NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 12912.

Živnostenské právo: I. Živnostenské společenstvo není legitimováno brojiti proti udělení pohřebnické koncese s hlediska místní potřeby. — II. Zákonu je vyhověno, jestliže žadatel o koncesi vázanou na průkaz způsobilosti nabyl této způsobilosti v mezidobí od podání žádosti do jejího vyřízení. — III. Je ponecháno živnostenskému úřadu, aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaká odborná způsobilost, zejména pokud se týče prakse, dostačuje k provozování pohřebnické živnosti ve stanovišti, pro které se žadatel uchází o koncesi.
(Nález z 22. května 1937 č. 12718/37.)
Věc: Společenstvo majitelů pohřebních ústavů v Hradci Králové proti rozh. min. obchodu z 2. listopadu 1933 (za zúč. Antonína V. v Novém Městě n. Met. adv. Dr. Richard Běhal ml. z Prahy) o koncesi pohřebnické.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Zem. úřad v Praze výměrem z 13. března 1933 udělil zúč. straně koncesi ku provozování pohřebního ústavu v Novém Městě n. Met.
Odvolání společenstva z tohoto výměru bylo nař. rozhodnutím zamítnuto v podstatě s tímto odůvodněním: Min. obchodu předem odmítlo námitky vznesené v odvolání proti udělení koncese s hlediska místních poměrů, k nimž dlužno přihlížeti podle ustanovení § 23 odst. 5 a § 21 g) živn. řádu, ježto společenstvu v tom směru nepřísluší postavení strany. Pokud jde o posouzení průkazu způsobilosti, uvedlo min. obchodu k námitkám odvolání společenstva toto: Podle ustanovení § 7 min. nař. z 1. srpna 1907 č. 183 ř. z. mají žadatelé za koncesi podle § 21 g), resp. § 15 bodu 23 kromě splnění podmínek všeobecných prokázati obecné vzdělání podle místních poměrů v té příčině rozhodných a podle rozsahu žádaných oprávnění ku provozování koncese postačitelné a při- měřenou odbornou způsobilost. Týž průkaz způsobilosti předpisuje min. nař. z 6. srpna 1907 č. 196 ř. z., požadujíc dále průkaz o zdravotně-policejních znalostech vysvědčením úředního lékaře. Posledně uvedenému požadavku strana vyhověla a pokud jde o další průkazy, jichž posouzení spadá jedině do volné úvahy živnostenského úřadu, dlužno konstatovati, že strana prokázala všeobecné vzdělání vysvědčením o návštěvě trojtřídní živnostenské školy pokračovací jako učeň truhlářský. Pokud jde o odbornou způsobilost, prokázala zaměstnání po více než 9 měsíců, čímž učinila zadost shora uvedenému předpisu jak o teoretickém, tak i praktickém vzdělání. Při tom dlužno přihlížeti k pravoplatnému výměru zem. úřadu v Praze z 30. ledna 1932, jímž uznána byla platnost vysvědčení vydaného Robertem Š., majitelem pohřebního ústavu v Červeném Kostelci, o zaměstnání Antonína V. K dalším námitkám v tom směru vzneseným podotklo min. obchodu, že podle textace shora uvedených ustanovení je mimo pochybnost, že k průkazu způsobilosti postačí pouhé faktické zaměstnání, aniž je zapotřebí zaměstnání kvalifikovaného poměrem pomocnickým. Stačí zaměstnání, jímž žadatel mohl získati určité vědomosti a zkušenosti pro provoz koncese.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí společenstvem majitelů pohřebních ústavů v Hradci Králové uvážil nss toto:
Námitky, jimiž se stížnost brání proti udělení sporně koncese zúč. straně Antonínu V., lze rozvrhnouti v podstatě ve dvě skupiny. Prvou skupinu tvoří námitky, v nichž jest uplatňován nedostatek průkazu způsobilosti zúč. strany, druhou skupinu námitky, v nichž společenstvo brojí proti udělení zmíněné koncese s hlediska místní potřeby, dovozujíc současně, že i k námitkám tohoto druhu je oprávněno.
