NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 2

Č. 7880.

Pojištění pensijní: * Činnost kontrolora přístrojů a nástrojů nebo šablon pro součástky strojů a nástrojů ve strojírně, jest převážně duševní a zakládá proto pensijní povinnost podle zákona č. 1/1907 ř. z. a cís. nař. č. 138/1914 ř. z.
(Nález ze dne 16. dubna 1929 č. 7494.)
Prejudikatura : Boh. A 457/20, 532/20, 3418/24, 3827/24, 6238/27.
Věc: Akciová společnost dříve Škodovy závody v P. (adv. Dr. Al. Procházka z Prahy) proti ministerstvu sociální péče o pensijní pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.

Důvody: K žádosti Václava K. a Pensijního> ústavu pro úředníky akc. spol. dř. Škodovy závody v P. rozhodla zsp v Praze dne 21. června 1926 na základě § 64 a) odst. 2 cís. nař. z 25. června 1914 č. 138 ř. z. a zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb., že Václav K. v zaměstnání svém u jmenované fy byl od 1. května 1913 do 30. června 1920 povinen pojištěním dle zák. ze 16. prosince 1906 č. 1 ř. z. z r. 1907 a cís. nař. z 25. června 1914 o. 138 ř. z., poněvadž bylo konaným šetřením zjištěno, že v době té z počátku byl zaměstnán jako kontrolor šablon pro součástky strojů a nástrojů, později pak jako kontrolor přístrojů a nástrojů tímto způsobem: přijímal od dělníků šablony, přístroje a nástroje a zkoumal pomocí různých mikrometrických měřítek a úhloměrů nebo pouhým přikládáním na sebe, zda jsou provedeny přesně podle výkresů neb originálů a zda jsou prosty vad. Při tom některé tvarové šablony musil předem narýsovati podle výkresu na zinkový plech a potom teprve přiložením dotyčné šablony na nákres zkontrolovati správnost jejího provedení. Ježto měření a zjišťování vad, čímž byl Václav K. převážně zaměstnán, vyžaduje zvláštní spolehlivosti, po případě zvláštních znalostí neb schopností, podléhal jmenovaný v době shora uvedené pensijnímu pojištění, neboť vykonával pravidelně, převážně, pokud se týče výlučně nebo převážně duševní výkony služební (§ 1 odst. 2 zák. ze 16. prosince 1906 č. 1 ř. z. z r. 1907 a § 1, odst. 1. č. 3 cís. nař. z 25. června 1914 č. 138 ř. z.).
Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. soc. péče odvolání stěžující si firmy, poněvadž z jejich vlastních údajů v odvolání vysvítá, že K. byl zaměstnán v podstatě kontrolou, resp. přeměřováním různých přístrojů a nástrojů, resp. jejich součástek, zda byly co do dimensí vyrobeny přesně neb alespoň v rámci přípustného vychýlení podle výkresu. Kontrolu tu prováděl podle nakresleného vzoru nejenom pomocí různých šablon, nýbrž i mikrometrických měřítek, hloubkoměrů, při čemž byl podle potřeby nucen některé tvarové šablony, neměl-li jich po ruce, narýsovati podle výkresu na zinkový plech. Tuto činnost pak, jež v podstatě záleží v hodnocení určitých poznatků, získaných prostými smysly na základě odborných vědomostí a zkušeností, tedy ve tvoření logických úsudků a jest spojena částečně s pracemi kresličskými, nutno pokládati za činnost převážně duševní zakládající ve smyslu § 1 odst. 2 zák. č. 1/1907 a § 1 odst. 1 bodu 3 cís. nař. č. 138/1914 pojistnou povinnost.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil: —
Žal. úřad uznal Václava K. povinným k pens. pojištění za dobu od 1. května 1913 až do 1. července 1920. Pro posouzení právní jsou směrodatny proto dva zákony tehdá platící a to jednak zák. ze 16. prosince 1906 č. 1 ř. z. z r. 1907, jednak cís. nař. z 25. června 1914 č. 138 ř. z. Oba tyto zákony v podstatě souhlasně podrobují povinnému pens. pojištění zaměstnance, kteří podle způsobu svého postavení mají charakter úředníků nebo vykonávají pravidelně převážně duševní služební úkony (§ 1 odst. 2 zák. č. 1/1907 a § 1 odst. 1 č. 3 cís. nař. č.138/1914).
