Č. 1798.

Obecní statek: * Obec, jíž za platnosti § 70 čes. ob. zříz. připadl výtěžek za některé uvolněné podíly na obecním statku, nestala se tím podílnicí ve smyslu § 8 zák. ze dne 17. července 1919 č. 421 sb. z. a n. a neparticipuje tudíž na oné polovici peněžitého výtěžku lesa, která se podle § 4 cit. zák. rozděluje mezi podílníky.
(Nález ze dne 30. prosince 1922 č. 11449.)
Věc: Frant. P. v R. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran rozdělení užitků z obecního statku.
Výrok: Stížnost se odmítá dílem jako nepřípustná, dílem se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Při schůzi obecního zastupitelstva 7. února 1921 bylo usneseno, aby příjem z obecního lesa za rok 1920, činící 15450 K 30 h po odrážce vydání 1307 K 36 h, tedy čistý příjem 14142 K 94 h polovicí t. j. částkou 7071 K 47 h připadl starousedlíkům. Proti tomuto usnesení, pokud polovina čistého zisku byla rozdělena starousedlíkům na celých 11 dílů, podali Frant. P., Václav K., Josef S. — stížnost, následkem níž okresní správní komise změnila v odpor vzaté usnesení v tom smyslu, že obci přináleží z poloviny čistého výtěžku lesa určené podílníkům na bývalém obecním statku právem 4 a čtvrt dílů, všem ostatním podílníkům pak v počtu 26 celkem 10 a tři čtvrtiny dílů v poměru, v jakém naposled brali naturální požitky lesní a to z těchto důvodů:
Tato jedna polovice má se dle § 4 zákona ze dne 17. července 1919 č. 421 sb. z. a n. rozdělit mezi podílníky podle poměru, v jakém bylo naposled mezi ně rozdělováno stavební nebo palivové dříví z pasek obecního statku lesního.
Rozhodnouti tedy dlužno, koho mini zákon podílníkem na bývalém statku obecním a zda za něj považovati možno i obec samu, byly-li některé díly na býv. ob. statku uvolněny rozparcelováním některých usedlostí jako právě zde, kde celkem 4 díly celé prodávány byly naposled ve prospěch pokladny obecní, čtvrt dílu pak přenechána byla lesnímu hajnému jako část jeho služebních požitků.
Obecní zastupitelstvo vyložilo si slova »mezi podílníky« doslovně a přiznalo účastenství na dělení poloviny čistého výtěžku jen bývalým starousedlým, kteří brali celkem 10 a tři čtvrtiny dílů in nátura a kteří se měli o peníze rozděliti v poměru zákonem stanoveném, jimiž vyrozumívaly se díly celé, poloviční a čtvrteční.
Okresní správní komise však přiklonila se k názoru st-lů a uznala obec za podílníka na statku obecním proto, že i ona při posledním rozdělování dříví z paseky obecní obdržela skutečně také podíl na tomto statku obecním a sice z 15 dílů jednak 4 celé díly přímo, čtvrt dílu pak dostalo se obecnímu lesnímu hajnému jako část jeho služebních požitků, za něž by mu jinak musel býti vyplácen obnos peněžitý z pokladny obecní, do které plynuly přebytky ze statku obecního.
Ježto tedy naposled rozdělována byla paseka na 15 celých dílů a ve prospěch obce připadlo 4 a čtvrt dílu, musil býti obci přiznán také nárok na stejné relutum z poloviny čistého výtěžku po zrušení statku obecního a usnesení obecního zastupitelstva ve věci té jinak rozhodnuvší změněno, aby odpovídalo předpisům zákonným.
Obdrží tedy nyní každý podílník na bývalém statku obecním s dílem celým jen 407 K 66 h, s dílem polovičním 203 K 83 h a s dílem čtvrtinovým 101 K 91 h, takže obci zůstane v pokladně obecní z výnosu lesního ještě dalších 1732 K 55 h kromě čisté poloviny 6114 K 89 h.
