís. 7 nesp. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. přípustno, odkázati strany na pořad práva. Zde však zjišťování skutečností, na nichž závisí správný výpočet přípustné přirážky k pachtovnému, sotva se setká s nějakými obtížemi. Jde jedině o to, které pozemky byly postoupeny do vlastnictví drobným pachtýřům, jakož i o výměru a katastrální výnos těchto pozemků, dále o to, které pozemky byly právoplatně dány do vnuceného pachtu a jaké podpachtovné z nich bylo smluveno neb úředně stanoveno. Nelze-li v těchto směrech docíliti dohody stran, postačí nahlédnouti do soudních spisů, týkajících se řízení dle zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům a dotaz na berní úřad, pokud se týče dotaz na Státní pozemkový úřad nebo příslušnou obvodovou úřadovnu. Že snad smlouvy s drobnými pachtýři nebyly ještě vyhotoveny a do knih vloženy, nevadí, — stačí, bylo-li o jejich nárocích právoplatně rozhodnuto; opak se ani netvrdí. Taktéž nemůže býti překážkou, že snad smlouvy se vnucenými podpachtýři nebyly formálně dojednány, stačí zjistiti skutečný příděl a výši podpachtovného. Jest se zmíniti jen ještě o případnosti, tvrzené propachtovatelem, ale popírané pachtýřem, že se totiž postoupení pozemků do vlastnictví drobných pachtýřů a dání jiných pozemků do vnuceného podpachtu stalo teprve po 1. lednu 1921, tedy po započtení pachtovního roku, od kterého se požaduje zvýšené pachtovné. V tom případě měl by propachtovatel ovšem nárok na jakýsi doplněk, jehož výpočet by byl pouhým aritmetickým problémem a mohl by, kdyby se strany mimo očekávání ani v tomto vedlejším bodě nedohodly, dodatečně býti proveden soudem tak, že by za dobu, po kterou pachtýř snad toho kterého pozemku užíval ještě po 1. lednu 1921, vypočtena byla přirážka k pachtovnému bez ohledu na to, že byly pozemky dány do vnuceného podpachtu neb odprodány, a rozdíl, jevící se za tuto dobu mezi oběma výpočty, propachtovateli byl přiznán k dobru. S druhé strany bude pachtýř, kdyby snad některé pozemky teprve po určení přirážky k pachtovnému byly dány do vnuceného podpachtu, a strany se nedohodly, moci žádati za soudní snížení zvýšeného pachtovného. V tom směru nelze se tudíž obejíti bez doplnění dosavadního řízení. Totéž platí však i co do otázky udržování budov. Dle §u 13 pachtovní smlouvy jest pachtýři uložena povinnost, platiti propachtovateli rovněž 6% pachtovného, t. j. nyní 864 Kč jakožto příspěvek na opravu budov, a má propachtovatel na svůj náklad obstarávati všechny opravy až na zasklívání oken, opravy dveřních zámků a jeslí na krmení, jakož i bílení místností obytných a chlévů, jež hradí pachtýř ze svého. Lze souhlasiti s názorem rekursního soudu, že vzhledem k tomuto ustanovení dlužno míti za to, že propachtovatel udržuje budovy a pachtýř mu na to pouze přispívá. Nelze však beze všeho předpokládati, že pachtýř přispívá pouze 6%y, nebo kvotou, odpovídající 6%ům z 20%, o něž se dle §u 2 (3) snižují po případě zvyšují přirážka a její mez dle toho, zda udržuje budovy pachtýř či propachtovatel. Pachtýř přispívá na udržování určitým penízem, t. j. 864 Kč po případě úkony in natura; procento platu a úkonů může býti větší nebo menší než 6%. Tu jest nutno vyslechnouti znalce, jenž zjistí průměrný peníz, jehož za nynějších poměrů ročně třeba k udržování budov, po případě průměrnou roční hodnotu oprav, předsevzatých pachtýřem, a určí, jaké procento ročního nákladu na udržování budov představuje částka 864 Kč po případě hodnota menších oprav, předsevzatých pachtýřem, ač-li tyto lze vůbec pokládati za část nákladu na udržování budov, o čemž také jen znalec může se vysloviti. Teprve na základě takto získaném bude možno spolehlivě zjistiti, oč se přirážka a její mez sníží nebo zvýší. Při tom bude nutno míti na zřeteli toto: Přirážka a její mez snižuje se o 20%, udržuje-li pachtýř budovy, zvyšuje se o 20%, udržuje-li budovy propachtovatel. Tato procenta se poměrně snižují, nese-li pachtýř pokud se týče propachtovatel toliko část nákladů udržovacích. Poměr ten znázorňují tyto praktické příklady: Hradí-li pachtýř jednu a propachtovatel druhou polovici udržovacích nákladů, nenastane ani snížení ani zvýšení, neboť pachtýř mohl by žádati snížení o 50% z 20%, t. j. 10% a propachtovatel zvýšení o 50% z 20%, t. j. 10%, což se navzájem vyrovná. Hradí-li pachtýř jednu čtvrtinu a propachtovatel tři čtvrtiny udržovacích nákladů, nastane zvýšení o 10%, neboť pachtýř mohl by žádati snížení o 25% z 20%, t. j. 5%, ale propachtovatel zvýšení o 75% z 20%, t. j. 15%, a to vede ke zvýšení o 10%. Naopak hradí-li pachtýř tři čtvrtiny a propachtovatel jednu čtvrtinu udržovacích nákladů, nastane dle týchž zásad snížení o 10%. Hradí-li pachtýř jednu desetinu a propachtovatel devět desetin udržovacích nákladů, nastane zvýšení o 16%, neboť pachtýř mohl by žádati snížení o 10% z 20%, t. j. 2%, propachtovatel však zvýšení o 90% z 20%, t. j. 18% a výsledek jest zvýšení o 16%. Zamění-li se strany, nastane snížení o 16%. Z toho, co uvedeno, plyne, že bylo k dovolacím rekursům obou stran zrušiti usnesení obou nižších soudů v části napadené a uložiti prvému soudu, aby dbaje zásad, vyslovených v tomto rozhodnutí, doplnil řízení a po té znovu rozhodl o propachtovatelově návrhu na zvýšení pachtovného.

Citace:

Rozhodnutí č. 2314. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 322-327.