NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2625.

Závodní výbory: * VI. nař. z 29. prosince 1921 č. 2 Sb. z r. 1922, pokud připouští, aby náměstkem předsedy rozhodčí komise podle zákona o závodních výborech byla i »v místě, kde je soud,« jmenována osoba z řad veřejných úředníků, která není soudcem z povolání, odporuje zákonu a jest neplatné. — II. Instituce náměstka předsedy rozhodčí komise neodporuje zákonu.
(Nález ze dne 10. září 1923 č. 8176.)
Věc: Závodní výbor zřízenců firmy Frant. K., akc. spol. v Karlíně, proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v Praze stran rozsahu práv závodního výboru.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Stěžující si závodní výbor podal rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech stížnost proti tomu, že firma Frant. K., akc. spol. v K. provedla redukci platů zřízenců v závodě zaměstnaných bez slyšení závodního výboru a neposkytla mu příležitost, aby mohl posouditi důvodnost opatření zaměstnavatelčina, a žádal, aby rozhodčí komise vyslovila, »že tento postup je nezákonný, a že se proto jako neplatný zrušuje.«
Rozhodčí komise zamítla stížnost výboru nálezem ze 27. ledna 1923 pro nepříslušnost svoji k rozhodování o sporné záležitosti, při čemž vycházela z názoru, že v daném případě jde o spor ze smlouvy služební, k jehož rozhodování povolán jest živnostenský soud.
O stížnosti závodního výboru do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Nař. rozhodnutím odepřela rozhodčí komise rozhodnouti o stížnosti závodního výboru, poněvadž dle jejího právního názoru nejde o věc náležející do kompetence rozhodčí komise. Stížnost napadá výrok tento především námitkou, že složení rozhodčí komise, ve které výrok ten byl usnesen, neopovídalo zákonu, a že tudíž i výrok sám jest nezákonný. V příčině té uvádí stížnost, že rozhodujícímu senátu předsedal náměstek předsedy rozhodčí komise Eugen L., ředitel úrazové pojišťovny v. v., jenž není soudcem z povolání, jak to vyžaduje předpis § 26, odst. 2 zákona o závodních výborech, ba ani ne veřejným úředníkem, aby ve smyslu odst. 2 § 28 vl. nař. z 29. srpna 1921 č. 2/22 Sb. mohl býti jmenován náměstkem předsedy rozhodčí komise. Ohledně tohoto vl. nař. uvádí pak stížnost, že není ve shodě se zákonem, když zavádí funkci místopředsedy rozhodčí komise, které zákon nezná, a když připouští, aby předsedou rozhodujícího senátu byl místopředseda, jenž není soudcem z povolání.
Na sporu jest tedy především otázka, zda se instituce náměstsků předsedy rozhodčí komise dle § 28 prov. nař. vůbec srovnává se zákonem, a dále zda jest cit. vl. nař. ve shodě se zákonem, pokud se v nařízení tom ustanovuje, že náměstkem předsedy rozhodujícího senátu v místě, kde jest soud, může býti veřejný úředník práva znalý, který není soudcem z povolání.
Po kladné odpovědi na tuto otázku slušelo by pak zkoumati, zda v daném případě předsedající senátu měl kvalifikaci pro jmenování náměstkem předsedy dle cit. vl. nař. potřebnou, t. j. byl-li úředníkem veřejným práva znalým.
K prvým dvěma otázkám bylo uvážiti toto:
Zákon o závodních výborech upravuje sám ve svém § 26, odst. 2, 3 a 4 složení rozhodčí komise a nezmocňuje v odstavci 7. tohoto §u vládu, aby na ustanoveních těch něco měnila, neboť zmocnění v tomto odstavci obsažené týká se pouze řízení před rozhodčí komisí, jehož úpravu zákonodárce ponechal úplně moci nařizovací.
O instituci náměstků předsedy rozhodčí komise zákon o závodních výborech výslovného ustanovení neobsahuje. Avšak z ustanovení §u 26 tohoto zákona možno souditi, že jmenování náměstka nebo i několika náměstků předsedy rozhodčí komise jest se zákonem v souhlasu.
