Č. 3674.

Řízení před nss-em. — Zajištění bytu: I. Byl-li úřadem podle § 13 zák. č. 225/1922 a 87/1923 zajištěn byt v domě, který je ve spoluvlastnictví manželů, a byl-li výměr o tom doručen toliko manželce, není tato ve stížnosti na nss legitimována k námitce, že nebyl výměr doručen také jejímu manželu. — II. Zajišťovací rozhodnutí musí vlastníku býti doručeno dříve, než byt byl dosavadním nájemcem vyklizen a vlastníku domu odevzdán.
(Nález ze dne 30. května 1924 č. 9346.)
Věc: Růžena Č. v K. proti zemské správě politické v Praze stran zajištění bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Usnesením z 26. listopadu 1923 zajistila osp v K. k žádosti ředitelství pošt a telegrafů v Praze na základě § 13 zák. z 11. července 1922 č. 225 ve znění zák. z 26. dubna 1923 č. 87 Sb. v domě č. p. — v K., který jest spolumajetkem manželů Václava a Růženy C, byt, který jest již ode dne 19. srpna 1922 obýván vrchním poštmistrem Albertem M. a uprázdní se tím, že jmenovaný státní úředník byl dle sdělení ředitelství pošt z 29. října 1923 služebně přeložen do Prahy, pro jeho nástupce vrchního poštmistra Josefa Š.
V důvodech uvedeno, že výpověď z bytu nájemníkem dosud dána nebyla. Zajišťovací příkaz byl doručen Růženě Č.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání, poněvadž byly zde zákonné předpoklady pro zajištění bytu. —
Stížnost oproti nař. rozhodnutí uplatňuje námitky tři:
1) — — — ,
2) že nař. rozhodnutí je nezákonné, poněvadž bylo doručeno pouze st-lce, ač spolumajitelem domu jest též její muž a st-lka nemá sama disposičního práva s domem,
3) konečně že zajištění odporuje předpisu § 13 zák. č. 225/1922 ve znění zák. č. 87/1923, ježto dosavadní nájemník se vystěhoval z bytu již 3. října 1923, kdežto zajišťovací příkaz byl st-lce doručen teprve 29. listopadu 1923, tedy dávno po rozvázání nájemního poměru.
Nss uvážil o stížnosti toto: — — —
Námitka ad 2) uvedená je nepřípustná. Žal. úřad, který patrně vychází ve shodě s první stolicí ze skutkového peřdpokladu, že dům čp. — v K. jest spoluvlastnictvím st-lky a jejího manžela, doručil sice nař. rozhodnutí pouze st-lce, avšak st-lce nedostává se legitimace, hájiti v řízení před nss práva třetích osob.
Zbývá tudíž námitka ad 3) uvedená. Dle § 13 cit. zák. jest zajištění bytu přípustno jen tehdy, bylo-li rozhodnutí o něm doručeno vlastníku domu dříve, než byla dána dosavadním nájemníkem výpověď z bytu, z čehož jde, že musí býti doručeno dříve, než byt byl dosavadním nájemníkem opuštěn a odevzdán majiteli domu.
Jest tedy okolnost tvrzená ve stížnosti, že dosavadní nájemník se vystěhoval z bytu již 3. října 1923, kdežto zajišťovací opatření bylo st-lce doručeno teprve 29. listopadu 1923, důležitá, neboť kdyby skutečně tomu tak bylo, bylo by zajištění bytu nezákonné.
Ježto žal. úřad správní spisy přes opětnou výzvu nepředložil, nemůže nss seznati, byla-li uvedená námitka již ve správním řízení vznesena. Stalo-li se tak, náleželo úřadu, aby zmíněnou okolnost pro rozhodnutí závažnou zjistil nebo byla-li okolnost, kdy dána byla výpověď z bytu, neb kdy se dosavadní nájemník z bytu vystěhoval, úřadu známa, aby k ní přihlédl a své stanovisko k ní zaujal.
Poněvadž dle vývodů stížnosti nutno souditi, že strana již ve správním řízení uplatnila okolnost, že rozhodnutí o zajištění bytu doručeno bylo st-lce teprve, když dříve již byl byt nájemníkem M. opuštěn a odevzdán, aneb že okolnost ta byla ze spisů úřadu známa, spočívá v tom, že k ní stanoviska nezaujal, podstatná vada řízení, pro kterou nemohl nss nař. rozhodnutí věcně přezkoumati a nezbylo proto než nař. rozhodnutí zrušiti dle § 6, odst. 2 zák. o ss.

Citace:

č. 1508. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 39-42.