E. Chalupný:

Sociologie na universitě ve Švýcarsku.

Organisace universit švýcarských vybudována je na stejných základech jako organisace státní, totiž na principu autonomie kantonů, přesněji řečeno suverenity jejich. Na rozdíl od centralismu, jejž republika československá převzala od zaniklého Rakouska a jenž v oboru vysokého školství jeví se v jednotné správě a organisaci ústavů jakožto ústavů vydržovaných celým státem, ve Švýcarech ústřední moc vlády federální, všeobecně slabá, je v oboru škol vysokých ještě slabší nežli v oborech jiných, na př. v právu soukromém, kde již podařilo se práva jednotlivých kantonů zatlačit jednotným zákoníkem pro celou federaci. I zračí se v organisaci švýcarských universit samostatnost jednotlivých kantonů, vyplývající již ze samých přírodních podmínek země.
142 V republice československé centralism rakouský mohl být převzat snadno, protože její obyvatelstvo bylo centralistické již rovněž od přírody. Zejména Čechy, z nichž vyšla organisace národního probuzení vůbec a jež v směru tom přirozeně nabyly rozhodujícího postavení nejen v Československu, ale již i v bývalém Rakousku, jsou zemí od přírody tak ostře ohraničenou a jednotně utvářenou, že přese všecku rozdílnost původních kmenů slovanských, zde usedlých, nehledě k německé menšině, ústřední vláda po dlouhou řadu věků byla tu bez odporu uznávána již v 10. století, kdy po Švýcarsku nebylo ještě ani stopy. I když pak od 13. století jevily se první pokusy v politickou samostatnost Švýcar, zůstala snahám těm až po nynějšek vštípena základní vlastnost švýcarského území: mnohotvárnost a nejednotnost.
U nás, když se mluví o Švýcarsku, myslí se obyčejně toliko na jeho nejednotnost národnostní, a nejvíce zajímá naši veřejnost otázka, kterak a proč tři národnosti ve Švýcarsku žijí klidně pospolu, kdežto u nás již přes sto let jsme nuceni vésti prudký boj národnostní i o nejdrobnější projevy života veřejného. Sociolog, zvyklý jít otázkám sociálním na kloub, ví předem, že rozdíl takový musí mít hlubší příčiny, a zevrubné studium mapy Švýcarska, tím spíše pak arci studium země a poměrů na místě samém, vysvětlí mu stav věci, i kdyby nepřihlížel k historickému vývoji Švýcarska.
V rámci této úvahy nelze se šířit o celkovém politickém i národnostním charakteru Švýcarska; ale předmět její, universitní studium sociologie ve Švýcarsku, vyžaduje přece několik slov o této otázce všeobecné. Švýcarsko dělí se zřetelně ve dvě polovice: jihovýchodní velehorskou a severozápadní, mírněji hornatou. Velehorská, velmi málo zalidněná, jest eldoradem turistů, druhá je hospodářským i kulturním střediskem a tedy vlastním představitelem Švýcarska. Proto sociologické ocenění Švýcarska zásadně se rozchází s oceněním turistickým: turista hledá tu hlavně jezera, hory a ledovce, sociolog lidi a jejich dílo. Proto v úvaze této všimneme si pouze severozápadní polovice Švýcarska; jako je zde středisko sociálního života švýcarského, tak i všecky švýcarské university jsou v této polovici. Příroda sama tak určila.
Leč i v této polovici rozvržena jsou sídla universit naprosto nesouměrně. V střední a východní části tohoto území, tedy v celých dvou třetinách jeho, nebylo do roku 1914 ani jediné university; teprve roku toho založena byla universita v Curychu, v střední části jeho. Všecky ostatní university švýcarské, počtem šest, soustředěny jsou v západní třetině této poloviny, tedy v jediné šestině neveliké země švýcarské.
Kde jest příčina toho? Na rozdíl od prve uvedeného rozdělení Švýcar není přírodní, nýbrž kulturní. Ze zmíněných šesti západních universit čtyři jsou francouzské, dvě německé. Střední a východní část Švýcarska, úplně německá, má universitu jedinou, a to teprve jedenáct let. Zřejmo, že francouzské obyvatelstvo Švýcarska dbá o universitní studium mnohem více, než jejich spoluobčané němečtí. V oblasti německé připadá jedna universita na 720000 obyvatelů, v oblasti francouzské již na 209000.
Nejzajímavější faktum pak jest, že stejný poměr, vlastně nepoměr, jaký se mezi švýcarskými Němci jeví co do zájmu o samo studium universitní, jeví se i co
143 do zájmu o studium sociologie. Setkáváme se tu s překvapujícím dokladem pro úsudek, že v nynější době smysl pro sociologické studium je zároveň ukazatelem vědecké úrovně národa vůbec.