Na sporu jest jen otázka, zda K. vykonával pravidelně převážně duševní výkony služební, poněvadž úřednický charakter K-ův je v daném případě mimo úvahu.
Vycházejíc ze skutkového zjištění obsahu stížnosti žal. úřadem, vytýká stížnost, že nař. rozhodnutí nerozeznává mezi jednotlivými způsoby činnosti K-ovy, které byly ve správním řízení zjištěny, z čehož usuzuje stížnost, že všechny způsoby činnosti K-ovy hodnotí jako duševní činnost. Tuto aplikaci zákonného předpokladu pens. povinnosti na jednotlivé způsoby činnosti K-ovy žal. úřadem označuje stížnost za nesprávnou. Rozbírá jednotlivé složky činnosti této, za které pokládá jednak přijímání nástrojů a šablon od dělníků, jednak kontrolu vykonávanou pomocí šablon, pak kontrolu pomocí měřících přístrojů, jednak konečně i činnost rýsovačskou. Dochází pak k závěru, že činnost prvá jest úkonem ryze manuelním, kontrola pak pomocí šablon i měřičských přístrojů vykazuje také ráz pouze mechanický a jen činnost rýsovačskou že bylo by označiti za činnost duševní, ta však sama o sobě nemůže kvalifikovati celkový obsah zaměstnání K-ova jako činnost převážně duševní, poněvadž rýsování nebylo ani hlavním ani převážným způsobem zaměstnání.
Nss neshledal ve výroku žal. úřadu nezákonnost. Pokud jde o prvou činnost K-ovu, záležející v přijímání nástrojů a šablon od dělníků, nemusil nss k této činnosti přihlížeti, poněvadž vyplňuje-li činnost kontrolní a rýsovačská převážnou měrou činnost K-ovu, nezáleží vůbec na tom, zda podřadná činnost záležející v přijímání nástrojů a šablon od dělníků je rázu manuelního.
Pokud se týče »ostatních složek pracovní činnosti K-ovy, spočívajících v kontrole pomocí různých šablon a měřících přístrojů a v činnosti rýsovačské, vychází žal. úřad z předpokladu, že veškeré tyto uvedené činnosti vyplňují podstatu činnosti kvalifikované jako činnosti převážně duševní a to proto, že K. musil si na základě svých odborných vědomostí a zkušeností tvořiti logické úsudky o tom, zda vyrobené předměty co do dimensí odpovídají přesně výkresům.
Úsudek tento napadá stížnost jako nezákonný namítajíc v jednotlivostech:
V kontrolování pomocí šablon sluší prý spatřovati pouhou činnost manuelní, resp. mechanickou, poněvadž ke kontrole té dle názoru stížnosti stačilo nástroj nebo součástku jeho odevzdanou K-ovi dělníky k přezkoušení přiložiti na šablonu dokonale provedenou a takto prostě konstatovati, zda se rozměry nástroje kryjí s předepsanými rozměry šablony. Činnost tato podle náhledu stížnosti je pouhým konstatováním určitých pro každého pouhými smysly seznatelných znaků. Stížnost však přehlíží, že činnost K-ova se nevyčerpávala pouhým mechanickým přiložením předmětu, jehož správnou výrobou co do dimensi měl přezkoušeti, na šablonu a pouhým konstatováním, zda předmět kryje se se šablonou. Mechanická činnost rázu manuelního spočívající v přikládání kontrolovaného předmětu na šablonu, byla jen prostředkem k tomu, aby mohlo býti dosaženo vlastního účelu zaměstnání, t. j. zkoumání předmětu, zda je vyroben přesně dle výkresu. Ke kontrole nestačila jen šablona, nýbrž záleželo hlavně na tom, aby předmět vyrobený odpovídal co do dimensí přesně výkresu, který tvořil, jak i st-lka sama uznala v odvolání a jak i žal. úřad správně zjišťuje, zkušební základ pro přezkoušení. I odvolání, jehož