Čís. 14134.

Jde-li o ochranu poměrů ryze soukromoprávních, jsou příslušné k projednání a rozhodnutí rozepří o nich soudy, třebas věc souvisí se sváděním veřejné vody; ustanovení §§ 75 a 87 moravského zemského zákona ze dne 28. srpna 1870 čís. 65 vztahuje se jen na věci, týkající se užívání, svádění nebo hrazení vody, pokud jsou upraveny vodním zákonem.
(Rozh. ze dne 1. února 1935, R II 435.)
Žalobce domáhá se na žalované náhrady škody proto, že žalovaná jednak se zavázala nahraditi mu škodu, jež mu vnikne tím, že proplachováním potoka L. tekoucího ocitne se jeho mlýn bez vody, jednak, že žalovaná o propláchnutí potoka požádala správu údolní přehrady předstírajíc, že se dohodla se žalobcem co do náhrady škody. Prvý soud nevyhověl námitce nepřípustnosti pořadu práva a vzav za prokázány údaje žaloby, uznal podle žaloby. Odvolací soud nevzav za prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou došlo k tvrzené úmluvě o náhradě škody, vyhověl odvolaní a žalobu pro nepřípustnost pořadu práva odmítl. Důvody: Pokud napadený rozsudek mluví o zaviněné škodě, jde v podstatě o škodu, kterou snad způsobila správa přehrady vypuštěním vody na propláchnutí potoka, tedy vody veřejné. Aby správa přehrady jako vody veřejné mohla býti přidržena k náhradě škody, musel by žalobce zakročili u správních úřadů podle § 75 vodního zákona, aby vyšetřily, zda škoda vznikla a jaká. Teprve kdyby žalobce s rozhodnutím úřadů těch nebyl spokojen, mohl by se podle § 87 vodního zákona domáhati nápravy pořadem práva. Na žalované vymáhána je náhrada škody vypouštěním proplachovací vody žalobci způsobené, tedy z téhož důvodu, jako by mohla býti požadována po správě přehrady, t. j. že voda bezprávně byla vypouštěna na proplachování potoka. Odvolací soud proto má za to, že ani žalovaná nemohla býti pohnána před řádný soud s vynecháním řízení správního, poněvadž důvod náhrady proti ní (mimo nedokázanou smlouvu) je týž jako byl u správy přehrady.
Nejvyšší soud obnovil v příčině námitky nepřípustnosti pořadu práva usnesení prvého soudu, v dalším zrušil napadené usnesení a odvolacímu soudu uložil nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
První soud nevyhověl námitce nepřípustnosti pořadu práva usnesením do rozsudku pojatým (§ 261 c. ř. s.). Rozhodnutí toto zůstalo usnesením, třebas bylo pojato do písemného vyhotovení rozsudku a třebas z tohoto důvodu mohlo býti a bylo napadeno odvoláním podaným současně ve věci hlavní. Činnost odvolacího soudu při přezkoumávání tohoto usnesení byla se své podstatě činností soudu rekursního. Měl-li tedy soud druhé stolice námitku nepřípustnosti pořadu práva za opodstatněnou, bylo na něm, by, změniv usnesení o dotčené námitce, jí vyhověl a odmítl žalobu. To odvolací soud podle obsahu odůvodnění v podstatě také učinil, avšak výrok jeho usnesení nevyhovuje stavu věci, neboť o zmatečném řízení soudu první stolice nemůže býti řeči, jednal-li o námitce nepřípustnosti pořadu práva společně s věcí hlavní a nevyhověv této námitce, vydal v hlavní věci rozsudek. Právní závěr odvolacího soudu nelze schválili. Řízením správním jest postupovali tehdy, jde-li o uplatnění práva ve smyslu vodního zákona. Jde-li však o oprávnění na základě soukromoprávních důvodů, jest příslušným řízení na soudě (čís. 1865 sb. n. s.). V souzené věci domáhá se žalobce na žalované akciové společnosti zaplacení částky 500 Kč z důvodu, že prý prostřednictvím svého ředitele H. se zavázala nahradili škodu, jež mu vznikne tím, že proplachováním potoka L. tekoucího octne se jeho mlýn bez vody, případně z důvody náhrady škody vyvozované z toho, že žalovaná o propláchnutí potoka požádala správu údolní přehrady předstírajíc, že se dohodla se žalobcem v příčině mu způsobené škody. Žalobce domáhá se tudíž ochrany poměrů čistě soukromoprávních, t. j. plnění smluvního závazku, resp. náhrady majetkové škody protiprávním jednáním, takže jsou k projednání a rozhodnutí příslušný soudy, třebas věc souvisí se sváděním veřejné vody. Ustanovení §§ 75 a 87 moravského zemského zákona ze dne 28. srpna 1870 čís. 65 z. z. nehodí se na souzený případ, ježto nejde o věc, týkající se užívání, svádění nebo hrazení vody, pokud je upravena vodním zákonem.

Citace:

č. 14134. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 114-115.