Podrobný přehled sociologických kollegií na jednotlivých universitách švýcarských jasně dotvrzuje tento úsudek.
Počněme universitami německými.
Ze sedmi švýcarských universit nejčetněji navštívena jest universita v hlavním městě federace, Bernu; v letním semestru 1925 měla 1644 posluchačů. Jako všude ve Švýcarech, i zde universita jest ústavem místním, kantonálním, a tedy pro poměr veřejnosti vůči ní rozhodný jsou místní proudy myšlenkové. Za svého pobytu v Brnu setkal jsem se s velmi charakteristickým projevem toho druhu.
V Bernském kantonu za posledních let nejvíce roste strana, kterou bychom mohli nazvat živnostensko - středostavovskou, V říjnu 1925 vedla se ve Švýcarsku předvolební agitace, a tu zmíněná strana vydala přehled své dosavadní činnosti i nástin svých cílů pro budoucnost. V tomto nástinu nezapomněla ani na universitu. Její universitní program byl: přejeme universitě vše dobré, ale universita musí působit nevlastenecky a nutno zakročit proti přemíře cizích živlů na ní (Überfremdung).
Co znamenají tyto výtky? Podle úředních výkazů z posledního semestru před citovanou proklamací bylo na universitě v Bernu immatrikováno 16% posluchačů z ciziny. Také v seznamu profesorů shledáváme pouze 17% cizinců. Objektivních dokladův o přemíře cizího živlu tedy není; citovaná výtka tedy je zřejmě pouze projevem subjektivního nazírání, podobně jako druhá výtka nevlastenectví. Naše kulturní historie dává klíč k pochopení těchto výtek. I u nás, jak známo, před 30 a 40 lety politikové, kteří se hnali za popularitou, vytýkali universitě české nevlastenectví, a zejména prof. Masarykovi cizáctví. Dnes už každý slušný člověk by se ostýchal pronést podobnou výtku. Podle toho lze obdobně posoudit úroveň veřejného mínění, jež výtku takovou pronáší jinde. Jde tu patrně o projev nedůtklivého úzkého patriotismu místního, jemuž i stín vlivu »cizího« je proti mysli. Protože pak sociologie již svým jménem dráždí německé přepjaté nacionály zrovna tak, jako kdysi dráždila přepjaté nacionály české, není divu, že v Bernu za těchto poměrů sociologie nedochází určitého ocenění. Jediné sociologické kollegium, v tomto semestru 1 na ní ohlášené, je výklad národohospndáře, honorárního prof. W. B. Millieta o otázce alkoholismu ve Švýcarsku, tedy výklad sociálně-pathologický. Při rozměrech alkoholismu ve Švýcarsku je to thema velice časové a potřebné, ovšem nenahradí výkladů z oboru sociologie normální.
O málo lépe postaráno jest o sociologii na universitě v Basileji, Tam národohospodář řádný prof. Robert Michels přednáší o »národohospodářských a sociologických problémech středního stavu«. Na rozdíl od Bernu, kde národní hospodářství je přiděleno fakultě právnické, V Basileji přednáší se na fakultě filosofické;
144. v obou případech sociologie sdílí postavení vědy národohospodářské, protože je vykládána profesory národního hospodářství. Teprve na třetí, nejmladší německé universitě švýcarské, v Curychu, je sociologie zastoupena samostatně a bohatě. Známý průkopník sociologie v Německu, již před čtvrtstoletím od Gumplowicze oceněný A. Eleutheropulos přednáší zde sociologii na dvou fakultách. Na fakultě právnické vykládá »sociologické základy státních věd (společnost, stát, právo a hospodářství) a vede seminární cvičení s výklady o současné literatuře sociologické; na fakultě filosofické přednáší tři kollegia: 1. ethiku, 2. nauku o umění, 3. výklad o velkých postavách filosofie — celkem čtyři hodiny na fakultě právnické, čtyři na filosofické. Kromě toho soukromý docent Seidel, tit. profesor vysoké školy technické v Curychu, přednáší na filosofické fakultě o vzdělání se stanoviska sociální paedagogiky, a na vysoké škole technické přednáší sociologii docent E. Haemig, sociální ekonomii M. Turmann (francouzsky).
Že i přes tuto poměrnou bohatost výkladů sociologických také v Curychu němečtí vědci, zejména právníci, jsou vůči sociologii nepříznivě zaujati, dokazuje okolnost, že hlavní zástupce této vědy, Eleutheropulos, není vlastně Němec, nýbrž Řek, a stále zůstává jen profesorem titulárním. Jest ovšem přesvědčen, že zastaralá animosita německých vysokých škol proti sociologii jest již v posledním stadiu a že, jak se ke mně vyjádřil, do deseti let budou profesury sociologie i na všech universitách německých, které dosud se vzpírají docenit tuto vědu.
