Č. 2777.


Státní občanství: I. Ministr s plnou mocí pro správu Slovenska rozhoduje o žádostech za přiznání stát. občanství podle § 9 zák. č. 236/1920 jako jediná stolice. — II. Je podstatnou vadou řízení, projedná-li úřad žádost strany za uznání čsl. stát. občanství podle § 1 č. 1 zák. č. 236/1920 jako žádost za přiznání stát. občanství podle § 9 téhož zák.
(Nález ze dne 19. října 1923 č. 17225.)
Prejudikatura: Boh. 1991 adm.
Věc: Ludvík Sz. v Bratislavě (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska (min. místotaj. Dr. Konst. Koržimský) o státní občanství.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Rozhodnutím z 9. listopadu 1922 odepřelo min. pro Slov. přiznati Ludvíku Sz. v Bratislavě státní občanství podle § 9 zákona z 9. dubna 1920 č. 236 Sb.
Nss jednaje o stížnosti proti tomuto rozhodnutí zabýval se nejprve námitkou, kterou se uplatňuje vzhledem na znění čl. 2 vl. nař. z 30. října 1920 č. 601 Sb. náhled, že zákonodárce chtěl připustiti také na Slovensku v záležitostech státního občanství odvolání aspoň k jedné instanci a dovozuje z ustanovení bodu 3 čl. 2 cit. nař. ve spojení s čl. 8 téhož nař., že min. pro Slov., když rozhoduje na místo ministra vnitra o státním občanství, rozhoduje v instanci druhé, následkem čehož příslušelo by pak rozhodování v instanci I. župnímu úřadu.
Námitku tuto neshledal nss důvodnou.
Neboť že nelze z ustanovení čl. 2 č. 2 a 3 prve uvedeného nařízení dovozovati, jak to činí stížnost, že zákonodárce měl v úmyslu zříditi také na Slovensku pro rozhodování o žádostech za státní občanství dvě instance, je zjevno z jasného ustanovení či. 8 téhož nařízení, které praví, že na Slovensku rozhodnutí o žádosti za státní občanství po smyslu čl. 2 č. 2 vl. nař. z 30. října 1920 č. 601 Sb. vydává ministr vnitra, jenž může rozhodování svěřiti ministru pro Slov.
O ostatních námitkách stížnosti uvážil pak nss takto:
St-l žádal podáním z měsíce prosince 1921 za uznání čsl. státního občanství uváděje, že na základě § 10 z. čl. XXII z roku 1880 nabyl v Bratislavě od roku 1906 domovského práva, ježto od roku 1902 v B. nepřetržité bydlí a od téhož roku až do roku 1912 byl zdaněn jako zřízenec, kteroužto daň zaň platil jeho zaměstnavatel, od roku 1912 pak jako samostatný stavitelský mistr.
Dále uvedl v žádosti, že je nesporno, že má býti za čsl. státního občana pokládán a že žádost podává jen z opatrnosti vzhledem na neurčitou praxi úřadů v otázce státního občanství.
Uplatňoval tedy st-l názor, že jest čsl. státním občanem po smyslu § 1 č. 1 zák. z 9. dubna 1920 č. 236 Sb.
Žal. úřad projednal tuto st-lovu žádost jako žádost za přiznání čsl. státního občanství po rozumu § 9 cit. zákona a zamítl ji.
Stížnost tomuto rozhodnutí především vytýká, že nebylo možno st-li odepříti státní občanství, ježto již před 1. lednem 1910 měl domovskou příslušnost v B. a tak na základě § 1 zák. č. 236 z roku 1920 státní občanství má mu býti přiznáno. Dle toho směřuje stížnost touto výtkou zřejmě proti okolnosti, že žal. úřad nerozhodl o žádosti st-lově jako o žádosti za uznání státního občanství podle § 1 č. 1 cit. zákona.
Okolnost, že žal. úřad žádost st-lovu za uznání stát. občanství podle § 1 č. 1 zákona z 9. dubna 1920 č. 236 Sb. projednal jako žádost za přiznání státního občanství po rozumu § 9 cit. zákona, zakládá však podstatnou vadu řízení.
Bylo tudíž nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss a nebylo pak již třeba zabývati se dalšími vývody stížnosti, pokud se obírá nař. rozhodnutím se stanoviska prve uvedeného § 9 zákona č. 236 z roku 1920, po případě vytýká, že vl. nař. z 30. října 1920 č. 601 Sb. nepodepsal ministr pro unifikaci zákonů.
Citace:
č. 2777. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 793-795.