Nss se zabýval nejprve posléze zmíněnou skupinou druhou. Vzhledem k obsahu nař. rozhodnutí, jež rekursní výtky společenstva uplatňující nedostatek místní potřeby odmítlo pro nedostatek jeho legitimace, musil nss uvedené námitky, pokud se zabývají věcně otázkou místní potřeby, odmítnouti jako nepřípustné, neboť po této stránce nepostihují obsahu nař. rozhodnutí (§ 5 zákona o ss), jež — jak řečeno — korespondujícími rekursními námitkami se meritorně nezabývalo, nýbrž odmítlo je z důvodu formálního. Pokud vývody dotčených námitek se zahrocují na otázku legitimace společenstva a snaží se dovoditi, že společenstvo je proti udělení sporné koncese oprávněno brojiti i s hlediska místní potřeby, uznal je soud bezdůvodnými. Proti udělení koncesované živnosti může se živnostenské společenstvo podle ustanovení § 116 a) živn. řádu brániti rekursem k vyšší stolici jen tehdy, jde-li o takovou koncesovanou živnost, k jejímuž nastoupení se vyžaduje zvláštní způsobilosti, při čemž společenstvo může udělení koncese odporovati jen potud, pokud včas podalo vyjádření o průkazu zvláštní způsobilosti po rozumu § 23 a) odst. 1 živn. řádu a pokud živnostenským úřadem bylo rozhodnuto proti jeho dobrozdání. Z toho je patrno, že živnostenské společenstvo není legitimováno k tomu, aby kromě nedostatku průkazu zvláštní způsobilosti potřebného k nastoupení dotčené koncesované živnosti vytýkalo ještě nedostatek jiných zákonných předpokladů pro udělení koncese. Zejména není povoláno k tomu, aby namítalo, že pro udělení žádané koncese není potřeby obyvatelstva, ledaže mu výslovným ustanovením zákona rekursní legitimace i v tomto směru byla přiznána, jak se to stalo na př. ohledně živnosti hostinské v § 18 odst. 6 a 7 živn. řádu nebo podle § 32 zákona č. 198/1932 ohledně dopravy motorovými vozidly provozované po živnostensku. Že by tu byl nějaký obdobný předpis i ohledně živnosti pohřebnické — o niž in concreto jde — stížnost sama netvrdí a právem by také tvrditi nemohla, neboť ani živn. řád, ani min. nař. z 1. srpna 1907 č. 183 ř. z., resp. min. nař. z 6. srpna 1907 č. 196 ř. z., tuto živnost upravující, takového předpisu neobsahují. Ale pak žal. úřad právem odmítl rekursní námitky společenstva, jimiž odporovalo udělení sporné koncese s hlediska místní potřeby, a jsou proto vývody stížnosti, pokud se snaží hájiti stanovisko opačné, bezdůvodné. —
Přecházeje k první skupině námitek, musil nss ponechati bez věcného vyřízení námitky, v nichž stěžující si společenstvo brojí proti platnosti a pravdivosti vysvědčení vystaveného Robertem Š. v Červeném Kostelci, jímž zúč. strana prokazovala svou odbornou způsobilost k provozování žádané koncese. Korespondující rekursní námitky odmítl žal. úřad ob rem iudicatam, dovolav se právní moci rozhodnutí zem. úřadu v Praze z 30. ledna 1932, jímž otázka platnosti dotyčného vysvědčení byla pravoplatně, a to kladně vyřešena. Proti tomuto výroku mohla by se stížnost přípustně brániti jedině námitkami, že rozhodnutím tím zmíněná otázka pravoplatně rozhodnuta nebyla, nebo že přes právní moc dotyčného rozhodnutí byl žal. úřad povinen otázkou tou se věcně vypořádati znovu. Takových námitek však stížnost nevznáší, nýbrž brojí proti platnosti uvedeného vysvědčení jen námitkami věcnými. Těmito námitkami však nepostihuje obsahu nař. rozhodnutí, jež, jak řečeno, o otázce té věcně nerozhodovalo, a nemůže proto o ní se zřetelem k ustanovení §§ 5 a 6 svého zákona věcně rozhodovati ani nss. Musily proto námitky ty podle cit. ustanovení zákona o ss býti odmítnuty jako nepřípustné. Zbývají tudíž z prvé skupiny stížných námitek toliko tyto námitky:
a) námitka, vytýkající jako vadu řízení, že se žal. úřad nevypořádal věcně s okolností, že zúč. strana předložila zmíněné vysvědčení na důkaz své odborné způsobilosti teprve dodatečně a nikoli současně se žádostí o koncesi, nýbrž že i v tomto směru odkázal na právní moc cit. již rozhodnutí zem. úřadu, jímž byla uznána, platnost tohoto vysvědčení. V souvislosti s touto formální námitkou vznáší pak stížnost i námitku věcnou, vyznívající v ten smysl, že Antonín V. neměl v době podání žádosti o koncesi zákonem požadované způsobilosti, nýbrž že i podle dodatečně předloženého vysvědčení jí nabyl teprve později a proto mu koncese neměla býti udělena;
b) námitka, v níž společenstvo uplatňuje, že Antonín V. nemohl během 9 měsíců získati potřebnou praksi pro samostatné vedení pohřebního ústavu, a námitka, v níž společenstvo upírá zúč. straně odbornou způsobilost z důvodu, že zmíněnou praksi nekonala v poměru pomocnickém.