Shrneme-li uvedená data, vidíme, že kromě vzácné agilnosti a mnohostrannosti Eleutheropulovy není na německých universitách ve Švýcarsku ničeho zvláštního, čemu bychom se pro obor sociologie mohli přiučit.
Úplně jiný obraz poskytují francouzské university Švýcarska.
Již universita ve Freiburku (Fribourg), jež vedle vládnoucí frančtiny poněkud užívá i němčiny a jež pro svůj katolický směr bývá podceňována, vykazuje výklady řádného profesora o normální sociologii. Je to prof. Liesker, přednášející na právnické fakultě »systém právní filosofie a sociologie«. Kromě toho řádný profesor Schorer přednáší o »jevech sociálně pathologických (morální a kriminální statistice)«. Tím více v popředí vystupuje sociologie na universitách ryze francouzských.
Nejmladší z nich. universita v Neuchâtelu, hned při svém založení r. 1909 obsadila stolici sociologie profesorem Andé de Maday, Maďarem, docentem university v Ženevě, bystrým, agilním positivistou, theoretikem právně politickým a zejména rozhodným pokrokářem v oboru sociální politiky. Po válce Maday se stal ředitelem knihovny Mezinárodního úřadu práce v Ženevě, ale tradice po něm v Neuchâtelu zůstala, jak svědčí letošní konkursy o ceny, vypsané na právnické fakultě této university. Mezi problémy, na. jejichž zpracování vypsány jsou ceny, je problém o válečných opatřeních Švýcarska nebo jiných států se stanoviska tří principů politických: individualismu, protekcionismu a socialismu; a právě roztřídění těchto tří principů pochází od Madaye. Táž fakulta vypisuje letos ještě druhou sociologickou cenu, a to na zpracování thematu: »Předvídání v sociologii a periodičnost jevů sociálních«. Již toto určení thematu, přímo ideálně vhodného pro sociologické
145 práce všech stupňů (pro seminární práci, disertaci, habilitační práci i posléze pro samostatnou studii povšechnou), svědčí o šťastných rukách, jimž sociologie v Neuchâtelu je svěřena. Pochopitelno, že na universitě té sociologie neosiřela ani po odchodu Madayově. Nyní ji přednáší prof. Jean Piaget na fakultě právnické a v sociální její sekci, o níž ihned se zmíním. V tomto semestru vykládá sociologii všeobecnou a v semináři sociologickém probírá známý spis Fauconnetův »La responsabilité«. Kromě toho prof. R. Chabie přednáší o »sociální hygieně« (vedle »hygieny všeobecné«), a prof. Ch. Bierman o »hospodářském zeměpise«.
Posléze jest významno, že vedle právnické fakulty je na universitě v Neuchâtelu organisována »sekce věd obchodních, hospodářských a sociálních«, do níž pojata jest i sociologie. Setkáváme se tu se zárodkem samostatné fakulty sociologické, jenž pokročileji vybudován jest na universitě v Lausanne a zejména v Ženevě.
Na universitě v Lausanne sekce zmíněná jest již ustavena jako samostatná pobočka právnické fakulty, nazvaná školou sociálních věd (Ecole des sciences sociales). Organisována jest vysokoškolsky; vyžadujeť pro posluchače předchozí vzdělání všeobecné, rovnající se maturitě na středních školách švýcarských, a poskytuje absolventům jako jiné universitní odbory několikeré »grades« akademické: 1. trojí druh státní zkoušky (licence), 2. trojí druh doktorátu, 3. certifikát opravňující k profesuře škol středních, 4. diplom studií konsulárních. Je to tudíž fakticky úplná fakulta universitní. Děli se ve čtyři odbory (sections): sociální, politickou, pedagogickou a konsularní.
Vedle ní rovněž k právnické fakultě přiřazena jest vysoká škola obchodní (Ecole des hautes études commerciales) rovněž se čtverým akademickým gradem; oběma těmto vysokým školám společná je dvouletá »sekce studií konsulárníсh«.
Jinak studium sociologie zastoupeno je zde hlavně na fakultě právnické. Do nedávné doby mohla se universita v Lausanne honosit, že má ve svém učitelském sboru nejproslulejšího současného sociologa evropského, Vilfreda Pareto. Této přední ozdoby své nyní je zbavena a — Pareto již třetí rok odpočívá pod prostou mramorovou deskou na hřbitově v Celigny, vesnici v kantonu Ženevském, kde v krásné ville na břehu jezera Ženevského trávil poslední léta života. Za takového pracovníka světového jména ovšem nenajde se hned rovnocenná náhrada; přes to i v této nemilé situaci universita v Lausanne se snaží kráčet s duchem doby. Profesor Pascal Boninsegni přednáší na ní »všeobecnou sociologii« a »demografii«, a vede sociologický seminář. Ale i ostatní fakulty mají sociologická kollegia: fakulta protestantské theologie oznamuje výklady prof. O. Chamorela o »křesťanské sociologii«, fakulta medicinská výklady prof. G. Delay o »sociálním lékařství« a seminář sociální péče.