údaje byly podkladem nař. rozhodnutí, připouští dále, že K., přišel-li na odchylku od přípustné tolerance, směl tam, kde věděl s určitostí na základě své řemeslné práce, že na věci tak nezáleží, kus propustiti. Při přezkoušení předmětů co do přesné dimense nejednalo se o pouhé mechanické přikládání šablon, a o pouhé zjišťování případné diference, nýbrž o klasifikaci předmětu, zda není vyroben — ovšem jen co do dimense — vadně. Tu nešlo tedy jen o konstatování prostých poznatků, získaných pouhými smysly, nýbrž o duševní zpracování těchto poznatků na podkladě odborných vědomostí a zkušeností získaných v tom kterém výrobním odvětví, čili jak nař. rozhodnutí jinými slovy hodnocení poznatků těch. správně charakterisuje, o tvoření logických úsudků, které v konstantní judikatuře jak ss-u, tak i nss-u se uznává za činnost převážně duševní. Četné nálezy kvalifikují takto shodně činnost oněch zaměstnanců, jichž zaměstnáním bylo zkoumati zboží co do jakosti. V daném případě sice neběží o zkoumání předmětu co do jakosti (materiálu), nýbrž jen co do přesné dimense, v zásadě však obojí činnost ve své podstatě jako činnost přezkoumávající jisté předměty po stránce hospodářské jich upotřebitelnosti v obchodě — ať tato se vztahuje na jakost samu, či jen na předepsané rozměry, — vykazuje tytéž znaky vtiskující jí charakter činnosti převážně duševní (srov. na př. nál. Budw. A 7816, 7964, 9122, 9547, 9816, 10652, 10876, 11408 a 11473 a Boh. A 532/20, 3418/24, 3827/24 a 6238/27). Zejména zasluhuje zmínky nál. Boh. A 532/20 podrobující kontrolora modelů ve slévárně pens. pojištění podle zák. č. 1/1907.
K vyvrácení úsudku žal. úřadu, že kontrolující činnost K-ova jest činností převážně duševní, poukazuje stížnost také k tomu, že stejná nebo podobná činnost je spojena s výkony celé řady nižších kategorií zaměstnaneckých, o nichž je nepochybno, že nevykonávají prací převážně duševních ve smyslu pens. zákona jako na př. tomu jest u krejčovského dělníka šijícího šat dle míry nebo vesnického kováře zhotovujícího podkovu nebo součást hopodářského nástroje dle předloženého vzoru; neboť i tu je nutno, aby předmět odpovídal co do dimensí předloženým vzorům a přes to nelze ještě z okolnosti, že takový dělník musí zhotovený předmět »kontrolovati« také co do dimensí, dovozovati, že jeho činnost jest činností převážně duševní a nenabyla by tato činnost charakteru činnosti převážně duševní ani v tom případě, kdyby v takové dílně byla zavedena dělba práce a kdyby tedy jeden dělník pouze koval a druhý se přesvědčoval o správnosti výrobku srovnáváním jich se vzorem.
Vývodům těmto jest dáti za pravdu jen potud, pokud vyslovují, že nebylo by lze kvalifikovati za činnost převážně duševní činnost dělníka, který sám bezprostředně spolupůsobí při výrobě toho kterého předmětu a který správnost výroby také sám kontroluje, neboť koná-li vedle vlastní práce fysické (manuelní), která je ve skutečnosti jádrem jeho zaměstnání, také ještě nějakou práci povahy duševní, nelze hodnotiti celkovou činnost jako činnost převážně duševní po rozumu pensijního zákona. Jestliže však postupující dělbou práce oba druhy činnosti byly od sebe odděleny a rozděleny mezi dva nebo více samostatných zaměstnanců, sluší zaměstnance každého z nich posuzovati o sobě s hlediska pensijního zákona.
