T. G. Masaryk: Moderní člověk a náboženství. Editio princeps. Otisk článků z Naší doby 1896—1898. 410 stran. 8°. — Otázky a názory LXVIII. Jan Laichter: Praha: 1934. — Je zásluhou vydavatele Vasila K. Škracha, že přiměl autora, aby svolil k otištění těchto statí, které jsou tak důležitou složkou Masarykova filosofického díla, které jsou úvodem a do značné míry i klíčem k jeho dalším dílům, neboť Masaryk zabývá se tu zejména nevšedním problémem své filosofie: poměrem člověka k náboženství. Masaryk se vzpíral otištění zejména proto, že chtěl materii zde zpracovanou pojati do třetího dílu Ruska a Evropy, který stále chystá a připravuje, ale k jeho definitivní úpravě scházelo mu dosud času i soustředění. Přes to je otištění těchto statí dílem velmi záslužným, nejen pro ucelení obrazu Masarykova díla, nýbrž i pro obnovu myšlenek, které jsou stále svěží a aktuelní. Je podivuhodno, že ačkoli se tu jedná o glossy k problémům, které byly časové koncem minulého století, jejich síla a platnost nepozbyla ničeho na své přesvědčivosti, jsou stále tak bezprostřední jako před více než pětatřiceti léty, dovedou stejně zaujmouti, uchvátiti svou problematikou, jejich dotek vyvolává ještě dnes živé, bolestné reakce. To jest důkazem, jak Masarykovo dílo je nepomíjející, jak dovede spojití časovost; s trvale platnými pravdami, jak hluboce dovedl domysliti své problémy, jak dovedl postihnouti a zachytiti jejich vlastní jádro. Z Masaryka nemluví jen filosof, ale lékař duší, který s tou svou úžasnou vyrovnaností hledá a ukazuje cestu z labyrintu, do kterého se moderní člověk dostal a v němž stále bloudí. Mnoho problémů se změnilo, některé se přežily, přebolely, jiné se objevily a přehlušily vše svou intensitou. I k nim zaujal Masaryk své stanovisko, neboť živě sleduje vše, co vytváří moderního člověka a navazuje tak organicky na své názory, které vyslovil již koncem minulého století. Jejich zopakováním dospějeme k lepšímu pochopení Masaryka dnešního. Dr. Lepař.