Č. 8061.

Samospráva obecní:
Výtěžkem lesa ve smyslu § 4 zák. č. 421/19 nerozumí se výtěžek lomu v lese ležícího.
(Nález ze dne 25. června 1929 č. 12562.) Věc: Josef Č. a spol. ve V. proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúč. obec V. adv. Dr. Rud. Rábí z Prahy) o podíl starousedlých na výtěžku obecního lesa.
Výrok: Stížnost, pokud jest podána Janem T., Františkem K., Václavem H., firmou Dolové a průmyslové závody dříve J. D. S t. a Bohumilem Š t., odmítá se jako nepřípustná, pokud podána ostatními st-li, zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Ve schůzi obecního zastupitelstva ve V., konané dne 23. února 1921, byly při vyřízení obecních účtů za rok 1920 zamítnuty námitky dřívějších uživatelů obecního statku, kteří se domáhali toho, aby v obecních účtech vykázaný příjem za písek z lomu v obecním lese byl jako užitek býv. obecního statku z obecních účtů vyřazen a rozdělen podle předpisu § 4 zák. č. 421/19. Z tohoto usnesení podali Josef Č. a 17 dalších býv. podílníků obecního statku lesního odvolání k osk ve Z., která rozhodnutím z 15. října 1926 odvolání vyhověla.
K odvolání obce V. zrušil zsv v Praze nař. výnosem rozhodnutí osk pro nezákonnost a zamítl odvolání Josefa Č. a spol. z usnesení obec. zastupitelstva ve V. jako bezdůvodné.
Na sporu je otázka, zda právní nárok podílníků, kterým podle § 4 zák. ze 17. července 1919 č. 421 Sb. přísluší polovina peněžitého výtěžku lesa, se vztahuje také na polovinu výnosu lomu na písek, položeného na pozemku obecního lesa, který býval obecním statkem.
V § 4 cit. zák. se stanoví, že podílníkům, kteří dosud mají nárok na braní stavebního nebo palivového dříví z pasek lesa obecního statku, přísluší po dobu 6 let, počínajíc dnem 1. ledna 1920 polovice peněžitého výtěžku tohoto lesa po odečtení veř. dávek a potřebných nákladů na řádné hospodaření, udržování a správu lesa, v dotčeném roce skutečně učiněných.
Při výkladu tohoto předpisu jest míti především na zřeteli, že jde o výjimku ze všeobecného předpisu § 2 téhož zák., že práva podílníků užívati obecního statku zanikají bez náhrady. Z toho plyne podle obecných zásad vykládacích, že při interpretaci § 4 není přípustný výklad extensivní, nýbrž že jest na místě výklad restriktivní.
Zákon vymezuje nárok podílníků slovy »polovice peněžitého výtěžku tohoto lesa«. Termínu »výtěžek lesa« stricto sensu nerozumí nss tak, že jsou to veškeré výnosy oné plochy, která tvořila lesní statek obecní, nýbrž jen výtěžky podmíněné lesní kulturou, tedy zejména ovšem výtěžek, jenž záleží v dříví palivovém a stavebním, ať již získáním z normálního neb mimořádného kácení, z probírek, polomů neb vývratů, dále v klestí, kůře, pryskyřici, stelivu, chvojí a jiných vedlejších užitcích; naproti tomu výtěžek plynoucí na př. z využitkování minerálního obsahu půdy porostlé lesem, nebo z léčivého pramene v lese vytékajícího, není v přímé příčinné souvislosti s faktem, že pozemek jest zalesněn, a nelze proto výtěžek takový, jak správně rozhodl žalovaný úřad, uznati za »výtěžek lesa« ve smyslu předpisu § 4 cit. zák Nelze tudíž souhlasiti se stanoviskem stížnosti, dává-li zákonnému termínu »výtěžek lesa« ten širší smysl, že se jím rozumí veškerý užitek, který dává lesní pozemek býv. obecního statku jak na svém povrchu, tak i tím, co obsahuje pod svým povrchem. Nepřípadně se stížnost dovolává na podporu svého stanoviska judikatury ss-u vídeňského o tom, co mohlo býti obsahem užívacích práv k obecnímu statku podle obec. zřízení, neboť v přítomném případě není na sporu, jaký byl obsah podílnických práv st-lů před účinností zák. č. 421/19, nýbrž jde jedině o určení mezí jejich dočasného oprávnění, poskytnutého jim předpisem § 4 zák. č. 421/19. Taktéž z nál. Boh. A 1660/22 nemůže stížnost pro své stanovisko nic dovozovati, neboť tam bylo pouze vysloveno, že podle § 4 zák. č. 421/19 participují podílníci na peněžním výtěžku i za jiné užitky lesní než za dříví palivové a stavební, v daném případě však, jak shora dovoženo, o výtěžek za užitek lesní vůbec nešlo.
Jiná by ovšem byla otázka, zda a v jakém rozsahu by trval nárok podílníků podle § 4 cit. zák., kdyby obecní les, na jehož výtěžku podílníci podle zák. participují, byl z části nebo zcela zrušen. Tuto otázku však nebylo třeba řešiti, neboť st-lé nárok na podíl z příjmu za prodaný písek uplatňují jen z toho titulu, že jde o výtěžek lesa, nikoli snad proto, že otevřením lomu byla část lesního pozemku lesní kultuře odňata a že tím celkový výtěžek lesa byl na jejich úkor zmenšen.

Citace:

Č. 8061. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 26-28.