Nejsoustavněji pěstuje se sociologické studium na nejzápadnější universitě švýcarské — v Ženevě. Zde konečně vyvozen byl důsledek z osamostatňovacího postupu, jaký viděli jsme v Neuchâtelu a Lausanne, a vybudována byla samostatná fakulta »věd hospodářských a sociálních«, rovnocenná fakultám ostatním. Je to patrně zásluhou profesora sociologie na ženevské universitě, jímž jest Guillaume Léonce Duprat, laureát pařížského Institutu, vyni-
146 kající spisovatel (z jeho spisů čtyři byly poctěny cenami pařížské Akademie věd morálních a politických, Institutu a j., některé přeloženy do angličtiny a španělštiny) a znamenitý pedagog, jenž s oprávněnou hrdostí pohlíží na organisaci své fakulty. Všimneme si jí zevrubněji.
Fakulta ekonomicko-sociální uvádí se v pořadí šesti fakult university ženevské na místě třetím (1. přírodovědecká, 2. filosofická, 3. ekonomicko-sociální, 4. právnická, 5. theologická, 6. lékařská). Má osm stolic vlastních (profesoři Duprat, Milhaud, Rappard, Burky, Hersch, Toendury, Folliet, Sauser-Hael) a dvacet profesorů jiných fakult, jichž výklady doplňují její osnovu, dále sedm soukromých docentů. Obory vlastních stolic jsou: sociologie a národní hospodářství, obé v nejširším rozsahu (všeobecné i speciální obory, na příklad sociologie práva, finanční věda atd.), pak statistika, anthropogeografie, vědy obchodní a právo obchodní. Prof. Duprat kromě sociologického semináře vede též »kurs žurnalistiky a politických systémů«. Z látky fakult ostatních zařazeny jsou v osnovu fakulty ekonomicko-sociální přednášky mathematické, přírodovědecké (zejména anthropologické), dále psychologie, noetika, dějiny filosofie, paedagogika, archaeologie, historie, právo veřejné a mezinárodní, soudní lékařství, hygiena, dějiny křesťanství. Soukromí docenti přednášejí sociální biologii (Jean Care, dr. filosofie), historii hospodářskou a sociální (Antony Babel, dr. sociologie), vědy obchodní a kursy jazykové.
Odborné vzdělání posluchačů doplňuje se 1. smíšenými semináři (conférences), uspořádanými za součinnosti fakulty s generálním sekretariátem Společnosti Národů, s Mezinárodním Úřadem Práce a praktickými specialisty, 2. návštěvami sociálních institucí a závodů průmyslových i obchodních. Fakulta má vlastní knihovnu, jež co do bohatství literatury sociologické předstihuje nejen všeobecnou knihovnu universitní, ale i knihovny Společnosti Národů a Mezinárodního Úřadu Práce. Posluchači fakulty mají k disposici archiv ekonomický a zvláštní pracovnu.
Studijní doba je tříletá, stejně jako na fakultě právnické.
Osnova učební dělí se v odbory:
I. Sciences sociales:
Mention A. Licence générale.
» В. Economie politique.
» С. Education.
II. Sciences économiques:
Modalité A. Générale.
» B. Mathématiques.
» C. Economie politique et Statistique.
III. Sociologie:
Mention A. Histoire de la civilisation.
» B1. Mathématiques.
» B2. Biologie.
» C. Economique.
IV. Sciences politiques (jednotné).
147 V. Sciences commerсiales.
Mention A. Economie privée.
» В. Economie publiqe.
» С. Enseignement.
Ve všech čtrnácti odborech bez výjimky sociologie jest předmětem povinným a zkušebním.
Každý obor má svou zvláštní zkoušku (licence), podle přesného řádu zkušebního. Kromě toho fakulta udílí dvojí doktorát: ekonomický a sociologický. Každý doktorát vyžaduje tištěnou dissertaci, a ústní zkoušku.
Podrobný program fakultních studií v oboru sociologie obsahuje body:
1. Hlavní nauky politické a sociologické
a) od starověku po Comtea
b) od Comtea.
2. Podstata, předmět a methoda sociologie.
3. Popis a rozbor hlavních funkcí a institucí sociálních: rodiny, obce, národa, náboženství, státu, řeči, mravů, associací.
4. Vztahy mezi rozličnými funkcemi sociálními. Nátlak (contraint), nápodoba, závodění, přizpůsobení (adaptation), assimilace, zákony, smlouvy.
