NPD documents search: České právo, 6 (1924) - Býv. kandidát notářství

Ze Sociálního ústavu Československé republiky.
Sociální ústav Čsl. republiky uspořádal v podzimním přednáškovém období r. 1931 cyklus časových přednášek o hospodářské krisi a nezaměstnanosti. Dne 5. XI. 1931 přednášel Dr. Jiří Hejda o příčinách soudobé krise. Na krisi hledí se dnes jako na zjev hospodářský, nikoliv jako na zjev sociologický. Přece však jen takový výklad, který bude přihlížeti také ke změnám struktury lidské společnosti, může býti správný. Krise přicházejí v údobí sedmi až deseti let a tvoří tak uzavřené cykly, jichž vznik byl, vykládán nejrůznějšími způsoby. Sledujeme-li hospodářský vývoj za uplynulých 150 let, pozorujeme, že kromě 7mi až 10tiletého kolísání konjunktury vidíme cenové pohyby, které se dějí v údobích delších, 20ti až 30tiletých. Dnešní konjunkturní deprese je jen jednou a nikoliv hlavní příčinou současné krise, která má hlubší kořeny. Jsou to změny, které přímo zasahují náš hospodářský organismus je to krise struktury dnešního našeho hospodářského systému. V minulých letech došlo také k velkým strukturálním přesunům ve výrobě; tato velká výroba není však sledována úměrným vzestupem spotřeby, poněvadž dnes je spotřeba nově orientována. Snížení kupní síly zemědělského obyvatelstva tlačí na výrobu ostatního zboží, jehož jsou odběrateli zemědělci. Velký pokles cen surovin přináší s sebou nadvýroba, které se nevyrovnává spotřeba. Důsledkem toho je katastrofa cen. Mění se celá struktura kapitalismu. Racionalisace znamená vzrůst hospodářské vázanosti, neboť stroj nelze vyloučiti z práce a nepracující stroj se nerentuje. Proto rostoucí pevný kapitál tlačí na tvoření kartelů a vede ke koncentraci. Kromě toho stojí investice stále větší prostředky peněžní, které si dnes nemůže opatřiti jednotlivec. Tím se přesunuje těžiště podnikání na kolektivum, jímž je hlavně akciová společnost. Racionalisace a koncentrace vynucují si hromadnou výrobu. Čím větší je produkce, tím nižší výrobní náklad připadá na produkovanou jednotku. Rostoucí produkce, umožněná stroji, může postrádati pracovní síly. Dělnictvo se vylučuje z práce, jeho celkový důchod — místo aby úměrně rostl s produkcí — je snižován; roste nadprodukce, pro kterou není konsumu. Také řada nových vynálezů způsobuje nezaměstnanost. Rovněž ve struktuře lidské společnosti dochází ke změnám. Válka si vynutila zaměstnanost žen. Jejich výdělečná činnost tlačí jednak na zaměstnání mužů, jednak snižuje jejich mzdovou úroveň, má nepříznivý vliv na populaci a na výchovu příští generace a znamená také přesun kvality konsumu k zbytným potřebám. Do hospodářské organisace zasahuje stále více hospodářství veřejné, stát získává ingerenci na peněžnictví, dopravu i výrobu, politické problémy jsou spoluurčovateli hospodářského vývoje. V závěru své přednášky formuluje řečník příčiny dnešní krise takto: Konjunkturní deprese stýká se s přeměnou kapitalistického hospodářského řádu. Liberalismus přechází do vázanosti, která je zatím dobrovolná, a tíhne k regulaci, od individualismu se přesunuje podnikání ke kolektivismu. Vývoj pokouší se vytvořiti si nové formy. Co dnes prožíváme, je krise systému, která byla předvídána teoretiky nejrůznějších směrů. Jsme dnes svědky tvoření se nového světa. Rylo by mylné se domnívati, že příští hospodářství bude takové, jaké bylo hospodářství minulého století.
