Čís. 1706.
Ve sporu o spravení záznamu zkoumá soud sám od sebe pouze, zda jest tu právní důvod po stránce formální. Otázkou, zda právní důvod jest platným a dosud účinným, zabývá se soud pouze k námitce žalovaného. Právo předkupní lze zříditi i mimo smlouvu kupní.
(Rozh. ze dne 07. června 1922, Rv II 238/22.)
Na základě nájemní smlouvy ze dne 26. ledna 1921, vykazující až na ověření podpisů pronajímatelů všechny ostatní náležitosti vtělení dle §§ 31 a násl. knih. zák., byl povolen záznam práva nájemního a předkupního, v této listině stranami ve prospěch strany žalující umluveného. Proti žalobě o spravení tohoto záznamu, v čas podané, namítala žalovaná mimo jiné, že smlouva není smlouvou nájemní, ježto nebyla ujednána »určitá cena«, a že předkupní právo, schopné k vtělení dle § 9 knih. zák., muže býti umluveno pouze v souvislosti se smlouvou kupní, takže sporné právo nájemní a předkupní není způsobilé ku vtělení. Procesní soud prvé stolicežalobě vyhověl mimo jiné z těchto důvodů: Do oboru hmotněprávních námitek spadá i námitka nezpůsobilosti nájemního a předkupního práva, o něž se jedná, ku knihovnímu vtělení. Podmínky pro zápis do pozemkové knihy jsou přesně vypočteny v §§ 93 a násl. kn. zák. Povinnost zkoumati hmotněprávní náležitosti smlouvy a práv, ku vtělení určených, není mezi nimi. Ostatně v přesném popsání peněžní úplaty za používání najatých místností v nájemní smlouvě dlužno opatřovati dostatečně určitou cenu, k její platnosti nutnou, a názor, že jen předkupní právo, ujednané při prodeji, jest platné а k vtělení schopně, byl by příliš úzkoprsým výkladem zákona a odporoval by více než stoleté praxi právní (srovnej rozhodnutí nejv. soudu z 19. ledna 1904, čís. VII. 2574 při § 1072 obč. zák. poukaz § 9 kn. zák. na § 1073 a to jen v závorce). Odvolací soud rozsudek potvrdil a uvedl v důvodech: Odvolací soud není sice toho náhledu, že spor o spravení záznamu jest určen ke zkoumání jen formálních náležitostí, neboť § 42 odstavec druhý kn. zák. zcela jasně praví, že žalovanému přísluší činiti veškeré námitky proti knihovnímu právu a to i tehdy, když usnesení o záznamu se stalo formálně právoplatným a že žalobce musí prokázati právní důvod k nabytí knihovního práva. Musí tudíž soudce se zabývati otázkou, zdali smlouva, tvořící podklad pro záznam práva, je platnou a zdali právo zaznamenané jest skutečně jedno z těch, jichž vklad a záznam je dle § 9 knih. zák. přípustným. Než přes to nelze rozsudku vytýkati nesprávné právní posouzení věci, poněvadž správně rozřešil i materielně právní námitky strany žalované, označiv je jako neodůvodněné a poukazuje se proto na správné jeho důvody. Na námitky nutno pouze odpověděti potud, pokud jsou v odvolání znova opakovány. A sice jest poukázati k tomu, že právo předkupní možno zříditi i bez souvislosti s kupní smlouvou. Neboť neplatné a nedovolené smlouvy uvádí obč. zákoník ve všeobecné části o smlouvách v 17. hlavě §§ 878 a 879 obč. zák. a prohlašuje za neplatné smlouvy jednak smlouvy, jichž plnění je nemožným, jednak smlouvy zákonnému zákazu nebo dobrým mravům se příčící. Poněvadž zmíněné ujednání předkupního práva neobsahuje ani nemožného plnění ani se nepříčí dobrým mravům, stalo by se neplatným jen tenkráte, kdyby zákon ujednání takové výslovně zakazoval. Toho však zákon nečiní, ježto § 1072 obč. zák. zákazu toho neobsahuje a uvádí předkupní právo v souvislosti s kupem jen proto, že pravidelně bývá zřizováno při kupu, že by však zakazoval zřízení předkupního práva ve všech jiných případech, proto nelze nalézti ani v zákoně opory ani rozumového důvodu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalující strana domáhá se žalobou spravení záznamu nájemního a předkupního práva dle smlouvy ze dne 26. ledna 1921 na domě č. p. 152 povoleného. Jest tedy na ní, by se zřetelem na § 42 odstavec druhý knih. zák. prokázala právní důvod k nabytí požadovaného knihovního práva, při čemž může žalovaná strana všechny své námitky proti trvání toho knihovního práva přednésti a to i tenkráte, když usnesení, jímž byl záznam povolen, buď vůbec neodporovala nebo bez úspěchu. Oba nižší soudy zjistivše, že žalovaná zmíněnou smlouvu svého času podepsala po zralém uvážení a důkladné poradě se svým manželem, bez nucení, lsti neb omylu a beze vší výhrady, měly žalobní prosbu za odůvodněnou a odvolací soud proto rozsudek první stolice, žalobní prosbě vyhovující, potvrdil. Pokud provádí dovolatelka dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, jest správným její názor, že netřeba v tomto sporu se zabývati otázkou platnosti a závaznosti smlouvy — a nelze sdíleti výklad § 42 odstavec druhý knih. zák., jaký přikládá tomuto ustanovení odvolací soud. Ze slov § 42 odstavec druhý knih. zák., že žalobce ve sporu o spravení záznamu musí prokázati právní důvod k nabytí knihovního práva a že žalovanému přísluší veškeré námitky proti trvání tohoto práva — kteréžto slovo odvolací soud v ustanovení tomto přehlíží — nelze dovozovati, že musí se soud zabývati otázkou, zda smlouva, tvořící podklad pro záznam práva jest platna čili nic. Soud má jen zkoumati, zda jest tu právní důvod — po formální stránce — k nabytí práva toho a žalovaný může namítati, že právo to už netrvá, že uhaslo, přestalo. Žalovaná strana doznala, že smlouvu podepsala, také ona, jak ze spisu vychází, ji se své strany plní a netvrdí, že by tak žalující strana nečinila, brání se jen spravení povoleného záznamu smlouvy tím, že ji prohlašuje po zákonu za neplatnou. Žalující strana však formálně prokázala právní důvod k nabytí nájemního a předkupního práva právě zmíněnou smlouvou oběma stranami ujednanou a podepsanou a žalovaná naproti tomu ami netvrdí, že by tyto smlouvy více netrvaly a jest tudíž ustanovení § 42 odstavec druhý knih. zák. zcela vyhověno. To tím spíše, když se nežádá v tomto případě, aby listina obsahovala právní důvod, jako v případě, kde jde o nabytí nebo změnu věcných práv (§ 26 odstavec druhý knih. zák.), jdeť tu právě jen o poměr obligační. Namítá-li dovolatelka i ve svém dovolání, že právo předkupní lze jen tehdy do knih zapsati, je-li ve spojení se smlouvou trhovou, netřeba se tím zabývati, stačí poukázati pouze na důvody obou soudů nižších, jež hájí správné stanovisko a jež vývody dovolání nejsou nikterak zviklány.