Čís. 15218.
Od kdy plyne lhůta k odvoláni proti rozsudku pro uznáni, uznal-li nárok žalobní opatrovník zřízený žalovanému.
(Rozh. ze dne 22. května 1935, R I 571/36.) Opatrovník žalovaného — neznámého pobytu — uznal zažalovaný nárok; prvý soud pak vynesl rozsudek pro uznání. Odvolací soud odmítl odvolání žalovaného. Důvody: Rozsudek byl prohlášen 14. září 1934 v přítomnoisti obou stran, takže se podle §§ 416 a 464 c. ř. s. započala čtrnáctidenní lhůta k podání odvolání prohlášením rozsudku, když se obě strany vzdaly doručení písemného vyhotovení. Nabyl tedy rozsudek ten dne 29. září 1934 právní moci, poněvadž odvolání proti němu nebylo v této lhůtě podáno. Důsledkem toho nemůže nyní po pravoplatnosti rozsudku vznášeti žalovaný odvolání proti němu ani z důvodu zmatečnosti podle § 477 č. 4 c. ř. s., a má-li za to, že rozsudek jest zmatečný, může to uplatňovati toliko žalobou pro zmatečnost podle § 529 c. ř. s., který výslovně stanoví, kdy lze vžiti v odpor pravoplatné rozhodnutí, jímž jest některá věc vyřízena, pro zmatečnost.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Správnému názoru odvolacího soudu, že by v daném případě byla žaloba pro zmatečnost podle § 529 čís. 2 c. ř. s. přípustná, rekurent neodporuje, a míní jen, že vedle toho mohl podati také odvolání ve 14 denní lhůtě od doručení rozsudku k rukám jeho právního zástupce. Než právě tento názor je mylný; plyne to jasně z ustanovení § 534 čís. 2 c. ř. s., podle něhož se měsíční lhůta k podání žaloby pro zmatečnost počítá ode dne, kterého rozhodnutí doručeno bylo straně. Kdyby byl správný názor rekurentův, že od tohoto dne počíná teprve běžeti lhůta k podání odvolání, pak by žaloba pro zmatečnost byla vždy vyloučena, neboť ta předpokládá formální pravoplatnost rozhodnutí, totiž marné uplynutí lhůty k řádnému opravnému prostřediku, počítajíc od doručení rozhodnutí oné osobě, která byla ve sporu označena jako strana nebo jako její zástupce. Na základě formálně: pravoplatného rozsudku byla také již povolena exekuce. Zákon rozeznává dvojí doručení rozhodnutí, totiž první doručení buď straně procesně nezpůsobilé nebo nepravému zástupci strany a druhé doručení buď straně procesně způsobilé nebo jejímu pravému zástutpci. První doručení jest směrodatné pro běh. lhůty k řádnému opravnému prostředku, druhé pouze pro běh lhůty k žalobě pro zmatečnost. Ustanovení § 547, odst. 2 c. ř. s., jehož se rekurent dovolává, nasvědčuje právě tomu, že odvolání a žaloba pro zmatečnost nemohou obstáti vedle sebe, neboť podle tohoto ustanovení nemá podání žaloby pro zmatečnost účinku na vykonatelnost v odpor vzatého pravoplatného rozsudku. Podle toho správně vyslovil odvolací soud, že běh 14 denní lhůty k podání odvolání započal podle §§ 416 a 464 c. ř. s. vyhlášením rozsudku v přítomnosti obou stran.