NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 1

Č. 10990.

Církevní věci. — Pozemková reforma. — Řízení správní: Ručení stpú-u za škodu způsobenou církevnímu obročí tím, že se při provádění pozemkové reformy nepostaral o zajištění patronátních břemen?
(Nález ze dne 10. ledna 1934 č. 21321/33.)
Věc: Stát československý (státní pozemkový úřad), zastoupený finanční prokuraturou v Bratislavě (vrch. kom. fin. prok. Dr. Jan Jaroš) proti zemskému úřadu v Bratislavě o patronátní břemena.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním z 26. ledna 1927 žádal biskupský úřad v Košicích okresní úřad tamtéž, aby přinutil stpú k plnění patronátních povinností (oprava fary, kostela, školy atd.), váznoucích věcným právem na nemovitostech studijního fondu ležících v kat. obci N., jichž valná část byla podle zákona záborového rozparcelována. Rozhodnutím ze 6. září 1929 zamítl okr. úřad v Košicích tuto žádost a vyslovil, že likvidační komise pro správu církevních velkostatků na Slov. se jako správa patronátu v N. zavazuje přispěti k opravě zmíněných budov. K odvolání zmíněné likvidační komise a farního úřadu v N. zrušil zem. úřad v Bratislavě rozhodnutím z 25. listopadu 1929 napadený výměr a nařídil vydání nového výměru.
Rozhodnutím ze 16. dubna 1931 zamítl pak okr. úřad v Košicích opětně shora uvedenou žádost a poukázal jmenovaný církevní úřad, aby požádal stpú o urychlené provedení rozvrhového řízení, během něhož se určí v soudní kompetenci, kdo je patronem v N. a zda možno uhraditi patronátní břemena z přejímací ceny. V důvodech bylo v podstatě uvedeno, že původní patronát následkem rozparcelování celého majetku v N. právně zanikl, když ani nezůstal kmenový zbytek; otázku však, kdo je patronem a zda možno zajistiti patronátní břemena z přejímací ceny, když dosavadní majitel přestal býti patronem a státní pozemkový úřad patronát dobrovolně nepřevzal, nutno řešiti v rozvrhovém řízení, které provádí soud, a není tudíž okr. úřad příslušným zavázati stpú k plnění patronátních břemen.
K odvolání řím.-katol. biskupského úřadu v Košicích zrušil zem. úřad v Bratislavě nař. rozhodnutím napadený výměr a vyhověl odvolání s tím, že stpú se zavazuje nésti břemena váznoucí na rozparcelovaném majetku v N., který před tím náležel studijnímu fondu jako patronu řím.- kat. církevního obročí v N. V důvodech uvedeno:
»Je sice pravda, že v daném případě patronát jako patronát reální následkem úplného rozparcelování pozemků zanikl, avšak nezanikla patronátní břemena, o která ve smyslu záb. zák. č. 215/19 se má postarati stpú tím způsobem, že zřídí z přejímací ceny uhrazovací kapitál ke krytí břemen vyplývajících z patronátu, poněvadž záb. zákon nemá ustanovení, které by rušilo i patronátní břemena, ba právě ustanovení 2. odst. § 9 záb. zák. výslovně praví: »Při převzetí zabraného majetku jest postupovati tak, aby osoby, pro které na zabraném majetku váznou práva,.....nebyly zkráceny.« Z tohoto ustanovení je zřejmo, že práva a břemena patronátní trvají dále; ježto však je zásadou tohoto zákona, že přídělce má pozemek dostati dluhoprostý, hradí se tato břemena z přejímací ceny k tíži býv. patrona a ne k tíži stpú-u, který má jen tu povinnost, aby zřídil uhrazovací kapitál za účelem zajištění břemen váznou- cích na zabraném majetku. Když se však stpú nepostaral o zajištění a zřízení uhrazovacího kapitálu z přejímací ceny, pak jest ve smyslu § 9 náhr. zák. povinen hraditi patronátní břemena stát ze svého a musí následky svého opomenutí snášeti. Ježto však ve smyslu § 15 záb. zák. úkony tímto zákonem svěřené obstarává stpú, zodpovídá stpú jako zástupce a zmocněnec státu v těchto věcech za případné škody vzniklé z nedodržení předpisů při provádění pozemkové reformy. Vzhledem k uvedenému je konstatování okr. úřadu, že v daném případě jde spor o to, kdo je patronem, totiž zda patronem je býv. vlastník převzatých nemovitostí (studijní fond) nebo někdo jiný, a že takový spor spadá do příslušnosti soudů, naprosto nesprávné již proto, že toto konstatování je v rozporu s ostatními částmi výměru, kde se praví, že patronát zanikl. Když patronát zanikl, nemohl vůbec vzniknouti spor o tom, kdo je dnes patronem — když není patronátu —, avšak