5. Sociologie srovnávací a genetická. Sociální vývoj, diíferenciace a pokrok; civilisace.
6. Sociální pathologie: zločinnost, sebevraždy, depravace, politické zmatky; válka, sociální konflikty.
7. Sociální represse: právo trestati, odpovědnost a sankce.
8. Sociální technika: umění výchovy a vlády.
(Pokračování.) E. Chalupný:

Sociologie na universitách ve Švýcarsku.

(Dokončení.)
Jak patrno, je program university ženevské všestranný a objektivní, podávaje posluchačům informaci o všech hlavních směrech sociologie moderní, zejména francouzské. Comte, Spencer, Tarde, Durkheim docházejí tu stejně svědomitého respektování. Zahrnuta je v rámec tento sociologie theoretická i její aplikace praktická, sociologie normální i pathologická, statika i dynamika.
Poněvadž pak, jak již uvedeno, sociologie jest povinným předmětem pro všecky obory a zkušební kombinace fakulty, je tímto programem zajištěno, že každý posluchač fakulty, ať již oddá se
17 249 specielně sociologii či vědám politickým, obchodním neb ekonomickým, odnese si ze studií základní rozhled po veškeré civilisací podle nejdůležitějších vědeckých výzkumů současných.
Přes to učebná osnova zabírá sociologické poučky ještě do speciálního programu jiných oborů.
Předně obsahuje program »sociologické linguistiky,« totiž nauky o funkci řeči v sociálním životě,
za druhé obsahuje »sociální hygienu« jako část »sociální ekonomie (= sociální politiky),
za třetí zahrnuje do národního hospodářství problémy populační,
za čtvrté obsahuje řadu sociologických pouček v rámci anthropogeografie (géographie humaine): prostředí, psychologický činitel, sociální adaptace a reakce, hustota obyvatelstva, jeho pohyby, a zejména pojem i charakteristiku, »civilisace«,
za páté obsahuje úvod do studia právního s výkladem o poměru právnictví k odstátním oborům, a »povšechné pohledy na zákonodárství, kodifikaci, vědu právní a praktické právnictví«,
za šesté pod názvem »anthropologie« podává hlavní poučky sociologie anthropologické a ethnologické o lidstvu předhistorickém, historickém i současném,
za sedmé v rámci psychologie podává jednak oddíl »psychologie sociální« (oddíl ten obsahuje hesla: Davy, veřejné mínění, modifikace psychické způsobené vlivem kolektivním. Napodoba, suggesce, stádní instinkty), jednak oddíl »psychologie applikovaná« (hesla: psychotechnika; psychologie ve výchově; psychologie soudní — svědecká; psychologie průmyslová a obchodní: psychologie práce, únavy, přepjetí, výběru odborného, reklamy),
za osmé obsahuje pedagogiku historickou, všeobecnou a praktickou. V historické uvedeno heslo »Komenský a německá škola«. V pedagogice všeobecné: výchova jako sociální fakt; prostředí,
za deváté obsahuje veřejné zdravotnictví s hesly: Úkol hygieny ve společnosti. Sociální nemoci. Zákonodárství. Hygiena mezinárodní a národní.
Ani tím vším není vyčerpáno bohatství, jež universita ženevská v oboru sociologie a sociálních věd poskytuje posluchačům. Sociologie se tam pěstuje i mimo vlastní fakultu ekonomicko-sociální. Dupratův žák, docent Michel Grodensky přednáší na právnické fakultě sociologii práva, docent Henri-A. Junod na theologické fakultě o sociálním životě kmenů Bantu, docentka Rista Mitkovich (píší i slovanská jména francouzským pravopisem, jak uvedena jsou v úřední osnově) na lékařské fakultě o kriminologii s hesly: Zločinci s hlediska anthropologického, sociologického a psychologického. Zločiny politické.
Kromě toho osnova fakulty právnické doporučuje právníkům prvého roku, aby kromě vlastního programu fakulty právnické poslouchali nejméně dvě hodiny týdně výklady na fakultě ekonomicko-sociální.
Co však nejvíce váží, je samozřejmě praxe. A po té stránce universita ženevská nijak nestojí za literou svých osnov a řádů. Jak přednášky jednotlivých profesorů, tak i semináře, rovněž i kursy populární (ľuniversité ouvrière) svědčí o nevšední vědecké, pedagogické i popularisační schopnosti a snaze sil učitelských. Všude,
250 kamkoli jsem nahlédl, shledal jsem u profesorů podivuhodnou píli a výkonnost a zároveň nevšední laskavost a taktnost vůči posluchačům, ať byli to studenti či dělníci. Prof. Duprat ukázal mi řadu litografovaných nástinů k přednáškám z jednotlivých odvětví sociologie, svědčící o přesném programu a neúmorně vytrvalém jeho provádění. Jak blízci jsou jednotliví profesoři university ženevské modernímu hnutí sociálnímu, ukazuje okolnost, že jeden z profesorů paedagogiky, Pierre Bovet, je zakladatel francouzského skautingu.