Dovoluje-li totiž § 26, odst. 3, aby předseda rozhodčí komise dle potřeby utvořil několik senátů stejně složených, plyne z toho nutně, že dle vůle zákona může i počet přísedících býti větší, než jaký stanoví § 26 v odstavci druhém, neboť jinak nebylo by vytvoření několika senátů myslitelno.
Plyne to ostatně i z odst. 4. téhož §u, dle něhož předseda má vybírati členy senátu z těch, kdož jsou stejného nebo příbuzného povolání, neb ze stejné skupiny, o jejíž spor běží. Zákon sám předpokládá tedy větší počet členů nesátu, než jaký jest uveden v odstavci druhém.
Počet členů komise rozhodčí není tedy zákonem číselně omezen, nýbrž má se říditi potřebou, a ustanovení prvé věty druhého odstavce §u 26, že rozhodčí komise jest šestičlenná, jakož i další ustanovení tohoto odstavce o složení této komise, sluší pak, utvoří-li se několik senátů, vztahovati na všecky rozhodovací senáty komise rozhodčí. Je-li však dle nepochybné vůle zákona dovoleno jmenovati větší počet přísedících, než § 26, odst. 2 doslovně stanoví, aby rozhodčí komise mohla konati úřad v několika senátech, pak nemůže zákonu odporovati jmenování náměstka neb několika náměstků předsedy, jichž k fungování několika senátů rozhodovacích jest stejně zapotřebí jako je k tomu zapo třebí několikanásobného jmenování znaleckého přísedícího a zástupců zaměstnavatelů i zaměstnanců.
Námitka stížnosti, jež popírá zákonnost instituce náměstků předsedy, není tedy důvodná.
Jinak jest tomu s námitkou druhou, která vytýká nedostatek zákonné kvalifikace předsedy rozhodujícího senátu, jenž nesporně není soudcem z povolání. Odvodní spis žal. úřadu vykládá příslušné ustanovení § 26 zák. v ten smysl, že se zde předpisuje pouze, aby předsedou rozhodčí komise, tam kde jest soud, byl soudce z povolání, kdežto předsedati jednotlivému rozhodujícímu senátu může prý i jiný veřejný úředník práva znalý, třeba v místě byl soud.
Tomuto výkladu nemohl soud přisvědčiti. Bylo již svrchu naznačeno, že zákon ustanovuje v odst. 2 §u 26 cit. zákona, kolik členů rozhodčí komise má míti a kdo jest předsedou a kdo přísedícími jejími, stanoví tím zároveň z jakých živlů a v jakém počtu má býti složen senát rozhodující, neboť každý jednotlivý senát rozhodovací má býti dle § 26, odst. 3 složen stejně jako ustanovuje odst. 2. o komisi rozhodčí.
Dle 2. odst. §u 26 musí však v místě, kde jest soud, předsedati rozhodčí komisi a tedy i každému senátu rozhodovacímu soudce z povolání, obeznalý ve věcech živnostenských.
Jen v místech, v nichž není soudu, dovoluje zákon výjimečně jmenovati předsedou rozhodčí komise a tedy i předsedou jednotlivého rozhodovacího senátu jiného úředníka veřejného.
Z toho plyne, že vl. nař. z 29. prosince 1921 č. 2 Sb. z r. 1922, pokud dopouští, aby i pro místa, v nichž jest soud, náměstkem předsedy byla jmenována osoba z řad veřejných úředníků práva znalých, a nepožadujíc, aby náměstkem tím byl soudce z povolání, odporuje zákonu a jest tudíž neplatné.
Poněvadž dle správních spisů v případě dnešního sporu nepředsedal senátu rozhodčí komise, jenž o sporné záležitosti rozhodoval, soudce z povolání a ježto jde o místo, kde jest soud, nebyl úřad o věci rozhodující řádně sestaven, a jest tudíž již z toho důvodu rozhodnutí jeho nezákonným.
Bylo je proto zrušiti dle §u 7 zákona o ss, aniž bylo možno zabývati se dalšími ještě námitkami ve stížnosti vznesenými.

Citace:

č. 2625. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 515-517.