Čís. 9065.

Výměnkář jest oprávněn k návrhu na opětnou dražbu jen, když si pro zadrželé dávky v penězích vydobyl zástavní právo nebo když byl v rozvrhovém řízení poukázán s jich uspokojením na nejvyšší podáni.
Knihovní věřitel jest oprávněn navrhnouti provedení opětné dražby, třebas byla povolena k návrhu jiného oprávněného.
Odčinil-li vydražitel podle § 154, druhý odstavec, ex. ř. obmeškání, jež dalo podnět k povolení opětné dražby, a dopustil-li se pak dalšího obmeškání, nelze vyhověti návrhu na provedení povolené již opětné dražby.
(Rozh. ze dne 27. června 1929, R I 299/29.)
K návrhu Josefa V-a byla povolena opětná dražba nemovitosti. Napotomnímu návrhu knihovního věřitele Františka V-a ml., by byla bezodkladně provedena povolená již opětná dražba soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud k rekursu vydražitelky návrh zamítl.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs výměnkářů Františka st. a Anny V-ových a nevyhověl dovolacímu rekursu Františka V-a ml.
Důvody:
Do usnesení rekursního soudu, jímž byl návrh zástavního věřitele Františka V-a ml. na provedení opětné dražby povolené k návrhu zástavního a vymáhajícího věřitele Josefa V-a, zamítnut, podává rekurs nejen zástavní věřitel František V. ml., nýbrž i výměnkáři František a Anna V-ovi, nazývajíce se také vymáhajícími věřiteli a odůvodňujíce své oprávnění tím, že jsou s výměnkem poukázáni na usedlost a že budou nuceni proti vydražitelce vymáhati výměnkové dávky spory a exekucemi. Těmto výměnkářům však nepřísluší právo navrhnouti opětnou dražbu a proto nemají ani práva ke stížnosti do jejího nepovolení nebo neprovedení. Zákon dává v § 154 ex. ř. právo navrhnouti opětnou dražbu zástavním věřitelům a veřejným orgánům vyjmenovaným v § 172 čís. 1 ex. ř. a povinnému. Nedává tedy práva toho těm, pro něž váznou reální břemena, na př. výměnek. Tito oprávnění mohou vymáhati dávky splatné do příklepu na povinném, po případě z nejvyššího podání, a dávky po příklepu splatné na vydražiteli, pokud břemeno převzal. Teprve, kdyby pro zadrželé dávky v penězích vydobyli si zástavní právo nebo kdyby byli v rozvrhovém usnesení poukázáni s jich uspokojením na nejvyšší podání, mohli by zakročiti o opětnou dražbu jako zástavní věřitelé nebo z toho důvodu, že by pro zadrželé dávky, k jichž úhradě mělo býti použito nejvyššího podání, nemohli zakročiti o jejich výplatu žalobou proti vydražiteli, nýbrž jenom návrhem na opětnou dražbu proti němu. (Srov. Neuman Komentář k § 154 ex. ř. str. 486). Stěžovatel František V. st. a Anna V-ová nejsou podle obsahu spisů vymáhajícími věřiteli, třeba se tak nazývali, jejich pouhá přihláška dávek zadrželých v rozvrhovém řízení neopodstatňuje jejich oprávnění jako věřitelů vymáhajících, ježto nemají z toho důvodu zástavního práva k nemovitosti ani neuplatnili výměnkové dávky na nejvyšší podání do doby povolené opětné dražby v řízení rozvrhovém, a proto nemají ani oprávnění k návrhu na opětnou dražbu. Proto jim nelze přiznati také oprávnění k rekursu do jejího nepovolení nebo neprovedení. Jinak by mohli takovouto oklikou dosíci toho, co jim zákon odpírá. Jejich dovolací rekurs byl proto odmítnut.