Pakli tedy byla činnost kontrolující správnost výroby, která v daném případě vykazuje veškeré znaky činnosti převážně duševní, odloučena od fysické práce výrobní, vytvořena byla nová kategorie zaměstnání, jehož obsahem jsou již jen výkony kvalifikované jako převážně duševní a jež proto pokládati jest za zaměstnání odůvodňující pojistnou povinnost pensijní (srovn. Boh. A 457/20).
Nelze proto souhlasiti s odchylným zásadním právním nazíráním st-lky na důsledky plynoucí z dělby práce, při čemž ovšem sejde v konkrétním případě vždy na tom, zda ona činnost kontrolující správnost výroby má také znaky činnosti převážně duševní, totiž činnosti, která se neobmezuje na použití pouhých smyslových poznatků, nýbrž má zapotřebí duševního zpracování poznatků těch za pomoci zvláštních znalostí a zkušeností funkcemi úsudkovými.
Právě vyložené úvahy o podstatě činnosti kontrolní pomocí šablon platí i o kontrole, která se vykonávala pomocí různých přístrojů, jako mikrometrických měřítek, hloubkoměrů a úhloměrů. I tu bylo měření dimense jen prostředkem k docílení vlastní tvůrčí činnosti kontrolní. Nezáleží proto při kvalifikaci této činnosti kontrolní na tom, jaké povahy bylo měření pokud se týče jaké konstrukce byly ony přístroje, zejména byly-li zmechanisovány tak, že zaměstnanec zjistil pouhým mechanickým pohybem (stisknutím, posunováním nebo zašroubováním) rozměr měřeného předmětu a zda v případech zjištění diference rozměru předmětu s rozměrem výkresu se dala zjistiti odchylka pouhým odečtením čísel, kteroužto manipulaci prý v poslední době v závodech konaly i ženy. Neběželoť o pouhé zjišťování rozměrů, o mechanické měření pokud se týče o pouhé operace početní, tyto úkony nebyly vlastním účelem zaměstnání K-ova, účelem tím bylo tvoření logických úsudků o tom, zda vyrobený předmět není po stránce přesně předepsané dimense vadný. Esentiální činností, kterou K. vyvíjel, bylo tedy tvoření úsudků. Úkolem K-ovým bylo vyrobené předměty dle určitých zásad zkoumati, uplatňovati při zkoumání tom znalosti a zkušenosti v oboru nabyté a utvořiti si pak jednak z toho, co právě zkoumaje ten který předmět zjistil, jednak z toho, co mu na základě jeho znalostí a zkušeností již je známo, úsudek o tom, je-li předmět po stránce přesně požadované dimense bezvadným čili nic. Podobně jako přikládání šablon tak i zde měření samo pomocí zvláštních měřických přístrojů jako úkony manuelní nemohou jinak dotknouti se kvalifikace vlastní činnosti kontrolorů jako činnosti převážně duševní, když tato se bez jistých manuelních a mechanických výkonů neobejde. Jsou zajisté myslitelný i případy, že ony manuelní práce, pokud spočívají v pouhém zjištění rozměrů pomocí zmechanisovaného přístroje, by obstarávali jiní dělníci, snad i ženy, jak stížnost tvrdí a že zaměstnanec pověřený kontrolou použije pak těchto výsledků manuelní činnosti jako pomůcek pro svůj vlastní tvůrčí úsudek kontrolní.
Stížnost ovšem napadá i úsudek žal. úřadu, který pokládá činnost K-ovu za hodnocení určitých poznatků na základě odborných vědomostí a zkušeností a za tvoření logických úsudků. Úsudek tento po názoru stížnosti odporuje spisům, jimiž prý není zjištěno, že by kontrola vyžadovala zvláštních odborných vědomostí, že by je K. také měl a že by si K. také mohl tvořiti úsudek o jakosti zboží. Není prý ve spisech opory pro závěr, že tvoření úsudku v daném případě bylo podmíněno zvláštními znalostmi, ať již teoreticky ať prakticky nabytými. Podle tvrzení stížnosti běží v daném případě o tvoření logických úsudků, které je schopen si utvořiti každý normální člověk bez vzdělání nebo se vzděláním pouze elementárním na podkladě poznatků, které vnímá svými smysly.