jde tu o otázku, zda břemena plynoucí z býv. patronátního poměru je povinen nésti stpú nebo býv. patron, kterážto otázka však jako otázka veřejnoprávní spadá do kompetence správních úřadů a nikoliv soudů. Tvrzení okr. úřadu, že patronátní spory, týkající se stanovení subjektu, spadají do příslušnosti soudu, taktéž neobstojí, neboť z povahy věci plyne, že když vznik patronátu samotného se zjišťuje cestou administrativní, je samozřejmo, že cestou správní se má zjistiti i ta osoba, která, získavši soukromé patronátní právo, je povolána užívati práv a konati povinnosti. Není myslitelno, aby s jedné strany výrok o tom, zda vznikl patronát, náležel správnímu úřadu, s druhé strany by však civilní soudy rozhodovaly, kdo má právo na takto zjištěný patronát. Tedy jedině správní úřady jsou oprávněny k zjišťování subjektu povinného k plnění břemen plynoucích z patronátního poměru a v důsledku toho byl zemský úřad kompetentní, aby k plnění patronátních břemen zavázal státní pozemkový úřad.«
O stížnosti uvážil nss:
Okr. úřad prohlásil se za nekompetentní k rozhodování o žádosti biskupského úřadu v Košicích. Žal. úřad rozhoduje o odvolání do tohoto výměru, uznal kompetenci správních úřadů k rozhodování sporné záležitosti a vzhledem k ustanovení § 81 spr. ř. byl pak oprávněn učiniti výrok i ve věci samé. To také učinil a vyhověv odvolání vyslovil, že se stpú zavazuje, nésti patronátní břemena z důvodů, jak shora byly uvedeny.
Žal. úřad zastává v nař. rozhodnutí právní názor, že stpú, poněvadž se nepostaral při provádění pozemkové reformy o zajištění a zřízení uhrazovacího kapitálu z přejímací ceny, musí snášeti následky svého opomenutí a že jako representant státu v těchto záležitostech ručí za případné škody vzniklé z nedodržení zákonných předpisů; v důsledku toho pak vyslovil, že stpú je povinen nésti patronátní břemena váznoucí na býv. majetku studijního fondu jako patrona ř.-kat. obročí v N.
Jak z textace nař. rozhodnutí plyne, nevyslovil žal. úřad, že čsl. stát resp. jeho representant při provádění pozemkové reformy, stpú, jest nyní patronem a jako takový jest povinen nésti patronátní břemena, nýbrž omezil se výlučně na výrok, že stpú ručí za škody vzniklé tím, že nedodržel zákonných předpisů při provádění pozemkové reformy, čímž zavinil, že již není nikoho, kdo by patronátní břemena nesl. Jeví se tudíž nař. rozhodnutí jako výrok o náhradě škody, vzniklé řím.-kat. církevnímu obročí v N. v důsledku opomenutí stpú-u.
Nss nemohl však shledati, že by žal. úřad byl k takovémuto výroku příslušným.
Paragraf 92 ústavní listiny stanoví, že pokud stát ručí za škodu způsobenou nezákonným výkonem veřejné moci, určuje zákon. Takovýto všeobecný zákon, stanovící podmínky, za kterých by stát ručil za škodu způsobenou nezákonným výkonem veřejné moci, dosud však vydán nebyl a ježto cit. § 92 obsahuje toliko příslib do budoucnosti, upraviti zákonem otázku ručení státu v těchto případech, nikoliv však již materielní předpis (což plyne ze slova »pokud«), nelze z něho vyvoditi ani nějaký právní nárok strany na náhradu škody způsobené výkonem ve- řejné moci, ani kompetenci správních úřadů k rozhodování o takovémto nároku, poněvadž tento paragraf ani slovem se nezmiňuje o tom, že by budoucí zákon měl pověřiti správní úřady tímto rozhodováním. Kompetence úřadu pak může býti založena toliko výslovným předpisem zák.
Žal. úřad nemůže však svoji kompetenci budovati ani na § 9 odst. 2 zák. záb., na jehož podkladě svůj výrok založil. Nss nemusel se zde zabývati otázkou, zda cit. ustanovení vůbec materielně zakládá nějakou povinnost státu ručiti za škody způsobené nedodržením zmíněného předpisu, neboť ani tento předpis samotný, ani předpisy zák. náhr., jimiž ustanovení cit. § 9 odst. 2 bylo blíže provedeno, neobsahují nejmenší zmínky o tom, že by k rozhodování o takovémto nároku byly povolány politické úřady, i kdyby ustanovení 2. odst. § 9 nebylo než pouhou direktivou.
Nebyl tudíž žal. úřad příslušným, aby rozhodoval o povinnosti stpú-u k náhradě škody, způsobené udánlivým zanedbáním jeho úředních povinností a slušelo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 10990. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 258-261.