Dne 12. XI. 1931 přednášel poslanec Antonín Hampl o technickém pokroku a krisi. Hospodářská krise ohlašuje se nejprve jako porušení rovnováhy výrobní a spotřební, tedy jako přílišný, spotřebou neúnosný pokrok technický. Dlužno rozlišovati mezi spotřebou a potřebou. Neobyčejně mohutný rozmach technický podnítila především válka. Z racionalisace stalo se světové hnutí, které se projevilo velmi nepříznivými účinky národohospodářskými a sociálními. Za škodlivé důsledky racionalisace nechce přednášející viniti techniku. Technika může býti blahodárná i škodlivá. Její hodnota řídí se hodnotou člověka, který jí užívá. Technika nezavinila krise, nýbrž zavinili ji lidé techniky užívající. Podnikatelé neobstáli v plnění své sociální funkce ukájeti hmotné potřeby lidí.
Dne 19. XI. 1931 přednášel poslanec Alois Tučný o zkrácení pracovní doby jako prostředku boje proti nezaměstnanosti. Všechna opatření podniknutá za účelem zjednání příležitosti k práci selhala. Zbývá tudíž jedině cesta zkrácení pracovní doby, která má zabezpečiti trvalý a dostatečný účinek. Dnes v době mimořádné hospodářské tísně je zatlačena hospodářská stránka problému zkrácení pracovní doby jejími momenty sociálními. U nás se proti této myšlence namítá, že by tato úprava znamenala podstatné zvýšení výrobních nákladů, i když by byly při tom sníženy mzdy. Zkrácení pracovní doby a zaměstnávání většího počtu zaměstnanců vedlo by zajisté podle zkušeností k dalšímu technickému a administrativnímu zdokonalení výroby a ku zvýšení výkonnosti zaměstnance. Mzdy ostatně představují zpravidla poměrně malou část výrobních nákladů. Zkrácení pracovní doby nemůže znamenati ani ohrožení konkurence s cizími státy. Řečník je přesvědčen, že zkrácení pracovní doby nevyhne se žádný stát a proto lépe přistoupiti ke zkrácení pracovní doby dříve, poněvadž tím se vyhneme dalšímu zhoršování hospodářské a sociální situace státu. Dne 26. XI. 1931 přednášel redaktor Th. Pistorius o vlivu obchodní politiky na hospodářskou krisi. Obchodní politika je ve své podstatě zahraniční politikou hospodářskou. V zahraniční politice uplatňuje se vývojová tendence ku světové solidaritě a ku světové harmonisaci skupinových zájmů. Tento vývoj však neuplatňuje se výrazně v zahraniční politice hospodářské, v níž hledisko světové bývá zatlačováno. Negativní ochranářská politika obchodní začala růsti bezprostředně po světové válce. Když však později nastávaly pravidelnější poměry, nebyla již ochranářská politika věcně odůvodněna. Obchodní politika zesilováním svého negativistického charakteru má velký podíl na dnešní světové krisi hospodářské; urychlila příchod krise a ji prohlubuje a prodlužuje. Obchodní politika podvázala tepny světového hospodářství a rozrušila přirozený vývoj od hospodářství národního к hospodářství světovému. Ochranářství umožňovalo udržovati na domácích trzích ceny na nepřiměřené výši. Zvyšování ochrany proti dovozu usnadňovalo tvoření kartelů a umožňovalo jim dosažení monopolního postavení na domácím trhu. Ochranářská politika obchodní znesnadňovala tvoření přebytků v bilancích zahraničního obchodu. Vývojová tendence obchodní politiky musí býti uvedena v jednotu s vývojovou tendencí, uplatňující se úspěšně v nehospodářských vztazích lidské společnosti.
Dr. Jindřich.

Citace:

Ze Sociálního ústavu Československé republiky.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1932, svazek/ročník 13, číslo/sešit 5, s. 169-171.