NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8348 —
Č. 8348.

Cesty. — Samospráva obecní. — Policejní právo trestní. — Řízení před nss-em: I. * Obecní zastupitelstvo — vykonávajíc místní policii silniční — jest oprávněno, zakázati jízdu nákladními automobily na takové veřejné silnici obecní, jež podle technického zřízení byla věnována jen provozu vozidly obyčejnými. — II. * Strana, jež byla odsouzena pro přestoupení zákazu, užívati veřejné silnice obecní k jízdě nákladním automobilem, není legitimována namítati, že obmezení veřejnosti silnice té, vyslovené obecním zastupitelstvem, odporuje duchu doby (Slezsko).
(Nález ze dne 13. ledna 1930 č. 20706/28.)
Prejudikatura: Boh. A 1029/21, 1904/23, 5613/26.
Věc: Karel Sz. v D. proti zemské správě politické v Opavě o přestupek zakázané jízdy. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem obecního trestního senátu ve St. z 22. prosince 1926 byl st-l podle § 27 bodu 3 zák. z 15. listopadu 1863 č. 17 a § 27 zák. z 1. ledna 1878 č. 5 z. z. slez. odsouzen k pokutě 20 Kč pro přestupek, jehož se dopustil tím, že jel dne 22. února 1926 nákladním autem po zakázané cestě. — Osp ve Fryštátu výměrem ze 17. prosince 1927 zamítla podané odvolání st-lovo, vycházejíc z toho, že pokuta byla st-li uložena jako řidiči těžkého nákladního automobilu. — Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad dalšímu odvolání st-lovu z těchto důvodů: K vývodům odvolání nelze přihlížeti, ježto vzhledem k vyjádření obce St. váží auta, jichž užívá Ústř. potravní spolek, bez nákladu 30 q. kdežto vůz, jejž obec doporučuje používati, pouze 4 až 5 q. Zákazem jízdy nákladními auty obec nepřekročila své kompetence, ježto jde o obecní cestu, jež jest pouze přizpůsobena obyčejným povozům, takže používají-li ji také nákladní auta, stává se nezpůsobilou pro jízdu obyčejnými povozy, a dále usnesení obecního zastupitelstva se stalo na základě shora uvedených zákonů. Daně a přirážky placené Ústř. potravním spolkem z prodejen ve St. jsou velmi malé a vzhledem na zákon o daňové reformě nedostává se z těchto příjmů na úpravu cest ničeho a vydržování cesty se děje pouze z prostředků obecních.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Žal. úřad shledal skutkovou podstatu přestupku kladeného st-li za vinu v tom, že dne 22. února 1926 jel s nákladním autem po obecní cestě ve St., nedbaje usnesení správní komise jmenované obce z 12. května 1922, kterým byla jízda s nákladními automobily po zmíněné cestě pod pokutou zakázána. Ve stížnosti nepopírá st-1 správnost skutkového zjištění, na němž jest nař. rozhodnutí založeno, brání se však námitkou, — Č. 8348 —
že obec, vydávajíc zmíněný zákaz, překročila obor působnosti zákonem jí vymezený, ježto jde o obecní cestu veřejnou, a že tedy jest zákaz ten neplatný a odsouzení st-le pro přestoupení takového neplatného zákazu nezákonné. — V námitce této dlužno spatřovati předem výtku, že obec resp. obecní správní komise nebyla oprávněna z veř. užívání veřejné obecní cesty vylučovati jízdu nákladními automobily.
Otázka, k jakým účelům smí veř. komunikace býti užíváno, tedy také jakými vozidly smí býti po ni jezděno, řídí se obsahem vrchnostenského aktu, jímž pán a správce této komunikace ji veř. užívání věnoval. Tento pán a správce, zřizuje veř. komunikaci, může ji buď věnovati plnému a neobmezenému veř. užívání jakýmikoli vozidly, nebo může tomuto věnování dáti obsah obmezený, na př. v tom směru, že ji určí pouze pro pěší, nebo pouze pro jízdu koňmo, nebo pro lehké povozy, nebo také pro veškeren veřejný provoz s vyloučením nákladních automobilů. Tento rozsah veř. užívání nemusí však ve věnovacím aktu býti výslovně vymezen; může se tak státi i způsobem konkludentním, zejména také tím, že pán a správce silnice zřídí ji hned od původu technicky takovým způsobem, který připouští užívání její jen určitým obmezeným způsobem. Zřídí-li tedy pán a správce veř. silnice tuto komunikaci takovým způsobem, jenž nepřipouští bez poškození jejího tělesa používání její k jízdě nákladními automobily, — aniž současně výslovně prohlásí, že věnuje silnici tu veřejnému provozu neobmezenému — vzniká tím sice také veřejná silnice, avšak její veřejná kvalifikace je obmezena na všeliký provoz mimo nákladní automobily.
