Authors:
= Váž. civ., 8 (1926), sv. 2
PDF

Čís. 6544.


Soud jest vázán svým usnesením, pokud není povahy řízení upravující, leč že by bylo vydáno zřejmě z nedopatření. V takovém případě jest soud oprávněn své usnesení zrušiti.
(Rozh. ze dne 7. prosince 1926, R 1 1041/26.)
V exekuční věci firmy Ž. proti Břetislavu L-ovi vydal exekuční soud dne 7. dubna 1926 usnesení, že se exekuce zrušuje, ač návrh za zrušení exekuce podal zástupce jiné vymáhající věřitelky, totiž bankv Č. Zjistiv toto nedopatření, vydal exekuční soud nové usnesení ze dne 16. dubna 1926, jímž usnesení ze dne 7. dubna 1926 zrušil, a v exekuční věci banky Č. proti Břetislavu L-ovi vydal usnesení, jímž exekuci zrušil. Návrhu firmy Z., by bylo v exekuci pokračováno, exekuční soud usnesením ze dne 10. května 1926 vyhověl. K rekursu dlužníka r e k u r s n í soud zrušil usnesení prvého soudu ze dne 16. dubna 1926 a zamítl návrh vymáhajícího věřitele, by bylo v exekuci pokračováno. Důvody: Nesprávně postupoval soud prvé stolice, když usnesení své ze dne 7. dubna 1926, jímž exekuce byla zrušena, zrušil napadeným usnesením ze dne 16. dubna 1926, neboť podle §u 425 c. ř. s. a § 78 ex. ř. jest soud na svá usnesení vázán, pokud nejsou povahy řízení upravující, a v projednávaném případě, kdy se jednalo o zrušení exekuce, o usnesení řízení upravující jistě jednati se nemůže. Usnesení exekuci zrušující mohlo býti změněno nebo zrušeno jen pořadem stolic. Bylo proto usnesení ze dne 16. dubna 1926 jako nezákonné zrušiti. Ježto pak usnesení exekuci zrušující ze dne 7. dubna 1926 nabylo moci právní, neměl soud prvé stolice vyhověti návrhu, by v exekuci bylo pokračováno a musilo proto napadené usnesení ze dne 10. května 1926 býti změněno tak, jak výše uvedeno.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu ze dne 16. dubna 1926 a ze dne 10. května 1926.
Důvody: Rekursní soud uvedl zcela správně, že podle §u 425 c. ř. s. a §u 78 ex. ř. jest soud na svá usnesení vázán, pokud nejsou povahy řízení upravující, leč v případě, o nějž jde, nutno zevrubněji zkoumati, zda byl prvý soud skutečně vázán svým usnesením ze dne 7. dubna 1926, jímž exekuce byla zrušena, bez ohledu na to, že toto zrušovací usnesení bylo vydáno zřejmým nedopatřením bez návrhu vymáhající věřitelky. Podle spisů učinil při ústním jednání ze dne 7. dubna 1926 návrh na zrušení exekuce pouze zástupce jiné vymáhající věřitelky, totiž banky Č. a mohla k jejímu návrhu býti zrušena pouze exekuce touto bankou vedená. Zřejmým nedopatřením prvého soudu se však stalo, že usnesením ze dne 7. dubna 1926 byla zrušena exekuce zahájená k návrhu vymáhající věřitelky ve věci, o kterou nyní jde. Prvý soud, zjistiv své nedopatření, byl podle §u 419, 430 c. ř. s. a §u 78 ex. ř. nepochybně oprávněn vyžádati vyhotovení vadného usnesení od stran zpět a opraviti usnesení tak, aby bylo uvedeno v soulad s návrhem na zrušení exekuce bankou Č. učiněným. Volil-li prvý soud postup jiný a to ten, že usnesením ze dne 16. dubna 1926 vadné usnesení jako omylem vydané zrušil a v exekuční věci banky Č. nové usnesení zrušovací vydal, neučinil v podstatě nic jiného než to, co měl správně provésti pouhou opravou původního usnesení zrušovacího. Dovolací soud přisvědčuje tudíž názoru rekurentkou hájenému, že na zrušovací usnesení ze dne 16. dubna 1926 jest po stránce věcné pohlížeti jako na pouhou opravu původního usnesení ze dne 7. dubna 1926, k níž byl prvý soud oprávněn. Příčilo by se také právnímu citu, kdyby v této věci zvítězil opačný názor strany povinné, která, znajíc pravý stav věci, snaží se kořistiti z nedopatření prvého soudu na úkor práv vymáhající věřitelkou řádně nabytých. Byl-li prvý soud podle toho, co shora uvedeno, oprávněn, by své omylem vydané usnesení ze dne 7. dubna 1926 zrušil, nenabylo toto usnesení právní moci a proto obstojí také jeho další usnesení ze dne 10. května 1926, jímž návrhu vymáhající věřitelky na pokračování v exekuci bylo vyhověno.
Citace:
č. 6544. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 763-764.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).