Stěžovatel František V. ml. sice nepodal návrh na povolení opětné dražby, jejíž provedení se pak domáhal, ale oprávnění k rekursu mu přísluší, jednak proto, že bylo rozhodováno o jeho návrhu na provedení dříve povolené opětné dražby, jednak proto, že jako zástavní věřitel je oprávněn navrhnouti povolení opětné dražby a tím i navrhnouti její provedení, byla-li povolena na návrh jiného oprávněného. Ale jeho dovolací rekurs není věcně opodstatněn. Opětná dražba byla navržena Josefem V. proto, že nebyla složena prvá čtvrtina nejvyššího podání podle dražebních podmínek do 14 dní od pravomoci příklepu. Soudy při rozhodování o tomto návrhu rozhodovaly jen o tom, zda nesložení této čtvrtiny odůvodňuje návrh na opětnou dražbu. Rekursní soud ji povolil, shledav, že dražební podmínky o složení prvé čtvrtiny nebyly splněny tím, že vydražitelka Marie V-ová se souhlasem dřívějšího obmeškalého vydražitele Čeňka J-a, použila jeho splátek k úhradě vlastních splátek na nejvyšší podání, tedy i k úhradě tehdy již splatné prvé jeho čtvrtiny. Tehdy nebylo nižšími soudy rozhodnuto o tom, zda jest vydražitel v prodlení s dalšími splátkami či zda jest od nich osvobozen následkem převzetí pohledávek zástavních věřitelů, poukázaných na nejvyšší podání, zejména převzetím pohledávky úvěrního ústavu majitelů domů jako postupníka spořitelního a záloženského spolku. Rekursní soud tehdy vyslovil, že opětná dražba nebude vykonána, složí-li vydražitel do osmi dnů obmeškalé částky. To se podle stavu věci i podle důvodů usnesení mohlo vztahovati jen na složení prvé čtvrtiny nejvyššího podání, ježto bylo rozhodováno jenom o obmeškalosti vydražitelky ohledně této čtvrtiny, nebylo rozhodováno o její obmeškalosti s dalšími splátkami a nebylo ani jisto, zda bude nutně potřebí skládati další splátky a zda se zástavní věřitelé, kteří měli nárok na další částky podle dražebních podmínek nespokojili nebo nespokojí s převzetím svých pohledávek. Když za tohoto stavu věci vydražitelka Marie V-ová složila do osmi dnů 52450 Kč, odčinila tím obmeškání se splněním podmínek ohledně splátky prvé čtvrtiny. Tato čtvrtina nejvyššího podání 125620 Kč činila jenom 31405 Kč, takže zaplacením vyšší částky bylo obmeškání se splátkou čtvrtiny odčiněno, z opětné dražby tedy sešlo podle § 154 ex. ř. a exekuční soud ji právem neprovedl. Ovšem mohli zástavní věřitelé a jiní oprávnění navrhnouti znova povolení opětné dražby z nového důvodu, kdyby se vydražitelka na př. obmeškala s dalšími splátkami. Ale tu bylo by teprve na exekučním soudu, by zkoumal, zda tu je obmeškání s dalšími splátkami, o němž dřív nerozhodoval. Ale exekuční soud nemohl proto na základě obmeškání s dalšími splátkami naříditi provedení opětné dražby pro dřívější jinaká obmeškání, jež bylo zatím již odčiněno. Návrh na nové povolení opětné dražby pro další obmeškání stěžovatel ani nikdo jiný neučinil, nýbrž stěžovatel navrhl jenom provedení dříve již povolené opětné dražby, z jejíhož provedení však právem již sešlo. Proto rekursní soud právem nenařídil provedení opětné dražby, povolené usnesením rekursního soudu ze dne 9. srpna 1927, a prvý soud neměl důvodu, povoliti znova opětnou dražbu, když návrh na povolení nové opětné dražby nebyl učiněn, nýbrž návrh na provedení dříve povolené opětné dražby.

Citace:

č. 9065. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 14-16.