Ujedl se.(Sedrie v Bratislavě.)Nikdo se snad nedostal tak nevinně před soud jako Florián Klepula z Dlhého Pole. Chudák se dívá ustrašeně na samosoudce, čtoucího žalobu:„Státní zastupitelství vás žaluje, že jste podáním zkaženého pokrmu zavinil smrt 82letého Baltazara Mechurky, který po požití téhož pokrmu za několik dní zemřel.“„I, to je sakramentské,“ zabručel si strejda pod vousy a pozorně poslouchal, co čte soudce dále. Už byla žaloba přečtena až do konce a on ještě dumal.Konečně se soudce zeptal:„Cítíte se vinným.“„Ale ani za mák,“ odvětil Klepula a setřel si s čela těžký pot.„No, a jak se to tedy stalo, že vás pan státní žaluje?“„Jo, to já nevím, ale s tím Mechurkou to bylo docela jináč!“„Tak mi tedy vyprávějte, jak se vše přihodilo!“ vyzval soudce Klepulu.„No, takhle to bylo,“ oddychl si strejda zhluboka. „Koupil jsem takhle v postě na trnavském jarmárce dvě prasnice. Povídám: Jednu zapíchneme a druhá bude na plemeno. Tak tu jednu jsme zabili a druhou jsme připustili. Už přešel termín a svině pořád nic. Tak jsme si se starou povídali: Poručeno bohu, zapíchneme i tuhle! Zavolal jsem kmotra - jestli mi nevěřejí, tak se ho zeptají — a mršku jsme řádně odpravili. No, a to už je u nás tak zvykem, že když se zabíjačky vydaří, pošleme vždycky výslužku do chudobince. A tak jsem se se svojí starou uradil, že tohoto roku pošleme toho víc. A taky jsme poslali. Mařka to tam zanesla. V chudobinci byl doma jen Mechurka, o němž se vždycky povídalo, jaký je to žrout. Než se ostatní špitálníci vrátili, on už to všechno, ale všeculinko spodsíval.“Tuto obhajobu potvrdily i přivolané chovanky chudobince. Jmenovitě stará Hoznisková dodala k charakteristice nebohého Mechurky: „Bůh mu odpusť všechny viny, ale byl to chlap nenajedená. Kolikrát jen se stalo, že nám všem snědl svačinu!“Na základě těchto výpovědí osvobodil soudce strýčka Klepulu a ten, utíraje si znovu krůpěje potu s čela, nabízel panu soudci, že mu přinese pořádný kus špeku, jen co zase přijede do Bratislavy...—ij—