Č. 10023.

Cesty (Slovensko): I. * Stanovení percentuálního příspěvku na udržování vicinální cesty podle § 36 zák. čl. I:1890 pro určitý správní rok může se stati, byl-li některým interesentem podán návrh na novou úpravu příspěvkového klíče, třebas i koncem tohoto roku. — II. * Průmyslový podnik, který dosud nebyl pojat mezi interesenty povinné přispívati k udržování vicinální cesty (§ 36 zák. čl. I:1890) a který za platnosti tohoto rozvrhu počal užívati a užíval cesty určitou měrou, není oprávněn z této skutečnosti dovozovati nárok, aby stejná míra užívání nebyla při novém rozvrhu příspěvkové povinnosti vzata za základ pro jeho pojetí mezi povinné interesenty. — III. Za platnosti vl. nař. č. 385/22 je okresní úřad příslušný, zahájiti řízení podle § 36 zák. čl. I:1890.
(Nález ze dne 23. září 1932 č. 14027.)
Věc: Firma Ludvík H. a syn, parní pila ve V. proti zemskému úřadu v Bratislavě o příspěvek na vicinální cestu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem ze 13. prosince 1926 stanovil okresní úřad ve V. na rok 1926 nový okruh interesentů na vicinální cestě V.—K.—P., pojav do okruhu toho i firmu Ludvík H. a syn ve V., a stanovil percentuelní příspěvek této firmy k udržování této cesty 16%.
Nař. rozhodnutím zamítl zemský úřad v Bratislavě odvolání firmy Ludvík H. a syn z těchto důvodů: 1.) Okresní úřad byl oprávněn podle vl. nař. č. 385/22 projednati věc, ježto běží o vicinální cestu vedoucí územím jen jednoho okresu. Projednati věc byl pak povinen, ježto o změnu příspěvků zažádaly zúčastněné obce K. a P. 2.) Kruh interesentů a poměr příspěvků mohou býti změněny, změní-li se poměry užívání cesty, a nikoliv jen počátkem nebo koncem kalendářního roku. 3.) Poměry užívání cesty se změnily v takové míře, že bylo nutno přikročiti k novému ustanovení okruhu účastníků a poměru příspěvků. Důkazem toho je okolnost, že stěžující si firma sama během jednoho roku po oné cestě vyvezla 11519 m3 dříví, jehož převezením byla cesta nad míru užívána. 4.) Všechna data, podle nichž má býti poměr příspěvků určen, byla při vyměření procentního klíče vzata v úvahu. 5.) Při stanovení okruhu interesentů a poměru příspěvků podle § 36 cit. zák. nelze přihlížeti k tomu, že v době koupě dřeva nemohla st-lka počítati se závazkem přispívati na udržování cesty, ježto občané jsou po- vinni znáti zákony. 6.) Při stanovení okruhu interesentů a příspěvkového — Č. 10023 —
poměru, resp. při pojetí obchodního podniku do okruhu, není rozhodna otázka, dopravuje-li dříví po vicinální cestě vlastními dopravními prostředky, či dává-li si dopravu obstarávati prostřednictvím osob třetích. 7.) Rozvrh je správný, ježto při rozhodování o procentním poměru byl vzat zřetel nejen na okolnosti, jež st-lka uvádí, nýbrž na všechny okolnosti a data, jež mohly míti význam.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podaná namítá, že okresní úřad nebyl oprávněn zahájiti řízení podle § 36 zák. čl. I:1890, ježto tato činnost náleží výhradně do kompetence zemského úřadu, a okresní úřady byly vl. nař. č. 385/22 pověřeny toliko provedením řízení. Tato námitka je bezdůvodná, ježto cit. nařízením (§ 1 lit. B, č. 2) byla veškerá působnost, vyhražená v § 36 zák. čl. I:1890 podžupanovi při sestavování skupiny interesentů o stanovení příspěvkového poměru, pokud jde o cesty vicinální, vedoucí jen na území jednoho okresu, přesunuta na okresní úřady. Proto je okresní úřad i oprávněn řízení sám zahájiti. — — —
Jinak obsahuje stížnost jen námitky proti stanovení výše procentních příspěvků na udržování vicinální cesty.
V prvé řadě uplatňuje stížnost, že rozvrh příspěvků pro kalendářní rok 1926 se měl státi včas a ne teprv koncem tohoto roku. Ani zák. čl. I:1890, ani prov. nař. č. 45380/1892 (R. T. 1892 č. 144) nic takového nestanoví. Rozhodnutí o nové úpravě příspěvků je závislým na žádosti některého z účastníků za nový rozvrh a na zjištění, že nastalo dodatečně, t. j. po tom, kdy dřívější výrok vešel v právní moc, u některého uživatele cesty vskutku stupňované užívání cesty, jehož tu dříve nebylo. Důsledkem takové žádosti je, že příspěvky podle dosavadního klíče nelze již na budoucí správní rok předpisovati, nýbrž nutno — ježto ony normy nemají po této stránce positivního předpisu — s vyměřením příspěvku vyčkávati až do rozhodnutí o žádosti. Může býti proto příspěvek pro tento správní rok stanoven třebas i koncem téhož správního roku.
Stížnost namítá dále, že při vyměření příspěvku nebylo vzato v úvahu, že st-lka v minulých letech za platnosti dosavadního klíče příspěvku vyvezla stejné množství dříví, ne-li větší.
Mezi stranami není sporu o tom, že dosud platná úprava příspěvků na udržování vicinální cesty stala se roku 1908. Že by se byly poměry v užívání cesty od této doby nezměnily, ani stížnost netvrdí. Okolnost, že po této úpravě st-lka počala voziti a vozí po cestě dříví, a přes to nebyla pojata v okruh interesentů na sporné cestě, může vésti jen k závěru, že interesenti, pokud nežádali za novou úpravu příspěvků, st-lce povinnost platiti příspěvek prominuli, nemůže však pro st-lku založiti nárok, aby byla i pro budoucnost od placení příspěvku osvobozena. Dlužno proto míti za to, že st-lka, která nebyla pojata mezi interesenty povinné přispívati k udržování vicinální cesty, a která za platnosti tohoto rozvrhu počala užívati a užívala cesty určitou měrou, není oprávněna z této skutečnosti dovozovati nárok, aby stejná míra užívání nebyla při novém rozvrhu příspěvkové povinnosti vzata za základ pro její pojetí mezi povinné interesenty. — — —
Stížnost namítá dále, že žalovaný úřad nedbal ustanovení 5. odst. § 36 zák. čl. I:1890, podle něhož je při stanovení příspěvku obchodním a prů- — Č. 10023 —
myslovým závodům vzíti v úvahu tu část závazků, kterou budou povinny závody ty platiti na základě obecného rozvrhu jako poplatníci náležející do svazku obce, povinné přispívati k udržování cesty. Nešetřením tohoto před- pisu mohlo by býti zasaženo do subj. práv st-lčiných jen tehdy, kdyby ona sama byla poplatníkem některé obce, jíž bylo uloženo přispívati na udržování cesty, a žalovaný úřad k tomu nevzal zřetele. To však stížnost netvrdí a ani v řízení správním netvrdila. Není proto námitka ta důvodná. — — —

Citace:

č. 10023. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 292-294.