Zkrátka, co jsem na universitě ženevské shledal, potvrzuje výrok rektora George Wernera, pronesený při vstupní slavnosti na počátku zimního semestru 1925/26: My nemůžeme poskytnout posluchačům přepych, jakým vynikají hlavní města, ale poskytneme jim dokonalou možnost práce a studia; proto rok od roku četněji vyhledávají naši universitu i cizinci.
Pokud jde o zmíněnou možnost práce a studia, poskytují ovšem university švýcarské všecky mnohem větší příležitost k ní, než na příklad university československé, nejen proto, že jsou hojněji a úplněji vybaveny po stránce osobní i věcné (na příklad universita v Curychu, ač trvá teprve jedenáct let, má tak bohaté sbírky národopisné ze všech dílů světa, že je ukazuje obecenstvu za vstupné jako museum, a její sbírky z dějin umění, rovněž veřejně přístupné, přímo uchvacují nádherou a velebností celkového dojmu), ale zejména proto, že nejsou přeplněny posluchači jako vysoké školy pražské. Ačkoli na příklad universita v Lausanne obsahuje zároveň techniku jako zvláštní fakultu, není počet posluchačů všech sedmi universit švýcarských větší, než počet posluchačů české university pražské. V našich poměrech, jak známo, bylo vytýkáno, že university brněnská a bratislavská mají málo posluchačův, a z toho byly čerpány důvody pro zrušení jedné z nich. S hlediska vysokoškolské paedagogiky švýcarské bylo by podobné nazírání přímo neuvěřitelno. Na příklad na universitě brněnské sociologický seminář prof. Bláhy míval až 30 posluchačů; naproti tomu na universitě ženevské, v sociologii dnes přední ze švýcarských, sociologický seminář prof. Duprata má jen 17 posluchačů, žurnalistický 25 posluchačů, jeho přednášky pak 31—42 posluchačů. A při tom sociologie je v Ženevě povinným a zkušebním předmětem na zvláštní fakultě, u nás předmětem nepovinným, jejž mnozí považují za pouhý přívěsek! Je skutečně třeba stopovat organisaci a poměry universit švýcarských, abychom ocenili, co znamená nepřeplněná škola pro možnost opravdové spolupráce učitele a posluchačů.
Veliký rozdíl v tomto směru mezi universitami v Československu a Švýcarsku nepřekvapí, uvážíme-li početní poměr obyvatelstva dotyčných území. Ve Švýcarsku připadá jedna universita na 540000 obyvatelů, v oblasti francouzské dokonce již na 209000 obyvatelů; v Československu připadá jedna universita teprve na více než tři miliony obyvatelů. Jinými slovy: aby u nás posluchači universitní měli poměrně stejnou možnost spolupráce s učiteli a odborného studia sociologického, jakou mají ve francouzské oblasti Švýcar, bylo by třeba na české universitě pražské 20, na brněnské 10, na bratislavské 16 profesorů sociologů. Ovšem ve Švýcarsku by se zároveň universitní studium decentralizovalo, totiž vedle Prahy by vznikly university ve všech větších městech (ve Fribourgu žije 22000 obyvatelů, v Neuchâtelu 250000, tudíž
251 máme v Čechách, na Moravě i na Slovensku řadu československých měst větších, než tato universitní města švýcarská).
Zde jsme ovšem u otázky finanční, a také po této stránce poměry švýcarské jsou velice poučné. University švýcarské jsou, jak uvedeno, vydržovány jednotlivými kantony. Právě tento způsob organisace je způsobilý probouzet a rozmnožovat místní vlastenectví a obětavost větších měst i kantonů, jakož i ušlechtilé závodění mezi nimi. Kromě obětavosti této pak ve Švýcarech, rovněž z podnětu místního vlastenectví, mocně působí obětavost soukromá. Milionoví mecenáši nejsou tam zjevy ojedinělými. Tím vším, jakož i finanční samostatností jednotlivých kantonů, vysvětluje se ona hojnost škol, jež, když jsme ji přirovnali k poměrům našim, jistě na prvý ráz připadala mnohému neuvěřitelnou. Sám jsem ustrnul, když jsem prostou matematikou vypočítal, jak strašlivě jsme pozadu za francouzskými Švýcary. Že máme v sociologii na universitách mnoho dohánět, věděl a říkal jsem dávno; ale teprve ciferné doklady, skutečně ohromující, staví situaci tu do náležitého světla. Situace ta překvapí tím více, že Francie má sama 16 universit, a s těmi musí 4 university švýcarské vydržet konkurenci; nemají tedy tyto maloměstské university snadné postavení.
