Z právní praksePovinnost oznamovací v řízení o vyměření dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí.1I. Všeobecně.Dojde-li k převodu nemovitosti, dozvídá se o něm úřad, vyměřující dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí jednak z oznámení stran, jednak podpůrně ze sdělení soudů knihovních a obchodních, které jsou povinny podávati úřadu zprávy o převodech a jednáních jim na roven postavených, které v knihách pozemkových a v obchodních rejstřících zapisují (ustanovení vlád. nař. č. 143/22 Sb. z. a n., odst. 9 až 13, k § 37 zák. č. 329/21 Sb. z. a n.). Dávková pravidla v § 16, odst. 1 ustanovují, že každý zcizitel, i mimoknihovní, je povinen oznámiti do 14 dnů písemně nebo protokolárně vyměřujícímu úřadu zcizovací jednání, jež je základem převodu a uvésti při tom veškeré, pro vyměření dávky podstatné skutečnosti a připojiti potřebné listiny v prvopise nebo ověřeném opise. Oznamovací povinnost platí i tehdy, když se strana domnívá, že převod dávce nepodléhá (Boh. A. 10445). Povinnost oznamovací mají i společnosti, uvedené v § 1 dávkových pravidel, pokud u nich nastaly změny v osobách a poměru podílů společníků. Naproti tomu nemá oznamovací povinnosti nabyvatel. Učiní-li tak, neosvobozuje zcizitele od této povinnosti (Boh. A. 1195), ani v tom případě, že nabyvatel převzal smluvně placení dávky (nál. nss. č. 16759/24). II. Obsah oznámení. Z citace § 16, odst. 1, shora uvedené, zdá se na prvý pohled vycházeti, že nepostačí, aby zcizitel prostě oznámil převod a jeho modality, nýbrž že je třeba uvésti a doložiti listinami »všechny pro vyměření dávky rozhodné skutečnosti«, že by tedy musil sděliti data, týkající se též nabytí nemovitosti, uplatniti náklady a jiné výhody a předložiti příslušné listiny a účty. Tento výklad nepokládám za správný, neboť slova »podstatné skutečnosti« se vztahují k pojmu »zcizovací jednání«. Je proto třeba sděliti pouze skutečnosti, týkající se zcizovacího jednání, t. j. předmět převodu, strany, cenu a předložiti potřebné listiny. Kdyby strana měla v oznámení o převodu uvésti všechny vyměření dávky se týkající skutečnosti (nabývací akt, investice a pod.), pak by bylo zbytečné, aby § 16 ještě nařizoval, aby na zvláštní výzvu podala přiznání a v něm uvedla tyto skutečnosti. Mimo to nestíhá dle § 17 stranu kontumační následek, ani když v přiznání nesdělí nabývací hodnotu, tím sípíše nemůže býti nijak trestána, když tak neučiní v pouhém oznámení o převodu. III. Procesní účinky. Oznamovací povinnost je řádně splněna, když oznámení je učiněno ve 14denní lhůtě u příslušného úřadu. Podle § 21 dávk. pravidel se do lhůty nepočítá doba poštovní dopravy doporučené zásilky. Ovšem strana nese vždy risiko ztráty takovéto zásilky během poštovní dopravy (nál. nss. č. 11704/27). Oznamovací povinnost není splněna již tím, že strana zažádá o knihovní vklad, s tím, aby soud příslušnému úřadu převod oznámil (nál. nss. č. 19698/33). Avšak vyhoví-li soud straně a oznámí-li vyměřovacímu úřadu převod, je zadosti učiněno oznamovací povinnosti (Boh. A. 2968, 9171 atd.). Nesplní-li strana řádně oznamovací povinnost, hrozí jí § 24 dávk. prav. trestní sankcí. Podle odstavce 1 tohoto § jí může býti dávka zvýšena bez trestního řízení až do trojnásobné částky, o kterou dávka mohla býti (nikoliv byla) zkrácena. Pouze v případě, když prokáže, že tak učinila v omluvitelném omylu nebo aspoň bez úmyslu zkrátiti dávku, možno dávku zvýšiti nejvýše o 10%. Tato újma může stranu podle mého názoru stihnouti i při opožděném podání přiznání, na příklad, když je učiní prostřednictvím soudu po předepsané lhůtě. Naproti tomu stranu proto, že nepodala řádně a včas oznámení, nestíhá procesní újma ve vyměřovacím řízení, nenastává tedy kontumace (prekluse), na rozdíl od případů, kdy strana nepodá řádně a včas na výzvu úřadu dávkové přiznání. V tomto případě může úřad vyměřiti dávku bez součinnosti se stranou, řídě se jen podle svých úředních pomůcek. Kdyby pro nesplnění povinnosti oznamovací úřad bez dalšího vyměřil dávku, nevyzvav dříve stranu k podání přiznání, bylo by řízení vadné, což by bylo možno vytýkati v odvolání (srovnej Boh. A. 6863). Jediná újma, která stíhá stranu, je ta, že promlčení dávkového řízení nepočne dříve běžeti, pokud vyměřovací úřad se o převodu nedozví. Postačí ovšem k početí běhu promlčecí lhůty i opožděně podanné oznámení, na př. prostřednictvím soudu, nebo i jiná, třebas náhodná skutečnost, z níž se úřadu dostatečným způsobem dostane zpráva o nastalém převodu. Jestliže strana v oznámení uvede nejen obsah zcizovacího aktu, nýbrž také hodnotu nabývací, investice a pod. pro vyměření dávky rozhodné skutečnosti, nebo pokládá-li úřad z jiného důvodu za zbytečné vyzvati stranu k podání přiznání, může již na podkladě pouhého oznámení převodu vyměřiti dávku, avšak strana, není-li s tímto postupem spokojena, může to v odvolání vytýkati (nál. nss. č. 10727/33 a Boh. A. 1536). Nepodá-li strana odvolání, vchází platební rozkaz v právní moc a strana nemůže později namítati jeho zmatečnost nebo nicotnost z důvodu neprovedení řádného řízení. Naproti tomu i v případě, že strana v oznámení o převodu uvede veškeré pro vyměření dávky podstatné skutečnosti, nemůže odmítati podání přiznání s poukazem na to, že již podala oznámení, ježto jinak by nastaly účinky prekluse ve smyslu § 16, odst. 2 dávk. pravidel bez ohledu na podané oznámení (nál. nss. č. 7732/27 a Boh. A. 1195). Rozdíl mezi oznámením a přiznáním jest ten, že v oznámení jde o údaje strany z vlastní iniciativy, takže je případně může i vzíti zpět nebo pozměniti, (ovšem pod trestnými následky § 24 dávk. prav.), kdežto v přiznání je každý údaj uveden na úřední výzvu a pod následky prekluse, proto stranu víže a může jej odvolati jen, osvědčí-li skutkový omyl (Boh. A. 564). Nešpor.*) Ježto opětně se vyskytly v praksi názory, že oznamovací povinnost zcizitelele splněna, když v ohlašovací lhůtě podá knihovní návrh se žádostí o vyrozumění vyměřovacího úřadu (jako u přev. poplatků), vyžádali jsme si toto pojednání, aby prakse uvarována byla nepříznivých účinků chybných názorů. — Pozn. red. )