NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

č. 2756.

Státní úředníci (Slovensko): Obecní a obvodní notáři ustanovení před 28. říjnem 1918 podle uherských zákonů mohou na základě zák. č. 211/20 býti ustanoveni v čsl. stát. službě též prozatímně; služební poměr notářů takto prozatímně jmenovaných může podle § 10 služ. pragmatiky býti opět zrušen.
(Nález ze dne 11. října 1923 č. 16800.)
Věc: Josef T. v B. (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti vládě republiky čsl. o zrušení služebního poměru.
Výrok: Stížnost se z části odmítá jako nepřípustná, zčásti jako bezdůvodná. Důvody: St-l, který byl od zákona z 22. března 1920 č. 211 Sb. usnesením vlády republiky čsl. z 13. května 1921 jmenován ve stavu obecních a obvodních notářů na Slovensku do VIII. hodn. třídy 1. stupně plat. prozatímně s podmínkou, že do 31. prosince 1921 prokáže znalost jazyka státního. Jmenování provedeno bylo se zpětnou platností ke dni 1. srpna 1920.
Dne 11. května 1922 žádal st-l vzhledem k tomu, že na zkoušku ze státního jazyka mu byla povolena jen krátká lhůta a že pro svoje stáří si nemůže státní jazyk tak rychle osvojiti, aby lhůta ke zkoušce mu byla prodloužena do 1. července 1923.
Usnesením z 23. srpna 1922 však vláda zrušila služební poměr st-lův dle § 10 služ. pragm.
Usnesení toto intimováno bylo županu v Š. výnosem ministra s plnou mocí z 30. září 1922 s dodatkem, že ministr s plnou mocí v důsledku toho anuluje svůj dekret z 3, června 1921, kterým byl st-l jmenován prozatímním státním úředníkem a s dalším dodatkem, aby byl ze služby propuštěn, a pokud má dle uherského systému nárok na pensi, aby byl podle § 7 zák. 211/1920 pensionován. Zastavení požitků stalo se ke dni 31. října 1922.
Intimace dekretu stala se výnosem župana župy hontianské z 23. října 1922 s tím, že st-l se dnem 31. října 1922 ze služby propouští, a pokud by měl nárok na pensi dle uherských předpisů, aby si podal příslušnou žádost.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
St-l namítá především, že jeho služební poměr nemohl býti zrušen, ježto
1. dle § 10 služ. pragm. jen takový služební poměr se může odvolati, který byl s podmínkou odvolání uzavřen, kdežto v st-lově jmenovacím dekretu podmínka odvolání není.
2. Podle § 6 nař. 383/1920 stali se notáři dle § 5 zákona jmenovaní státními úředníky a jsou tedy definitivně jmenovanými úředníky, ježto zákon nečiní rozdílu mezi dočasně a trvale ustanovenými úředníky. St-l musí se pokládati za trvale jmenovaného úředníka, ježto v jeho dekretu žádné omezení není.
3. Zrušení služebního poměru stalo se předčasně, ježto st-li prodloužena byla lhůta k složení zkoušky ze slovenštiny do 31. prosince 1923 a lhůta ta ještě nevypršela.
Námitky tyto neshledal nss důvodnými.
Pokud jde o námitky ad 1. a 2, jest ze spisu zřejmo, že st-l byl usnesením vlády z 13. května 1921 jmenován prozatímně ve stavu obecních a obvodních notářů na Slovensku s určitou podmínkou. Takovéto prozatímní jmenování však jest, jak již z nadpisu paragrafu 10 služ. pragm. na jevo jde, (srovn. »Prozatímní služba«), právě jmenováním s výhradou odvolání, takže označení jmenování »prozatímní« a s »výhradou« se pojmově úplně kryje.
Ježto v dekretu st-lově, jehož opis st-l sám ke stížnosti připojil, výslovně jmenování jeho bylo označeno jako prozatímní, bylo jmenování to učiněno s výhradou odvolání ve smyslu § 10 služ. pragm., a nelze je pokládati za jmenování trvalé a definitivní. Lze-li však námitce ad 2. rozuměti tak, že se st-l domnívá, jakoby zákon č. 211/1920 nečinil vůbec rozdílu mezi dočasně a trvale ustanovenými úředníky, pak bylo by k tomu podotknouti, že jmenování, jak je má na mysli § 4 zák. č. 211/1920 a § 4 nař. č. 383/1920, jest právě oním aktem, kterým se poměr státního úředníka zakládá a který tedy jedině podle předpisu služební pragmatiky posuzován býti může; zná-li pak služební pragmatika, jak výše uvedeno, i jmenování prozatímní (dočasné), pak mohl také st-l jmenován býti úředníkem prozatímním a jako takovému mohl podle § 10 služ. pragm. služební poměr býti zrušen, i kdyby byl prokázal, že podmínce stran složení zkoušky ze státního jazyka vyhověl.
St-l namítá dále, že nebylo proti němu ani zavedeno disciplinární řízení ani nařízeno konečné pensionování a že tedy měl býti ponechán v užívání svého platu dotud, dokud nebyl pensionován.
Námitka tato jest bezpředmětou vzhledem k tomu, že st-li od 1. listopadu 1922 poukázány byly požitky pensijní a nálezem tohoto soudu z dnešního dne Boh. 2755 adm. stížnost st-lova proti výměře těchto pensijních požitků byla zamítnuta.

Citace:

č. 2756. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 753-755.