U nás naopak všeho vysokého školství ujal se stát, a tím činitelé, kteří ve Švýcarsku nejvíce přispívají k rozvoji této kategorie vzdělávací, zůstávají nevyužiti. Ačkoli ústřední stát už za Rakouska odňal obcím většinu finanční samostatnosti, přece i u nás byly a jsou obce, ochotné k velikým obětem pro školství. Příkladů bylo by hojnost; dostačí uvést vysokou báňskou školu v Příbrami, bývalou hospodářskou akademii v Táboře a průmyslovou školu v Plzni, jež podle úsudku odborníků v nejednom směru je vybavena bohatěji, než naše vysoké školy technické. Také nechybělo a nechybí u nás milionových mecenášů. Hlávka byl jen jeden z mnohých, na Moravě dokonce odkaz arcibiskupa Kohna byl přímo určen na zřízení university.
Leč na rozdíl od Švýcarska tyto ušlechtilé snahy byly a jsou státem ústředním i veřejností brzděny, někdy přímo mařeny. Z Bráfových pamětí víme, s jakými překážkami se ve Vídni setkalo zřízení České Akademie z daru Hlávkova; universitní odkaz Kohnův byl zmařen spojenými silami nepřátelské vlády rakouské i bezradností naší veřejnosti; a hospodářská akademie v Táboře byla vládou republiky Československé mocí odňata městu, které pro ni přineslo veliké oběti, byla znovuzřízena jinde, a tak stát svévolně uvalil na svá bedra náklad, spojený se zbytečným zřizováním nové školy — náklad, jejž ovšem pak bylo nutno na skutečných kulturních potřebách ušetřit.
Příklad Švýcarska staví nás před povinnost řešit problémy, o nichž u nás nebylo dosud náležitě přemýšleno:
1. Problém organisační a finanční, jenž zní: přestat zanedbávat a ničit ušlechtilou iniciativu a obětavost jednotlivcův i obcí, a ovšem umožnit obcím i jiným autonomním celkům samostatný rozvoj finanční.
2. Problém vědecké práce a výchovy: vybudovat sociologické vyučování bohatěji a po každé stránce dokonaleji, zejména po vzoru ženevském.
Proti srovnání, které jsem uvedl, mohlo by se namítnout, že
252 na universitách švýcarských studuje mnoho cizincův a tím snad že by se dala vysvětlit hojnost universit v této malé zemi. Vůči tomu stačí jednak odkázat na poměrně malý počet posluchačův universit švýcarských vůbec, jednak upozornit, že rovněž u nás studuje mnoho cizinců, snad i více než ve Švýcarsku. Na mých přednáškách na české technice v Praze bylo v posledním roce zapsáno plných 50 procent cizozemců, a v jiných oborech jistě jich je rovněž hojnost. Ani opačná námitka, že nemáme školy pro cizince, neobstojí. Státu, jenž svou vnitrozemskou polohou a nevelikými rozměry je tolik odkázán na styky s cizinou a na veřejné mínění Evropy, jako je naše republika, příliv cizinců na vysoké školy může býti jen vítán, a vlastně jsme nikdy neměli z rukou pustit primát slovanských studií ve všech oborech, k němuž již před sto lety byly položeny základy našimi buditeli.
3. Třetí problém, vyplývající pro nás ze studia universit švýcarských, je problém specielní: reforma právnického studia a právnických fakult. Otázka ta je zvláště časová proto, že potřeba reformy studia právnického jest obecně uznána a ministerstvo školství zřídilo pro její přípravu zvláštní komisi. Proto způsob, kterak otázku tu řeší university ve Švýcarsku, může nám být příkladem dvojnásob vítaným; ovšem pak přihlédneme zde k němu zejména s hlediska sociologického.
Jak vysvítá z přehledu shora podaného, na universitách Švýcarských sociologie, až na jedinou výjimku, přidělena je všude fakultě právnické, resp. v Ženevě fakultě, která převzala národohospodářskou část osnovy právnických fakult našich. Kontrast mezi touto organisací, jež vyhovuje dávno pronesenému výroku prof. Masaryka o potřebě sociologického vzdělání právníků, a mezi poměry u nás, kde není na všech právnických fakultách československých ani jediné profesury, ba ani docentury sociologické, je tak nápadný, že vyžaduje zevrubnější úvahy.
Prvým důvodem, kterým bývá na našich právnických fakultách operováno proti sociologii, že totiž sociologie buď vůbec není věda, nebo že na právnickou fakultu nepatří, zabývat se zde arci netřeba, neboť, nehledě na vlastní kvalifikaci, jaké by tento důvod zasluhoval, příklad universit švýcarských jej vyvrací dokonale.