V daném případě šlo o veř. silnici obecní a jest proto pro posouzení rozsahu její veřejnosti rozhodným věnovací akt obce, resp. obecního zastupitelstva (§ 27 obec. zř. slez. a § 7 slez. siln. zák. z 13. července 1898 č. 33 z. z. slez.). Žal. úřad v nař. rozhodnutí — vyvraceje stejnou námitku st-lem již v odvolání vznesenou — poukázal na to, že jde o obecní cestu, jež jest přizpůsobena pouze obyčejným povozům, takže používají-li jí také nákladní auta, stává se nezpůsobilou pro jízdu obyčejnými povozy. Proti tomuto skutkovému zjištění st-1 námitek nevznáší, zejména ani nenamítá nesprávnost jeho, ani nevytýká, že by byl žal. úřad pro ně neměl ve spisech podkladu. Musil proto také nss ve smyslu § 6 zák. o ss tuto skutkovou podstatu vzíti za základ svého rozhodování. Potom však dle toho, co bylo svrchu dovoděno, měl žal. úřad dostatečný podklad pro úsudek, že v daném případě šlo o obecní silnici s veřejností obmezenou na tolik, že k jízdě nákladními automobily určena nebyla.
Jestliže však za tohoto stavu se obecní správní komise roku 1922 usnesla, že na uvedené silnici jízdu nákladními automobily zakáže, nelze v tomto jejím usnesení spatřovati obmezení veřejnosti silnice té, k němuž by ve smyslu § 7 cit. zák. č. 33/1898 bylo zapotřebí svolení okr. úřadu polit. — nýbrž pouhé opatření, mající za účel, aby zabráněno bylo zneužívání silnice té k účelům jiným, než ke kterým byla věnována, tedy nařízení u výkonu místní policie silniční, k jehož vydání obecní správní komise jako orgán, vykonávající pravomoc obecního zastupitelstva, podle § 34 slez. obec. zříz. příslušná byla.
Další námitkou, že zákaz používání zmíněné silnice k jízdě nákladními — Č. 8349 —
automobily příčí se duchu doby, obrací se st-1 nikoli proti policejnímu nařízení obecní správní komise, na jehož základě byl odsouzen, nýbrž proti onomu věnovacímu aktu obecního zastupitelstva, jímž silnice ta byla odevzdána veřejnému provozu s omezením shora vytčeným. Poněvadž však dle ustálené judikatury (srov. Boh. 1029/21, 1904/23) stranám, pokud vystupují jako pouzí uživatelé komunikace, nepřísluší právní nárok ani na zřízení veř. cesty, ani na zachování její veřejnosti (ve kterémžto směru podléhá obec ve Slezsku dozorčí pravomoci politických úřadů podle § 36 cit. siln. zák. č. 33/1898, srov. též § 7 cit. zák.), není st-1 k námitce této legitimován.
Konečně vznáší stížnost námitku vady řízení, jíž spatřuje v tom, že nebylo zjištěno, že automobil, s kterým st-1 jel po zakázané cestě, jest lehkým nákladním automobilem, a že odporuje skutečnosti tvrzení, že st-1 používal těžšího vozu než 5 q. — Nss neshledal ani tyto námitky odůvodněnými, uváživ, že podle obsahu správních spisů bylo shora uvedeným usnesením obec. správ, komise ve St. zakázáno jezditi po obecní cestě, o kterou jde, s nákladními auty vůbec, tedy bez ohledu na to, jaká jest jejich váha a je tedy pro posouzení skutkové podstaty přestoupení tohoto zákazu bez významu, bylo-li st-lovo auto lehkým nákladním autem, po případě jaká byla jeho váha, když není popřeno, že vůz, se kterým st-1 v kritické době po zakázané cestě jel, byl automobilem nákladním. Nelze proto ani v případném nezjištění uvedených okolností spatřovati nějakou vadu řízení.

Citace:

č. 8348. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 213-215.