NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Č. 7581.

Učitelstvo: Při výběru kandidátů na vypsané místo učitelské podle čl. 4. zák. č. 306/20 nemá význam rozdíl služebního stáří mezi kandidáty majícími přes 35 roků započítatelné doby služební.
(Nález ze dne 24. listopadu 1928 č. 31637.)
Prejudikatura: Boh. A 3074/24.
Věc: Okresní školní výbor v T. proti ministerstvu školství a nár. osvěty stran presentace na místo řídícího učitele.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Na základě konkursu vypsaného se lhůtou až do dne 21. dubna 1926 na místo řídícího učitele při druhé trojtřídní obecné škole chlap, v T. podali mezi jinými žádost za udělení místa: a) Karel J., def. učitel ob. a obč. školy chlapecké v T.; podle osobního výkazu nar. dne 20. července 1871, svobodný, má zkoušku způsobilosti pro školy obecné, pro vyučování náboženství a vyučování hře na housle jakožto předmětu nepovinnému; podle kvalifikační tabely ošv-u v T. páčí se služ. doba žadatelova, započítatelná do pense, na 35 roků, 6 21/30 měsíce, a válečná půlletí na 2 1/2 roku (úhrnem 38 roků, 21/30 měsíce); kvalifikace jest velmi dobrá; b) Adolf K., def. učitel dívčí školy obecné v H., jenž se v žádosti dovolával § 11 prov. předpisu k čl. 4. zák. č. 306/20 (výn. min. škol. z 31. prosince 1920 č. 40897), odkazuje na své poměry rodinné, kteréž blíže rozváděl; podle osobního výkazu se narodil dne 11. listopadu 1872, jest ženat, má čtyři děti; má zkoušku způsobilosti pro školy obecné a pro vyučování náboženství; podle kvalifikační tabely páčí se jeho služ. doba, započítatelná do pense, na 33 roky, 7 21/30 měsíce, vál. půlletí na 2 léta a vál. služba na 1 rok (úhrnem 36 let, 7 21/30 měsíce); kvalifikace jest velmi dobrá.
Ošv v T. se 21. května 1926 většinou hlasů usnesl přijati návrh okr. škol. inspektora a presentovati uchazeče Karla J., jakožto služebně nejstaršího za okolností jinak stejných.
Zšr v Praze výnosem ze 4. června 1926 potvrdila tuto presentaci, přihlížejíc k tomu, že bylo šetřeno ustanovení čl. 4. zák. č. 306/20 a že není ani jinak závady.
Do tohoto rozhodnutí podal Adolf K. rekurs, v němž mezi jiným dovozoval, že nelze v konkrétním případu po právu vycházeti z toho, že by za konkrétních okolností vykazoval presentovaný kompetent větší služ. stáří podle čl. 4. zák. 306/1920 a prov. výnosu k tomuto zák. z 31. prosince 1920 č. 40897.
Min. škol. zrušilo nař. výnosem výnos zšr-y pro nezákonnost, ježto potvrzení presentace odporuje ustanovení čl. 4. zák. č. 306/20, neboť byl presentován svobodný uchazeč, kdežto st-1 je při stejně hodnotné služební době a při stejné kvalifikaci ženat, otcem rodiny a k rodinným poměrům svým v žádosti o vypsané místo poukazoval. Názor okr. škol. inspektora, jakoby Karel J. byl služebně starší než st-l, odporuje ustálené judikatuře nss-u.
Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
Stěžující si okresní výbor školní v T., vykonávaje v konkrétním případu právo presentační, příslušící mu po rozumu §§ 7 a 11 zákona ze dne 19. prosince 1875 č. 86 čes. z. z. (srovnej vládní nařízení ze dne 6. listopadu 1920 č. 608 Sb.), zvolil uchazeče učitele J., kteréhož pokládal za nejzpúsobilejšího, a to z důvodu, že jest služebně nejstarším za okolností jinak stejných. Tím stěžující si okresní výbor školní projevil, že presentuje učitele J., poněvadž tento vyhovuje požadavku, jejž článek 4. zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 306 Sb. staví na prvním místě, t. j. v tom smyslu, že — je-li mezi kompetenty co do služebního stáří rozdíl — třeba vžiti zřetel k tomuto rozdílu a jest přípustno presentovati jen uchazeče služebně staršího (pokud nejde o případ podle druhé věty cit. čl. 4.).
Naproti tomuto stanovisku presentanta zaujal žalovaný úřad stanovisko odchylné, totiž, že presentovaný není služebně starším, než druhý kompetent Adolf K., tedy že sluší pokládati oba kompetenty za stejně staré služebně, z čehož by pak plynulo, že měl okresní školní výbor při usnášení o presentaci uvažovati stran okolností, kteréž podle cit. článku 4. zákona 306/1920 rozhodují v druhé a třetí řadě za předpokladu stejného služebního stáří kompetentů, čehož však neučinil.
Ve sporném případu jest věcí nss-u, v mezích stížnosti zkoumati, zdali jediný důvod, o nějž st-1 opřel svou presentaci, t. j. větší služ. stáří presentovaného, jest po právu, jak namítá stížnost, či zdali jest správným nazírání žal. úřadu, že důvod většího služ. stáří pro presentovaného nemluví. Nss jest, přihlížeje k nesporné mezi stranami skutkové podstatě, toho názoru, že při celkovém služ. stáří obou kompetentů přes 35 let — stížnost nenamítá, že by služ. stáří, jak je má na zřeteli svrchu cit. čl. 4., bylo u učitele K. efektivně menším než u učitele J. — jest nějaký časový rozdíl mezi služ. dobou uchazečů bez významu pro presentaci, t. j. že v takovém případu nelze pokládati uchazeče s případnou delší dobou služební za služebně staršího po rozumu cit. čl. 4. Nss vyslovil totiž názor, že rozdíl služ. stáří ve smyslu čl. 4. zák. č. 306/20 při několika uchazečích, vykazujících 35letou služ. dobu, nemá pro presentaci významu. Žal. úřad tudíž právem podotkl, že opačné nazírání příčí se judikatuře nss-u. Stížnost proti tomuto právnímu stanovisku brojí jedině z důvodu, že prý uvedená právní zásada byla vyslovena jedině pro případy, v nichž všichni kompetenti, t. j. též ti, o něž ve příčině presentace není spor, mají služ. dobu přes 35 let, čehož však v konkrétním případu nebylo; avšak toto tvrzení stížnosti nelze srovnati se skutečným smyslem odůvodnění cit. prejudikátu, kdež slovy »překročí-li všichni uchazeči o určité místo služ. dobu 35letou« v celé souvislosti jsou míněni jen ti uchazeči, jichž presentace je na sporu, což v daném případu platí jen o uchazečích J. a K.
Když však služ. stáří tu nemá významu pro presentaci, jak dovoženo, a ošv přes to presentoval Karla J. jedině z důvodu, že jest služebně starším, aniž se pustil do nutné úvahy, pro kterého z obou uchazečů mluví v druhé resp. v třetí řadě rozhodné další důvody svrchu cit. čl. 4., zrušil žal. úřad právem presentaci jakožto zákonu neodpovídající, a jest stížnost k nss-u podaná bezdůvodnou.

Citace:

č. 3661. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 632-634.