Č. 932.

Zabírání bytů: * Místnosti, které tvoří součástku veřejného vyučovacího ústavu, nepodléhají zabrání podle § 8 č. 1 zák. byt., třeba dle svého původního určení měly sloužiti za byt školníkův.
(Nález ze dne 12. září 1921 č. 8515.)
Věc: Česká finanční prokuratura v Praze v zastoupení eráru proti nájemnímu úřadu hlavního města Prahy stran zabrání místností.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem bytové komise ... zabrán byl podle § 8 č. 1 byt. zák. 1 pokoj a kuchyň (sklepní) gymnasia v domě čp. — v Praze, poněvadž jest prokázáno, že místnosti jsou po 3 měsíce neobydleny.
Rozhoduje o stížnosti českou finanční prokuraturou v zastoupení eráru podané řídil se nejvyšší správní soud následujícími úvahami:
Dle § 8 č. 1 byt. zák. lze zabrati byty neb části bytů, ve kterých aspoň po 3 měsíce nikdo neobývá neb někdo obývá jen občas. Má tedy tento zákonný důvod zabrání na zřeteli místnosti určené k bydlení, avšak k účelu tomuto fakticky buď vůbec neb aspoň dostatečně nevyužité.
K takovýmto bytům nelze však počítati místnosti, které jsou určeny pro účely veřejného ústavu vyučovacího, tvoříce součástku budovy výhradně ústavu takovému věnované, třeba že snad účelům ústavním slouží neb sloužiti mají tím způsobem, že jest v nich ubytován zřízenec ústavu z ohledů služebních. Neboť obývání místností takových jest toliko prostředkem ke splnění určité potřeby ústavu, není však jejich vlastním určením, jak je tomu u bytů a částí bytů, kteréž zákon chce postihnouti v § 8 č. 1.
Dle správních spisů v případě tomto zabrány byly místnosti nalézající se ve státní budově gymnasia, které stavebně upraveny byly na byt, které však měly sloužiti jen k ubytování školníka, za účelem náležitého plnění jeho povinností služebních.
Nejde tedy o byt ve smyslu citovaného ustanovení zákona o zabírání bytů, pročež bylo naříkané rozhodnutí jakožto zákonu se příčící zrušeno.

Citace:

č. 932. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 729-730.