Skutečné pozornosti vyžaduje však druhý důvod, jenž se proti zavádění sociologie do škol uvádí nejen na právech, ale i jinde: že totiž naše školy jsou učivem přetíženy a nesnesou dalšího zatížení novou látkou. V rámci této úvahy nelze ovšem zevrubně ukazovat všeobecnou bezpodstatnost námitky této; zde dlužno se omezit na příklad Švýcarska. A tu je zajímavo, že ve Švýcarsku právnické studium trvá jen tři leta, a přece i v této kratší době studijní nalezlo se dosti času a místa pro sociologii bez veškeré obavy před přetěžováním posluchačů.
Nenašlo-li se tedy u nás prо tuto vědu času a místa v studijní osnově o rok delší, jsou příčiny toho zřejmě docela jinde, nežli v skutečném nebezpečí přetěžování studentstva, a není nejmenší pochyby, že, bude-li dobrá vůle a pochopení pro užitek, ba nezbytnost sociologie v dokonalém odborném vzdělání právnickém, také v příští osnově fakult právnických se pro ni náležité místo najde.
253 Dlužno arci přihlédnout i k opětovným stížnostem, že naše právnické fakulty jsou zatíženy jednostranně jednak historismem, jednak příliš podrobným studiem, připravujícím pro povolání soudcovské, kdežto veřejné právo a ostatní obory, zejména národní hospodářství, přicházejí zkrátka, takže absolvovaní právníci odnášejí si do praktického života nedostatečnou přípravu právě v oborech občanského života, dnes zejména v republice naší nejvíce vyžadujících konstruktivní práce odborné. Aniž bychom opět se pouštěli do povšechného rozboru této otázky, omezíme se opět na poukaz, jaký vzor nám zde poskytuje Švýcarsko. Je-li opravdu potřebí ještě rozšířit dosavadní učební osnovu oborů veřejnoprávních a ekonomických, a tvrdí-li se zároveň s druhé strany, že již osnova nynější fakulty právnické je příliš zatížena, pak lze problém snadno rozřešit buď ustavením zvláštních sekcí nebo pobočných škol sociálních, jako na universitách v Neuchâtelu nebo Lausanne, nebo ještě důsledněji rozdělením dosavadních fakult právnických na fakultu ryze právnickou a fakultu ekonomicko-sociální podle vzoru ženevského. Pak by rázem odpadly obě stížnosti shora citované: naukám veřejnoprávním i ekonomickým by se dostalo možnosti, aby se ve škole rozvinuly podrobněji, a přece by odpadly obavy z přetěžování posluchačstva. Zároveň by se na každé fakultě umenšil nával posluchačů, jenž na fakultách nynějších činí intensivní studium většině posluchačů nemožným.
Ovšem, toto rozdělení dosavadních právnických fakult ve dvě fakulty speciálnější vyžadovalo by zároveň reformy, která by vyvažovala újmu, hrozící všeobecnému vzdělání posluchačů ze studia příliš specialisovaného. Obě fakulty, vzniklé rozdělením, musily by mít v osnově některé všeobecné nauky, a mezi těmi zejména sociologii. Neboť jedině sociologie podává všeobecné poučení o skladbě a životě společnosti a všech odvětví kultury.
Posléze bylo by možno, i při tomto obohacení osnovy obou fakult vystačiti na každé z nich se studiem tříletým jako ve Švýcarsku. Hospodářská výhodnost řešení toho jest na jevě.
I vidíme, že mnohotvárná organisace universit ve Švýcarsku poskytuje jak sociologii, tak i každému, komu jde o účelnou reformu našeho universitního studia, bohaté a nabádavé příklady, tak jako (podle slov prof. Masaryka) laboratoř, v níž sociolog může pozorovat cizí pokusy. Hleďme z těchto pokusů vytěžit co nejvíce na prospěch vědy československé! 2
254

1. Všecky údaje této statí o universitních přednáškách ve Švýcarsku týkají se zimního semestru r. 1925/6.
2. V poslední době ve francouzské části Švýcarska uvažuje se o zvelebení universit za současné úlevy nákladu na ně. Koncem r. 1925 konala se v Neuchâtelu porada zástupců zúčastněných kantonu, na níž zástupce Ženevy navrhl, aby tři protestantské university (Ženeva, Lausanne a Neuchâtel) sloučily ty fakultty, které vyžadují zvláště značné výlohy, a aby napříště fakulta přírodovědecká pro celý francouzský a protestantský obvod Švýcarska byla jen v Ženevě, lékařská v Lausanne a theologická v Neuchâtelu. Tento projekt ovšem má dosud daleko k provedení; ale pro naše thema je příznačno, že na slučování fakult filosofických ani právnických, a ovšem tím méně na omezování studií sociologických ani v tomto projektu nikdo nepomýšlí.