NPD documents search: Právník, 67 (1928) - Vládní návrh zákona o samosoudcích

Čís. 4616.

Činí-li součet trestů, které přicházejí v úvahu s hlediska § 265 tr. ř., více než jeden rok trestu na svobodě, nelze výkon trestu podle § 1 (1) zák. čís. 562/1919 podmíněně odložiti; na součtu tom nic nemění výrok o započtení zajišťovaci vazby.
(Rozh. ze dne 3. února 1933, Zm I 343/32.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského jako porotního soudu v Chrudimi ze dne 29. března 1932, pokud jím byl obžalovanému, odsouzenému pro zločin nedokonaného násilného smilstva podle §§ 8, 127 tr. zák. do těžkého žaláře na jeden rok zostřeného čtvrtletně jedním postem, přiznán podmíněný odklad výkonu trestu, zrušil napadený rozsudek ve výroku, že se obžalovanému výkon trestu odkládá na zkušební dobu tří let, a vyslovil, že trest jest nepodmínečný.
Důvody:
Veřejný obžalobce uplatňoval včas zmateční stížností zmatek podle § 344 čís. 12 tr. ř. proto, že porotní soud, povoliv obžalovanému podmíněný odklad výkonu trestu, vykročil z mezí své trestní moci. Poněvadž se jedná o zmatek hmotněprávní, je generální prokuratura oprávněna, prováděti jej při zrušovacím líčení odchylně od písemné zmateční stížnosti státního zastupitelství. (Rozhodnutí čís. 924, 1629, 2775 sb. n. s.). Odůvodněnými shledal pak zrušovací soud vývody, kterými generální prokuratura opodstatnila uplatněný zmatek § 344 čís. 12 tr. ř. Je správný její názor, že porotní soud povoliv obžalovanému podmíněný odklad výkonu trestu, založil svým postupem onen zmatek. Obžalovaný byl odsouzen rozsudkem okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. ledna 1931 pro přestupek krádeže do vězení na 1 den nepodmínečně a napadeným nyní rozsudkem krajského jako porotního soudu v Chrudimi ze dne 29. března 1932 pro zločin podle §§ 8 a 127 tr. zák. do žaláře na dobu jednoho roku podmíněně. Vzhledem k tomu, že zločin, pro který byl obžalovaný odsouzen rozsudkem porotního soudu, byl spáchán koncem září 1930, tedy před vynesením rozsudku okresního soudu v Pardubicích, je tu spojitost obou rozsudků podle § 265 tr. ř. Oba tresty těmito rozsudky uložené tvoří proto dohromady jednotný celkový trest, poněvadž oba trestné činy, o něž tu jde, měly býti předmětem jednoho řízení a jednoho rozsudku, a měl za ně býti obžalovanému podle zásad §§ 34, 35, 267 tr. zák. vyměřen trest jeden. (Srovnej rozhodnutí čís. 3426 sb. n. s.). Podle toho činí součet trestů, které přicházejí v souzené trestní věci s hlediska § 265 tr. ř. v úvahu, jeden rok těžkého žaláře a jeden den vězení, tudíž více nežli jeden rok trestu na svobodě. Na součtu tom nemění nic další výrok napadeného rozsudku o započtení zajišťovaci vazby, jelikož význam tohoto výroku se vyčerpává ve zkrácení výkonu trestu z důvodu, že odsouzence stihla již před rozsudkem z příčiny trestného činu újma jím jinak nezaviněná. Podle § 1 zákona čís. 562/1919 může však soud odložiti výkon trestu na svobodě jen, nepřesahuje-li dobu jednoho roku. Povolil-li porotní soud přes to podmínečný odklad, výkonu trestu, porušil tím ustanovení § 1 zákona o podm. odsouzení čís. 562/1919, jež jest neodvislé od volného uvážení soudcovského a jehož jest proto soudu vždy dbáti, vykročil ze své trestní moci a zatížil rozsudek zmatkem čís. 12 § 344 tr. ř.; bylo proto již z tohoto důvodu zmateční stížnosti vyhověti a uznati, jak ve výroku jest uvedeno, aniž bylo třeba zabývati se vývody zmateční stížnosti státního zastupitelství.

Citace:

Max Weber: Politika jako povolání. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1929, svazek/ročník 10, číslo/sešit Čakrt, X., s. 285-285.