NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8414 —
Č. 8414.

Horní právo: I. O postavení závodní rady ve věcech dozorčích. — II. O příslušnosti revírního úřadu báňského ke schválení změn v rozvrhu pracovních směn.
(Nález ze dne 5. února 1930 č. 1944.)
Prejudikatura: Boh. A 7951/29.
Věc: Severočeské uhelné doly, akc. spol. v M. (adv. Dr. Jindř. Vogl z Mostu) proti báňskému hejtmanství v Praze (báň. rada Dr. — Č. 8414 —
Ing. K. Chudoba, za zúč. záv. radu adv. Dr. Otomar Schmiedinger z Mostu) o rozdělení směn.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 19. listopadu 1924 schválil revírní báňský úřad v M. změnu v rozvrhu pracovních směn, kterou mu předložila závodní rada dolu Kolumbus v Z. a podle které se pro jednu část osazenstva odpolední směny posunují o 3 resp. 4 hodiny. Rev. báň. úřad zamítnuv mlčky protest vznesený záv. radou řečeného dolu proti zamýšlené změně, uložil záv. správě, aby změnu tuto podle § 200 lit. c) ob. hor. zák. na dole vyhlásila. K odvolání záv. rady zrušil žal. úřad nař. rozhodnutím výměr rev. báň. úřadu, a to v podstatě s tím odůvodněním, že šlo o spor mezi záv. radou a záv. správou a že předmět sporu náleží k věcem smluvním, o nichž se podle § 3 odst. 1 zák. č. Sb. 91/1918 tyto dvě strany mohou volně domluviti. Jde tedy o záležitost, kterou podle § 19 zák. č. 144/20 jest povolána řešiti revírní rada, resp. rozhodčí soud hornický a která tedy do kompetence úřadů báňských nenáleží.
O stížnosti majitelky závodu proti tomuto rozhodnutí uvažoval nss následovně:
Nss musil především najisto postaviti judikátní obsah vynesení stížností naříkaného. Báň. hejtmanství zrušilo svým výrokem výnos vydaný rev. úřadem a to pro absolutní nepříslušnost tohoto úřadu. Báň. hejtmanství mělo za to, že ve výroku rev. úřadu sluší spatřovati rozhodnutí ve sporu mezi záv. správou a záv. radou ve smyslu § 19 bodu 2 zák. č. 144/20. Jiného judikátního obsahu nelze z nař. rozhodnutí vyčísti.
Lze-li právní názor báň. hejtmanství uznati správným, nemá otázka, kterou stížnost k nss podaná v prvé řadě nadhazuje, t. j. otázka rekursní legitimace záv. rady, k jejímuž zakročení nař. rozhodnutí bylo vydáno, významu; neboť formální odstranění aktu revírního úřadu, který pro abslutní nepříslušnost úřadu tohoto jest zmatečný, bylo by kryto již mocí dozorčí, která báň. hejtmanství (předposlední odst. § 4 zák. č. 77 z r. 1871) přísluší. Záleží tedy na tom, zdali lze přisvědčiti názoru, který popírá příslušnost revírního úřadu báňského, učiniti výrok v řečeném výnosu z 19. listopadu 1924 obsažený.
Podle obsahu výnosu tohoto nemůže však býti pochybnosti, že ve výnose tomto není obsaženo nic jiného, nežli schválení částečné změny služebního řádu ve smyslu § 200 ob. hor. zák. Na tom nic nemění okolnost, že rev. úřad, dříve nežli svůj výnos vydal, vyslechl záv. radu, neboť záv. radě jest podle § 2 zák. č. 144/20 poskytnuto právo spolupůsobení při výkonu dozoru, a schválení podle § 200 ob. hor. zák. je zřejmě aktem dozorčím. Dozorčí pravomoc úřadů báňských nebyla však zákonem č. 144/20 a zejména §em 19 bodem 2. tohoto zák. nikterak zúžena. Předmětný výrok báň. úřadu rev. jeví se tudíž jako akt dozorčí, jenž po stránce kompetenční má oporu v ustanovení § 200 ob. hor. zák. Z toho následuje, že báň. hejtmanství neprávem zrušilo dotčený výnos pro nedostatek kompetence rev. úřadu báň. — Č. 8415 —
Za tohoto stavu věci nemůže se ovšem nař. rozhodnutí opírati o dozorčí moc, která báň. hejtmanství podle § 4 zák. o hor. úřadech přináleží, a do popředí vystupuje otázka rekursní legitimace záv. rady, neboť akt úřadu nižšího, který vydán byl ve věci stran a není zmatečný, může býti vyšší instancí zkoumán a zrušen toliko k opravnému prostředku, podanému stranou k tomu legitimovanou, leda že by úřad vyšší byl nadán mocí dozorčí, na základě které by mohl rušiti i individuelní správní akty úřadu nižšího, jež byly vydány ve věcech stran a založily individuelní právní situace. Takovéto moci dozorčí nemůže se však žal. úřad dovolávati. Pokud pak jde o rekursní legitimaci záv. rady, neměl o ní nss pochybnosti, maje na zřeteli zákonnou působnost, která záv. radě v § 2 zák. č. 144/20 je přikázána. Stačí v té příčině poukázati na nál. Boh. A 7951/29, kde postavení záv. rady jakožto strany ve věcech dozorčích bylo podrobným vyšetřením zjištěno.
Tím jest sporný případ úplně vyřízen, neboť báň. hejtmanství obmezilo se na to, že výrok rev. úřadu zrušilo pro absolutní nepříslušnost, vyloživši nesprávně ustanovení § 19 bodu 2 zák. č. 144/20. Báň. hejtmanství tedy neučinilo výroku o tom, zdali báňsko-úřednímu schválení změny služ. řádu navržené záv. správou stojí v cestě nějaké překážky právní. Zejména nezabývalo se otázkou, zdali úřad revírní, vykonávaje svoji moc dozorčí, je povinen zkoumati, zdali předložená osnova řádu služebního souhlasí s modalitami individuelních smluv služebních, pokud se týče s modalitami smlouvy kolektivní, a zdali jest k tomu povinen i tehdy, když případný rozpor s žádné strany není vytýkán.
Neměl tudíž ani nss podnětu otázkami těmi se zabývati, nýbrž musil se obmeziti na jedinou otázku, žal. úřadem judikátně rozřešenou, t. j. na otázku příslušnosti úřadu revírního k vydání předmětného opatření. V té příčině bylo však nař. rozhodnutí, jímž tato příslušnost rev. báň. úřadu byla popřena, zrušiti z důvodů svrchu uvedených pro nezákonnost.

Citace:

č. 8414. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 351-353.