O těchto námitkách bylo uváženo:
Ad a). Pokud se týče formální námitky v tomto bodě uvedené, dlužno k ní poznamenati, že na právní moc rozhodnutí zem. úřadu v Praze z 30. ledna 1932 se žal. úřad odvolal toliko ve příčině platnosti sporného vysvědčení a nikoli též v otázce, zda dotyčné vysvědčení, byvši předloženo až po podání žádosti o koncesi a dosvědčujíc praktické zaměstnání zúč. strany v pohřebním ústavě Roberta Š. rovněž (alespoň z velké části) až po této době, mohlo tvořiti průkaz o nabyté způsobilosti k provozování žádané koncese. Je proto opačné tvrzení stížnosti v odporu s obsahem nař. rozhodnutí. Jest ovšem pravda, že se žal. úřad s rekursní námitkou posléz uvedenou skutečnost relevující zvláště nevypořádal. Než zamítnuv odvolání společenstva v celku, zamítl implicite i tuto výtku, což učinil právem. Jde o to, zda živnostenský úřad, rozhoduje o žádosti za udělení koncese vázané na průkaz způsobilosti, může vžiti zřetel i na dodatečně předložený průkaz způsobilosti, nabyté ať již zcela nebo zčásti teprve po podání žádosti o koncesi. Po názoru nss nelze souhlasiti se stížností, jež tuto otázku zodpovídá záporně. Akt živnostenského úřadu, jímž se propůjčuje koncese, jest aktem konstitutivním. Z této právní povahy koncesního aktu plyne, že předpoklady zákonem pro nabytí koncese požadované musí býti v osobě uchazečově splněny v době, kdy se mu koncese uděluje. Stačí tedy, nabyl-li žadatel o koncesi vázanou průkazem způsobilosti této způsobilosti v mezidobí od podání žádosti a jejím vyřízením a jestliže v této době požadovaný průkaz úřadu předložil. Jsou proto obě námitky svrchu pod bodem a) vytčené bezdůvodné.
Ad b). K námitce v tomto bodě uvedené dlužno předeslati, že min. nař. z 1. srpna 1907 č. 183 ř. z., vydané na základě § 21 g), § 23 odst. 1 a § 54 odst. 2 živn. řádu, ustanovuje v přičině průkazu zvláštní způsobilosti k nastoupení koncesované živnosti pohřebnické, že žadatelé za koncesi k provozování podniku pro pohřbívání mrtvol mají prokázati obecné vzdělání v rozsahu tam blíže stanoveném a přiměřenou odbornou způsobilost. Jakou odbornou způsobilost je pokládati za přiměřenou, cit. nař. blíže neurčuje. Min. nař. z 6. srpna 1907 č. 196 ř. z. stanoví pak toliko požadavek, aby žadatel za koncesi se vykázal vysvědčením úředního lékaře o tom, že jest obeznámen s platnými předpisy a zdravotně-policejními ustanoveními o exhumaci a převážení mrtvol a o tom, jak je postupovati, jde-li o mrtvoly nakažlivé. Jinak se omezuje rovněž jen na to, aby žadatel se vykázal postačitelným obecným vzděláním a »příslušnou praktickou způsobilostí«. Ponechávají tedy uvedené normy s výjimkou posléze zmíněnou živnostenskému úřadu, aby sám od případu k případu uvážil, jaká odborná způsobilost, zejména pokud se týče prakse, dostačuje k provozování řečené živnosti ve stanovišti, pro které dotyčný žadatel koncese se dožaduje. Že by příslušná praktická způsobilost mohla býti nabyta jen v poměru pomocnickém nebo služebním, cit. nařízení nepředpisují. Úsudek živnostenského úřadu v tom směru může pak nss přezkoumati pouze po té stránce, nevykazuje-li nějakých logických rozporů a netrpí-li vadami uvedenými v § 6 odst. 2 zákona o ss. Soud nemůže však zkoumati správnost dotyčného úsudku i po stránce věcné a nahraditi jej případně svým odchylným úsudkem vlastním. Proto nemohl vejíti na vývody stížnosti uplatňující, že v době 9 měsíců Antonin V. nemohl získati potřebné prakse, neboť tím popírá stížnost právě toliko věcnou správnost opačného úsudku žal. úřadu, ponechávajíc jeho formální stránku, na niž — jak řečeno — soudní kontrola jest omezena, nedotčenu.

Citace:

Č. 12912. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 636-640.