Bedřich Mendl: Z hospodářských dějin středověké Prahy. Zvláštní otisk ze Sborníku příspěvků k dějinám hlav. m. Prahy. Sv. V. Praha. 1925. Obec hl. m. Prahja 8. Str. 230. — Dr. Mendl v Českém Časopise Historickém uveřejnil již dříve zevrubnou studii o hospodářských poměrech v městech pražských v 1. —1378-1434 (23. roč.) a nyní v novém svazku »Sborníku příspěvků« k dějinám města Prahy přináší novou práci o majetkových poměrech v Praze za doby předhusitské a pohusitské. Hlavně řeší v ní otázky emfytense a renty. Výsledky své práce koriguje a doplňuje známé práce zejména Sombartovy a ukazuje, pokud lze výsledků cizích použití a je vztáhnouti i na poměry naše. Války husitské zasáhly vedle jiných institutů rušivě i ve vývoj rozličných platů, které vázly na městských domech. Na vývoji těchto platů zřejmě vystupuje složitost tehdejšího hospodářského života městského; jsou to nesnáze se zákazem zápůjček na úrok pro křesťany a naopak jich volnost pro židovské dlužníky v důsledku nauky kanonicko-právní. Proto také vznikají nová zařízení, jimiž by se zákaz mohl obejiti, jako t. zv. »braní na škody v křesťanech a židech«, o němž se také autor zmiňuje a je litovati, že nepoužil také práce Kischovy »Das Schadennehmen« v Rheinische Ztschrift 1913, který také pracoval na základě pramenů městského archivu pražského.
Mendl ukázal dobře na příkladě z r. 1316, jak poměry pražské jsou značně složitější teorie Sombartovy, protože mezi vlastníka půdy a poplatného člověka se staví osoba třetí, lokátor, který provádí sám stavbu domu a tak vzniká časem dvoji plat s různým titulem právním, jeden, který se platí majiteli půdy a druhý, jejž odvádí lokátoru. Zjišťuje pak vzájemný poměr obou platů a dochází k překvapujícímu úsudku, že plat pro lokátora značně převyšoval plat vlastníku půdy, jejž zve M. platem areálním. Proto reforma byla nutná, aby emfyteuse poskytující poživateli platu právo k samému domu byla nahrazena rentou jen na sebe samu obmezenou.
Autor si také položil otázku, jak stoupá cena půdy následkem rozvoje města, komu půda náleží, zda některé rodiny měly vskutku takový podíl na pozemkovém majetku, že vzestupem jeho ceny podstatně zbohatly a tak se sociálně octly ve vyšší třídě. Proto sleduje vzrůst města v jednotlivých jeho částech, a názorně ukazuje na příkladech, jak rapidně a mnohonásobně stoupala cena pozemku. Vedle těchto starých areálních platů vystupují tu však ještě platy zádušní, které nadpočetně a neúměrně proti těmto zatěžuji domy poplatné, a jež podle výpočtu autorova tvoří téměř polovinu všech platů. Nelze se proto diviti, jestliže církevní reformátoři doby husitské považují je za lichvu a podobně i jiné zjevy jako ustanovení zakládací listiny novoměstské, že dům nesmí býti zatížen rentami nad polovinu své hodnoty jakož i ustanovení konšelů o pupilární jistotě, nasvědčují přespřílišnému přetížení platební schopnosti a tak radikalismus husitský rušící platy a konfiskující domy vystěhovalých měšťanů hlavně Němců, uskutečňuje nezbytně reformy hospodářské. Privilegia udělená Jiřím r, 1459, jimiž zrušeny dluhy města a prohlášena neplatnost platů na domech, dokončují reformní snahy husitské revoluce. Mendl proto na výsledku svého bádání opravuje názor Čelakovského. který nepříznivě odsoudil tato Jiříkova privilegia. Práce Mendlova připojuje ke konci velmi důkladné výpisy z městských knih pražských, jež doplňují údaje Tomkova místopisu. Z toho důvodu její hodnota nespočívá jen v tom, že řeší řadu problémů hospodářských doby husitské s nového stanoviska, nýbrž i v pracné a velmi záslužné ukázce metody, jak na podkladě archivních pramenů je možno cenných výsledků se dopravovati. František Čáda.