K výtkám těmto poukazuje nss na ustálenou judikaturu, že jen v takových případech, kde úkolem zaměstnance určité předměty přehlížejícího je zjišťovati vady, které shledati musí každý, kdo v tom kterém oboru nemá vůbec znalostí a zkušeností, tedy i každý laik, lze uznati, že takové přehlížení není činností převážně duševní (srovn. na př. Boh. A. 3418/24 a 3827/24). Na tomto právním názoru trvá nss i v tomto případě. To patrně má na zřeteli stížnost, která vyznívá v ten rozum, že činnost K-ova obmezovala se na pouhé zjištění pouhými smysly, které si mohl utvořiti každý normální člověk.
Stanovisko stížnosti nelze sdíleti.
Pro svůj závěr, že tvoření logických úsudků u K. bylo podmíněno zvláštními znalostmi odborně získanými, pokud se týče i zkušeností, měl žal. úřad dostatečný podklad již ve skutečnosti zřejmé ze spisů, že K. v závodě st-lčině byl ve službách jako zámečník již od 15. prosince 1909 a že dne 1. května 1913, tedy po uplynutí více než 3 let stal se jako odborník zámečnickým kontrolorem. Je jistě nepochybno, že by stěžující si firma nesvěřila funkci kontrolora přístrojů, nástrojů a šablon pouhému laikovi, pokud se týče nekvalifikovanému dělníku, který by neměl žádných odborných znalostí ani empirie, a který by kontrolu prováděl na podkladě pouhých svých smyslových poznatků. St-lka sama ve svém podání z 8. února 1925 zmiňuje se o znalosti výkresu, podle něhož K. vyrobené předměty zkoumal. Výslovně tam uvedla, že znalost takovou musí míti každý kvalifikovaný zámečník, jenž beze znalostí výkresů dnes pracovati nemůže. Závěr úřadu o tom, že K. tvořil si logické úsudky o svých poznatcích na podkladě odborných vědomostí a zkušeností, nelze proto označiti za odporující spisům, naopak má závěr ten spolehlivou oporu ve spisech správních, aniž bylo zapotřebí zvláštních šetření, zda a jaké teoretické, pokud se týče praktické znalosti si K. osvojil. Úsudek úřadu nemůže proto býti shledán ani vadným dle § 6 zák. o ss ani nezákonným.
Z hořejších vývodů se také podává, že pro hodnocení činnosti K-ovy jako činnosti převážně duševní není závažno rozlišovati, konal-li K. kontrolu podle výkresů pomocí šablon či pomocí přístrojů měřických a jakých.
Proto není ani vadou řízení, nezabýval-li se žal. úřad otázkou pro řešení sporu irelevantní, v jakém poměru byla činnost záležející v kontrole pomocí měřících přístrojů k činnosti spočívající v pouhé kontrole pomocí šablon. Oboj způsob kontroly byl správně shledán činností duševní, takže bylo by zbytečným odvažovati, kolik času připadalo na tu kterou činnost kontrolní.
Pokud se týče konečně činnosti rýsovačské, uznává ji stížnost výslovně za činnost duševní, míní však, že činnost ta zabrala poměrně jen nepatrné procento celkové činnosti, takže nemůže sama o sobě založiti kvalifikaci výkonů K-ových jako činnosti převážně duševní. Pakli však skutkový i právní předpoklad této námitky, že totiž činnost kontrolní není činností duševní, podle hořejších vývodů objevil se mylným, padá tím i závěr, který vyvozuje stížnost z činnosti rýsovačské jako činnosti sice duševní, avšak časově do pozadí ustupující.
Ze všech těchto úvah dospěl nss k závěru, že není ani vadným ani nezákonným výrok žal. úřadu, že K. konal v závodě stěžující si firmy ve sporné době činnost převážně duševní, která zakládá pojistnou povinnost po rozumu § 1 odst. 2 zák. č. 1/1907 a § 1 odst. 1 bodu 3 cís. nař. č. 138/1914.

Citace:

č. 7880. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 609-614.