NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 4755.

Odklad exekuce vyklizením (zákon ze dne 26. dubna 1923, čís. 86 sb. z. a n.). Náhradní obchodní místnosti nemusí býti tak výhodně položeny jako dosavadní, jen když je dostatečně nahrazují a hoví potřebě strany.
(Rozh. ze dne 3. března 1925, R I 153/25.)
Soud prvé stolice zamítl návrh na odklad exekuce vyklizením, rekursní soud odklad povolil, neshledav v náhradních místnostech dostatečnou náhradu za dosavadní místnosti dlužníků, manželů K-ových. Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud změnil usnesení soudu prvé stolice, nepovolující odklad exekučního vyklizení krámu a vedlejší místnosti z toho důvodu, že malý rozsah živnosti Anny K-ové jako modistky vyžaduje nutně, by vedle krámu měla místnost, kde by mohla se svými učednicemi provozovati svou živnost a že za takovou náhradní místnost nemá ani krám v sousedním domě, ani místnosti v domě čís. 25 vymáhající strany, do dvora vedoucí, pro nedostatek příchodu přímo z ulice a nemožnost výkladní skříně. Avšak, i když nevyhovuje krám v domě sousedním potřebám povinné strany, dlužno přece jen místnosti v domě čís. 25, třebas vedly do dvora, za »dostatečnou místnost náhradní«, odpovídající potřebě Anny K-ové, považovati. Jdeť o to, by povinná strana i na dále mohla svou živnost provozovati, třebas nebyly místnosti nabízené tak výhodně položeny jako posavadní, jen když ji dostatečně nahrazují a hoví potřebě strany. Místnosti nabízené jsou spojeny chodbou se vchodem z ulice a jsou tudíž snadno přístupny. Ostatně nevyžaduje živnost po- vinné strany nezbytně přímého vchodu z ulice, to tím méně, kdyby spolu užívala své posavadní výkladní skříně i na dále s vymáhající stranou, což tato jí nabízí, a kdyby vhodným způsobem upozornila své zákazníky, ať ve výkladní skříni, ať jinde na přeložení krámu a vedlejší místnosti do dvora. Tím by se na posavadním stavu mnoho nezměnilo a méně výhodné položení krámu nebylo by na závadu dalšímu provozování modistské živnosti, takže tyto náhradní místnosti nelze považovati za nedostatečnou, potřebě strany neodpovídající, místnost náhradní. Opatřením těchto místností vyhověl pronajímatel plně zákonu (§§ 1 a 3 čís. 1 zákona ze dne 26. dubna 1923, čís. 86 zákonem ze dne 25. dubna 1924, čís. 86 sb. z. a n. v platnosti zachované) a nezbylo, než dovolacímu rekursu vyhověti.

Citace:

č. 4755. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 441-442.