NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4013.

Vojenské věci: Kterak jest upraven služební poměr poddůstojníků z povolání?
(Nález ze dne 11. října 1924 č. 17253.)
Věc: Alois R. v H. proti ministerstvu národní obrany (min. konc. Dr. Jos. Kocman) o přiznání požitků poddůstojníka z povolání.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, jenž konal jako četař v záloze službu účetního poddůstojníka u 7. roty pěš. pl. č. — v Ch. od 12. října 1920 do 19. listopadu 1921, byl ke své žádosti za přijetí do stavu poddůstojníků z povolání ze 7. února 1921 ponechán až do 26. října 1921 u pěš. pluku č. — v přípravné praxi pro sbor poddůstojníků z povolání, když byl před sedmičlennou komisí u velitelství jmenovaného pluku vykonal zkoušku služebním předpisem Org. 7 předepsanou; jeho žádost za připuštění k přípravné službě resp. za přijetí do sboru poddůstojníků z povolání byla však rozhodnutím mno z 24. října 1921 zamítnuta z důvodu, že stavu poddůstojníků z povolání jest dosaženo.
Dne 11. ledna 1922 žádal pak st-l z důvodu vykonané přípravné praxe' o dodatečné povýšení na rotmistra a o přiznání požitků pod- důstojníků z povolání za dobu od 7. února 1921 do 26. října 1921, udávaje, že žádost jeho byla velitelstvím pluku k dalšímu úřednímu řízení předložena pozdě, totiž po 21. červenci 1921, kdy bylo již další přijímání poddůstojníků z povolání k pěchotě zastaveno, a že opoždění to bylo nepravdivě ospravedlňováno. Nař. rozhodnutím vyslovilo žal. min., že st-l nemá na požitky poddůstojníků v přípravné službě nároku, poněvadž jeho žádost o připuštění k přípravné službě byla výnosem z 24. října 1921 zamítnuta.
Stížnost vytýká tomuto rozhodnutí především nezákonnost z důvodu, že st-l měl podle předpisů tehdy — t. j. před vydáním rozkazu zem. voj. velitelství v Praze z 1. dubna 1922 č. 32 a ze 6. září 1922 č. 79 — platných po dobu své přípravné šestiměsíční praxe nárok na prvou platovou stupnici služného poddůstojníka z povolání.
Nss neshledal tuto stížnost důvodnou. § 9 zák. z 19. března 1920 č. 195 Sb., jímž se upravuje služné gážistů mimo hodnostní třídy a poddůstojníků z povolání třinácti platovými stupnicemi, stanovil, že do prvního stupně služného vstoupí poddůstojníci, kteří byli přijati do stavu důstojníků z povolání.
Služební předpis pro poddůstojníky z povolání čs. vojska, Org. 7., vydaný rozhodnutím mno z 1. května 1920 č. 51000 org., stanovil v § 5, odst. 13, že do sboru poddůstojníků z povolání vstoupí poddůstojníci, připuštění k přípravné službě pro sbor poddůstojníků z povolání, po úspěšném skončení této přípravné služby, jsouce současně ministerstvem jmenováni rotmistry (letmistry, loďmistry). O připuštění k přípravné službě té, záležející dle § 5, odst. 1 a 2 buď v absolvování 6měsíční poddůstojnické školy nebo v 6měsíční praktické průpravě (praxi), rozhodoval dle § 4 téhož služ. předpisu na základě dobrozdání sedmičlenné komise sestávající z plukovního velitele, 3 důstojníků a 3 poddůstojníků z povolání, velitel pluku resp. velitel samostatného praporu, oddílu, ústavu atd., ohledně pak oněch poddůstojníků, kteří se po skončené presenční službě přihlásili přímo do některé skupiny služeb, mno.
Toto oprávněni velitelů pluku a jiných útvarů k rozhodování o připuštění k přípravné službě bylo zrušeno výnosem mno z 24. září 1920 č. 158400/8, jímž byl služební předpis Org. 7 doplněn a jenž stanovil, že nárok na požitky rotmistrů vzniká u žadatelů, kteří nejsou legionáři, dnem jejich trvalého přijetí a povýšení na rotmistra a že rozhodnutí o přeložení do sboru poddůstojníků z povolání ( připuštění k přípravné službě pro sbor poddůstojníků z povolání), jež se stane po podání dobrozdání řečené komise, spadá výhradně do pravomoci mno.
Z toho, že o st-lově žádosti o přijeti do sboru poddůstojníků z povolání nemohlo být rozhodnuto velitelstvím pluku, vychází i stížnost, udávajíc, že žádost ta měla býti u velitelství pluku opatřena doporučením a předložena k dalšímu řízení, že se však toto předložení stalo pozdě, kdy bylo již přijímání dalších poddůjstojníků z povolání zastaveno. Žádost ta byla, jak shora zmíněno, rozhodnutím mno z 24. října 1921 zamítnuta. Rozhodl-li však o st-lově připuštění k přípravné službě pro sbor poddůstojníků z povolání v únoru 1921, tedy za platnosti výn. mno z 24. září 1920, velitel st-lova pluku a nikoli mno, učinil rozhodnutí to orgán k tomu nepříslušný, i nemohlo připuštění to založiti žádných právních účinků, nebylo přijetím do sboru poddůstojníků z povolání a nemohlo již proto opodstatniti nárok na požitky poddůstojníků z povolání, nehledě ani k tomu, že nárok na požitky ty vznikal dle shora uvedených předpisů (výn. mno ze 24. září 1920 č. 158400/8) teprve dnem trvalého přijetí uchazeče do sboru poddůstojníků z povolání (rotmistrů).
Předpisů jiných v té době platných a o této věci jednajících, které by nárok st-lův mohly založiti, není ani ve sbírce zákonů a nařízení, ani ve Věstníku mno. Stížnost pak, která se dovolává jedině »předpisů tehdy platných«, neuvádí sama žádný podobný předpis, vydaný snad způsobem jiným. Není tedy tato námitka stížnosti opodstatněna.
Svůj důvod, že st-l nemá nároku na řečené požitky proto, poněvadž jeho žádost o připuštění k přípravné službě byla mno zamítnuta, opírá žal. úřad, jak jde ze spisů, o svůj výnos z 18. března 1922 č. 435736/52532 ex 1921, uveřejněný v rozkaze zem. voj. velitelství v Praze z 1. dubna 1922 č. 32 bod 8, který pod písm. B. odst. 2. přiznává poddůstojníkům, kteří žádají nebo žádali o převzetí do sboru rotmistrů z povolání dle služební knihy Org. 7 a kteří byli buď již převzati aneb konají přípravnou službu šestiměsíční, nárok na požitky dle první platové stupnice po dobu 6 měsíční zkušební praxe ode dne, kterým byli mno připuštěni ku přípravné službě. Tento předpis přiznává tedy řečené požitky již za dobu zkušební praxe samé, ale výhradně jen těm, kteří ku praxi té byli připuštěni výrokem mno.
Že st-l k přípravné službě výrokem mno připuštěn nebyl, bylo již uvedeno, ostatně stížnost proti tomuto důvodu nař. rozhodnutí neuplatňuje námitek žádných. — —

Citace:

č. 4013. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 581-583.