NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 1

Č. 3079.

Učite1stvo: * Do služební doby rozhodné pro výši odbytného podle § 3 zák. z 24. července 1919 č. 455 Sb. jest vpočítati i započtená válečná pololetí.
(Nález ze dne 9. ledna 1924 č. 64.)
Prejudikatura: Boh. 2844 adm.
Věc: Anna L. v L. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o výměr odbytného.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-lka, složivši zkoušku dospělosti 10. července 1913 a zkoušku způsobilosti 22. listopadu 1916, konala službu učitelskou: jako výpomocná učitelka při soukromé škole s právem veřejnosti Milosrdných sester v Praze III. od 16. září 1913 do 31. ledna 1914, od 15. února 1915 do 15. července 1917 jako substitutka v N. u České Lípy, jako provisorní učitelka při obecné škole v P. od 1. srpna 1917 do 15. května 1921. Následkem provdání vystoupila 15. květnem 1921 ze služby školní, a bylo jí výnosem zšr-y z 12. srpna 1921 povoleno odbytné 2508 K.
Její žádosti za vyměření odbytného ve výši posledního služného a místního přídavku per 4008 K + 1008 K z toho důvodu, že se započtením válečných pololetí má služební dobu od zkoušky způsobilosti přes 5 roků, nevyhověla zšr rozhodnutím z 20. října 1921, poněvadž ustanovení § 1 bodu 1 zák. z 23. července 1919 č. 457 Sb. o započtení válečných pololetí vztahují se výslovně toliko na postup do vyšších stupnic platových, na časový postup a na dosažení přídavku dle služebního stáří, poněvadž dále při výměře požitků st-lčiných, rozhodných pro výši odbytného, byl již vzat zřetel na 4 válečná pololetí, takže tu není zákonných předpokladů pro připočtení válečných pololetí při stanovení služební doby, rozhodné pro výměru odbytného a poně- vadž konečně při kladném vyřízení válečná pololetí byla by počítána dvojnásobně, což není přípustno.
Rekurs byl nař. rozhodnutím zamítnut z důvodů rozhodnutí zšr-y, jelikož ani z ustanovení zák. z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. o propočítání služební doby nelze shora uvedeného nároku st-lky odvoditi.
Stížnost uznal nss důvodnou z těchto úvah:
Podle § 3 zák. z 24. července 1919 č. 455 Sb. má učitelka veř. školy národní, která po skončené službě počáteční vstoupila do stavu manželského a při tom (viz co do výkladu těchto dvou slov nál. tohoto soudu Boh. 2849 adm.) se vzdala dobrovolně místa, nárok na odbytné »podle služebních let a posledního platu, a to: do 5 let od zkoušky učitelské způsobilosti poloviční, od 5 do 10 let celoroční.... plat vpočítatelný do výslužného.«
V tomto případě jde o to, v jaké výši st-lce odbytné přísluší, zda totiž ve výši pro učitelky, které nemají 5 let služby od zkoušky způsobilosti anebo dle výše pro učitelky, které mají od 5 do 10 let od této zkoušky.
Jelikož pak dále jest nesporno, že st-lka, složivši zkoušku způsobilosti dne 22. listopadu 1916 v době svého vystoupení ze služby učitelské t. j. 15. května 1921 neměla ještě od této zkoušky 5 roků faktické služby, měla však toho dne přes pět roků služby se započtením válečných pololetí, tedy jest předmětem sporu jenom otázka, zda do doby rozhodné podle § 3 zák. č. 455/1919 pro sazbu odbytného jest započítati též válečná pololetí, zda tedy služební dobou podle § 3 zák. č. 455/19 jest míněna jen doba fakticky ztrávená či doba fiktivní za- počtená podle zák. z 23. července 1919 č. 457 Sb.
Kdežto nař. rozhodnutí zastává názor prvý, staví se stížnost na stanovisko druhé tvrdíc, že do doby podle § 3 zák. č. 455/19 rozhodné nutno počítati též započtená válečná pololetí.
Podle názoru nss-u jest stížnosti dáti za pravdu z těchto důvodů:
Odbytné podle § 3 zák. č. 455/29 jest — jak vysloveno již v cit. nál. — míněno jako náhrada za zaopatřovací požitky, na které by jinak učitelka, kdyby setrvala ve službě učitelské, měla, po př. v budoucnosti nabyla nárok, kteréhož nároku však pozbývá svým odchodem ze služby »při« provdání.
Je-li tomu tak, pak ovšem nutno také za dobu rozhodnou podle § 3 zák. č. 455/19 pro výši odbytného pokládati onu dobu, která by byla rozhodnou pro nabytí nároku na výslužné a pro výši tohoto výslužného.
Jelikož pak dále započtená válečná pololetí podle § 1 č. 1, 2. odst. zák. z 23. července 1919 č. 457 Sb. (resp. podle čl. II. zák. z 23. května 1910 č. 274 Sb.) »připočítávají se k celkové služební době pro vyměření pensijních požitků«, a st-lce válečná pololetí započtena byla, tedy nutno takto započtená válečná pololetí za dobu po složení zkoušky způsobilosti počítati také do doby rozhodné podle § 3 zák. č. 455/19.
Tímto způsobem pak měla st-lka při svém vystoupení ze služby přes 5 roků služby a slušelo jí tedy odbytné vyměřiti částkou rovnající se celoročnímu platu vpočítatelnému do výslužného.
Proti tomuto názoru nelze důvodně namítnouti, že takovéto počítání služební doby jest nepřípustné, poněvadž poskytuje se tím za válečná léta výhoda dvojí.
Jest ovšem pravda, že při tomto způsobu počítají se válečná léta jednak při stanovení délky služební doby, jednak při výši služného (platu do výslužného vpočítatelného).
Tento postup však není nepřípustný, ba je naopak zcela přirozeným důsledkem toho, že podle § 1 zák. č. 457/19 válečná pololetí se počítají jednak pro postup platový, jednak pro vyměření výslužného; stejný postup ostatně vyskytuje se i při vyměření výslužného, kde fiktivní služební doba ze započtených válečných pololetí má význam jednak pro stanovení pensijní základny, jednak pro procento výslužného, které z této pensijní základny má býti vyměřeno.
Z těchto úvah bylo nař. rozhodnutí, které vychází z opačného, tedy nesprávného právního názoru, zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6186. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 214-215.