Žal. úřad vyhověl stížnosti starousedlíků a zrušil rozhodnutí v odpor vzaté potud, pokud jím byla obec uznána za podílníka bývalého obecního statku a přiznána jí kromě čisté poloviny výtěžku částkou 12229 K 78 h upraveného ještě další kvóta 1732 K 55 h, neboť tím, že následkem rozparcelování usedlostí byly uvolněny z někdejších 15 dílů 4 a tři čtvrtiny dílů, jež obec zužitkovala prodejem dříví ve prospěch obecní pokladny, resp. přenecháváním čtrt dílu obecnímu hajnému jako část jeho služebních požitků, nestala se obec podílnicí obecního statku ve smyslu § 70 ob. zříz., nýbrž zvýšil se prostě o tyto uvolněné díly, resp. vznikl přebytek, jenž obci náleží po uspokojení nároků oprávněných usedlostí (§ 70, posl. odst.). Usnesla-li se tedy ober polovinu čistého užitku rozděliti mezi ty podílníky a podle toho poměru, jímž a v jakém bylo naposled rozdělováno dříví, nelze v tom' nikterak spatřovati porušení zákona ze dne 17. července 1919 č. 421 sb. z. a n.
O stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané Františkem P., Václavem H., Janem S., uvážil nss toto:
Podle obsahu administrativních spisů nezúčastnili se Václav H., Jan S., nijak řízení, nepodali také stížnost proti usnesení obecního zastupitelstva a nezaujali takto postavení strany; proto nemohl žal. úřad o nároku jejich rozhodovati a ježto nebyla záležitost v pořadí instancí vyřízena, slušelo stížnost jejich dle § 5 jako nepřípustnou odmítnouti.
Ve věci samé neshledal nss stížnost důvodnou.
Sporná jest pouze otázka, zda polovice čistého výtěžku z lesa obecního statku má rozděliti se na 10 a tři čtvrti podílů, které připadnou výhradně bývalým podílníkům podle poměru, v jakém bylo jim naposled rozdělováno dříví, či zda na onom peněžitém výtěžku má právo zúčastniti se také obec 4 a čtvrt podílů, takže by výtěžek onen měl se děliti na 15 podílů celých.
Žal. úřad zaujal stanovisko prvé vycházeje z úvahy, že uvolněním 4 a čtvrt dílů z některých 15 dílů rozparcelováním usedlostí nestala se obec podílnicí obecního statku ve smyslu § 70 ob. zříz., nýbrž že se prostě zvýšil o tyto uvolněné díly resp. vznikl přebytek, jenž náleží Obci po uspokojení nároků oprávněných usedlostí (§ 70, posl. odst.).
Stížnost vytýká rozhodnutí tomu nezákonnost a to jednak proto, že instituce obecního statku byla právním ústavem svého druhu, touto zvláštní úpravou dlouholetým zvykem staly se obecní lesy ve skutečnosti vlastnictvím obyvatelstva, obec měla sice velikou ingerenci na jejich správu, ale vlastnicí jejich nebyla, takže práva její na braní užitků z lesů obecních byla stejné povahy jako bývalých podílníků a to tím spíše, když ohledně dílů uvolněných rozparcelováním usedlostí obec měla postavení nástupce oněch usedlostí a v této vlastnosti též užitky brala — kteroužto poslední okolností žal. úřad vůbec se nezabýval a neprovedl žádného šetření — jednak proto, že zákonem citovaným nastala nová úprav užitků z bývalého obecního statku, ježto § 4 mluvě o podílnících vůbec míní tím každého, kdo skutečně bral podíl z užitků obecního statku, tudíž již z toho důvodu i obec, která brala doposledka 4 1/4 dílů.
Co se týče první námitky, stačí prostě odkázati k tomu, že obecním statkem mohou býti pouze ony nemovitosti, které byly v r. 1864 vlastnictvím obce a od té doby z vlastnictví toho a faktické držby obce nevyšly.
