Authors:
= Boh. adm., 7 (1925), sv. 1
PDF

Č. 4353.


Státní občanství. — Veřejní zaměstnanci: Státní příslušnost železn. zaměstnance na Těšínsku?
(Nález ze dne 24. ledna 1925 č. 1426.)
Věc: Pavel S. (adv. Dr. Otakar Sommer z Prahy) proti ministerstvu vnitra stran státního občanství. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: St-l domáhá se státního občanství čsl. republiky na základě § 1 č. 4 úst. zák. z 9. dubna 1920 č. 236 Sb.; byl prý definitivním strážníkem trati již od 1. ledna 1908, jako definitivní zaměstnanec čsl. státních drah složil přísahu 29. srpna 1920 a zkoušku ze služ. jazyka 19. července 1922; opční jeho žádost byla jako opožděná zamítnuta; bydlí již od r. 1911 nepřetržitě na území republiky čsl., jest definitivním zaměstnancem čsl. státních drah.
Proti zamítavému usnesení zsp-é v Opavě z 26. října 1923, které neobsahovalo žádných důvodů, opakoval st-l v odvolání na min. vnitra vývody své žádosti a navrhuje, aby mu státní občanství čsl. bylo přiznáno dle § 1 č. 4 cit. zk., ježto měl domovské právo na území býv. rak. uh. říše.
Nař. rozhodnutí, jímž odvolání bylo zamítnuto, podotklo, že podle sdělení ředitelství čsl. státních drah v Olomouci nebyl st-l po 28. říjnu 1918 převzat jako definitivní zaměstnanec čsl. státních drah, není tudíž čsl. státním občanem dle § 1 č. 4 úst. zák. č. 236/1920.
Nss shledal stížnost důvodnou:
Dle úst. zák. č. 236/1920 § 1 č. 4 jsou státními občany čsl. ode dne 28. října 1918 ti, kdož před tímto dnem, měli právo domovské v některé obci býv. mocnářství rak.-uh. mimo území republiky čsl. a stali se skutečnými úředníky nebo zřízenci Čsl. státu nebo některého čsl. státního ústavu nebo podniku.
Dle stavu věci, jak se ze spisů podává, závisí zodpovědění otázky, je—li st-l čsl. státním občanem, na tom, zda se stal po 28. říjnu 1918 skutečným zřízencem čsl. státních drah; bude-li otázka tato kladně zodpověděna, nutno st-le uznati ex lege za státního občana čsl. republiky, aniž je třeba dalšího úředního výroku o jeho státní příslušnosti.
St-l opírá tvrzení, že jest skutečným zřízencem státních drah čsl. republiky o různé blíže uváděné okolnosti, žal. úřad však opak toho, že totiž st-l po 28. říjnu 1918 nebyl převzat jako def. zaměstnanec čsl. státních drah, toliko o sdělení ředitelství čsl. státních drah v Olomouci z 30. srpna 1923, že st-le nelze považovati za skutečného zaměstnance čsl. státních drah ve smyslu čl. I § 1, odst. 4 úst. zák. č. 236/1920, poněvadž konal před 28. červencem, 1920 službu na Těšínsku a podle či. 28. úmluvy čsl.-polské z 24. září 1920 jest služební poměr def. intim. železn. zaměstnanců, kteří konali před 28. červencem 1920 na Těšínsku službu, až do rozhodnutí otázky jejich státního občanství podle čl. III. pařížského rozhodnutí o Těšínsku z 28. července 1290, provisorní.
Žal. úřad řešil tedy otázku, zda st-l jest skutečným zřízencem státních drah, pro svůj nález prejudicielně ve smyslu záporném na základě uvedeného sdělení. Základ tento nelze však uznati za dostatečný, ježto úmluva, o které mluví připiš ředitelství státních drah v Olomouci, nebyla ani ve Sbírce zákonů a nařízení, neb i jinak jako závazná norma vyhlášena. Bylo proto povinností žal. úřadu zjistiti, zda bylo konkrétním úředním aktem proti st-li pravoplatně rozhodnuto, byl-li ustanoven jako def. zřízenec čili nic. Při tom bylo třeba přihlížeti k ustanovení zák. ze 7. února 1919 č. 74 Sb. o přejímání státních úředníků a zřízenců, jakož i úředníků a zřízenců státních podniků a fondů. Poněvadž se tak nestalo, bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.
Citace:
č. 4353. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 274-276.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).