NPD documents search: Váž. tr., 5 (1923)

Čís. 4841.

Nelze zapsati do seznamu kandidátů advokacie kandidáta, jenž je spolu s advokátem, u něhož má býti zapsán, ve službách společnosti, na jejíž zastupování se dotyčný advokát výhradně omezil.
(Rozh. ze dne 25. března 1925, R I 243/25).
Žádost Dra Gustava A-а, by byl zapsán do seznamu kandidátů advokacie, výbor advokátní komory zamítl. Vrchní zemský soud napadené usnesení potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl odvolání.
Důvody:
K zápisu do seznamu kandidátů advokacie vyžaduje se, aby žadatel vstoupil do praxe u advokáta (§ 30 adv. ř.), tedy do praxe advokátní, kterou se rozumí praktické upotřebení kandidáta v advokacii způsobem, v zákoně předepsaným (§ 1 písm. d), § 2 písm. b) adv. ř.). Má-li se dobře porozuměti obsahu a rozsahu tohoto výcviku, dlužno si uvědomiti obsah a rozsah povolání advokátního. Advokacie jest zákonně oprávněným povoláním к zastupování stran před soudy a úřady v celé říši ve všech soudních a mimosoudních, soukromoprávních i veřejnoprávních záležitostech (§ 8 adv. ř.). V pojmu povolání advokátního spočívá tedy především provozování právního zastupování neomezeného počtu stran, tato neomezenost klientely však přináší s sebou již sama v sobě prarůznost a přerozmanitost zástupčí agendy, a zákonu, když stanoví požadavek praktického upotřebení kandidáta, jedná se právě o to, by kandidátu dostalo se praktického výcviku pokud možno ve všech oborech advokacie. Jest-li tedy někdo sice zákonitě v seznamu advokátů zapsán a tudíž sice úplně oprávněn advokátní praxi v tomto smyslu jako povolání úplně volně provozovati, avšak ve skutečnosti jí jako takové neprovozuje, omeziv se na zastupování toliko jediné strany na př. jediného velkostatku, jediné banky, jediného podniku báňského a pod., nemůže ani praxe kandidáta u takového advokáta platiti za advokátní praxi v tom smyslu, v jakém si ji zákon představuje, za praxi, která má zaručovati náležitý výcvik ve všech oborech právních záležitostí v celém širokém rozsahu §u 8 adv. řádu. V tomto případě věc touto vadou jest stižena. Samo odvolání výslovně uvádí, že obstarávání advokátní agendy železářské společnosti P., v jejíž službách formálně i věcně jako její úředník zaměstnavatel kandidáta Dr. K. dle vlastních slov svých se nalézá, sílu jednotlivce nejen zcela a úplně stráví, nýbrž ji i daleko přesahuje, jak prý patrno z toho, že kromě něho, dra K-a a druhého stěžovatele dra A-а jsou mu při obstarávání agendy společnosti té nápomocni další dva advokáti, služebně u ní zaměstnaní. Dle toho jest sice Dr. K. v seznamu advokátů zapsán, avšak neprovozuje advokacie jako volné povolání, nýbrž jest pouze úředníkem železářské společnosti P., jejíž agendě všecky síly a všecko své zaměstnání věnuje: nejen tedy, že nemá jiných klientů, nýbrž vlastně ani železářská společnost není jeho klientkou, nýbrž naopak on jejím, od ní jako úředník placeným zaměstnancem, a jeho oprávnění provozovati advokacii nemá tu jiného významu, než že, nastane-li skutečně případ zastupování jeho pro řečenou společnost, nemůže jí býti namítán nedostatek právního zastoupení. Jest-li pak krom toho i kandidát Dr. A. zaměstnancem železářské společnosti, Dru K-ovi jako podřízený úředník přiděleným, jak opět odvolání samo doznává, není tu jistě poměr volného provozování svobodného povolání advokátního a upotřebení kandidáta v něm, poměr zaručující pro toto povolání náležitý výcvik, jejž zákon žádá nikoli pouze v prospěchu kandidáta sama, nýbrž také, a to zvláště, v zájmu jeho budoucí klientely jako advokáta, tedy v zájmu obecenstva právní zastupování hledajícího, v zájmu přímo veřejném, neboť nemůže to v právním státě býti lhostejno, by právním zastupováním byly veřejně pověřeny osoby, jež kvalifikace k tomu předpokládané postrádají, neboť obecenstvo má plné právo, by nebylo uváděno v omyl, t. j. aby se ověření takového dostalo jen osobám, jež vykazují kvalifikaci předpokládanou ve smyslu zákona, dobře pojatém. Jestliže však tento výkaz podává zápis, v seznamu kandidátů advokacie jednou vykonaný a po jistou dobu trvavší tedy má-li to býti skutečně výkaz bezpečný, jak v zákoně jest myšlen, dlužno již při zápisu zkoumati, jsou-li tu podmínky výcviku zákonem žádaného, a dlužno Zápis odepříti, shledá-li se, že dány nejsou.

Citace:

č. 1415. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 586-587.