Vyplývá to především z ustanovení §§ 57, 61, 68, 70 a 71 ob. zříz., plyne to dále též z názvu a pojmu obecního statku ve smyslu § 70 ob. zříz., kterýžto pojem možno definovati jen v ten smysl, že obecním statkem ve smyslu § 70 ob. zříz. jsou ony nemovitosti obecní, jichž naturální požitky slouží v prvé řadě k snadnějšímu ukojení hospodářské potřeby domů a statků oprávněných občanů a to v té míře a v tom způsobu, jak blíže určuje citovaný předpis a teprve v druhé řadě, t. j. po uspokojení všech oprávněných nároků, potřebám obecním. Vždyť obec musí míti zajisté především sama možnost bráti ony užitky z obecního statku, které ponechává uživatelům. Dle obsahu administrativních spisů není sporno, že obec jest knihovní vlastnicí obecních lesů; stížnost pak doznává, že opec měla velikou ingerenci na jejich správu, čímž sama přiznává faktickou držbu obce a sama nazývá lesy ony obecním statkem.
Za takového stavu věci nelze shledati nějaké opory pro názor stížností uplatňovaný, že obec pozbyla ve skutečnosti vlastnictví k oněm lesům a že proto jest stejně podílnicí stran 4 1/4 dílů jako ostatní podílníci.
Jest sice pravda, že následkem přeměny obecního statku v obecní kmenové jmění zákonem ze dne 17. července 1919 č. 421 sb. z. a n. nastala nová úprava požitků z lesa tvořícího bývalý obecní statek, nikoli však v tom smyslu, jak stížnost mylně za to má.
§ 4 zákona ze dne 17. července 1919 č. 421 sb. z. a n. ustanovuje, že podílníkům, kteří dosud mají nárok na braní stavebního nebo palivového dříví z pasek lesa obecního statku, přísluší po dobu 6 let počí- naje dnem 1. ledna 1920 polovice peněžitého výtěžku z tohoto lesa po odečtení veřejných dávek a potřebných nákladů na řádné hospodaření, udržování a správu lesa, v dotčeném roce skutečně učiněných; upravil tedy odchylně od předpisu §§ 70 a 77, odst. 2 ob. zříz. účastenství na užitcích bývalého obecního statku.
Jak se ona polovice čistého výtěžku rozdělí, ustanovuje další předpis § 4, dle něhož se polovice ona rozdělí mezi podílníky podle poměru, v jakém bylo naposled mezi ně rozdělováno stavební nebo palivové dříví z pasek obecního statku lesního. § 8 cit. zákona určuje, kdo jest podíl- níkem podle tohoto zákona a pokládá za podílníky jen ty osoby', jež jsou podle ustanovení obecních zřízení oprávněny užívati obecního statku, ať společně nebo jednotlivě co do určitých částí.
Připadly-li obci — jak nesporno jest — 4 1/4 dílů z užitků lesa proto, že některé usedlosti byly rozparcelovány a tím právo jejich zaniklo, nestala se obec sukcesorkou zaniklých subjektů, oprávněnou ve stejné míře a způsobu jako ony subjekty, nýbrž nastal jen zánik dosavadních oprávnění omezujících vlastnické právo obce; podíly uprázdněné tím, že odpadl oprávněný subjekt, připadly obci nikoli jako podílnici na obecním statku po rozumu § 70 ob. zříz., nýbrž jako vlastnici statku toho a rozmnožily užitky plynoucí do obecní pokladny.
Dospěl-li tedy žal. úřad k úsudku, že obec není podílnicí na bývalém obecním statku po rozumu § 70 ob. zříz. a obnovil-li usnesení obecního zastupitelstva, kterým byla polovice čistého výtěžku z lesa, bývalého to obecního statku, rozdělena pouze mezi oprávněné usedlosti jako podílníky podle poměru, v jakém mezi ně naposled rozdělováno dříví, odpovídá nař. rozhodnutí úplně zákonu.
Poněvadž žádná z námitek nezákonnosti a tím i vadnosti řízení není odůvodněna, byla stížnost zamítnuta.

Citace:

č. 1798. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 707-710.