Čís. 8663.


I společník zůstavitele může býti jeho pozůstalostním věřitelem. Návrh na oddělení společenského jmění od jmění pozůstalostního nevyhovuje § 812 obč. zák.
(Rozh. ze dne 26. ledna 1929, R I 6/29.)
Společník zůstavitelův navrhl oddělení pozůstalostního jmění. Pozůstalostní soud návrhu vyhověl, rekursní soud návrh zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Předpokladem, by bylo povoleno oddělení pozůstalostního, jmění podle § 812 obč. zák., kromě návrhu jest, by pozůstalostní věřitel, odkazovník nebo nepominutelný dědic měl nárok, pohledávku za pozůstalostí a ji osvědčil a by návrh vyplynul z obavy, že smísením pozůstalostního jmění se jměním dědicovým pohledávka navrhovatelova bude ohrožena. Tato obava musí, i když ne osvědčena, tedy aspoň dostatečně býti motivována. Tyto předpoklady nejsou tu splněny. Pokud jde o prvý předpoklad, tvrdil stěžovatel ve svém návrhu, že jest věřitelem pozůstalostním. Nelze ovšem souhlasiti s názorem, že stěžovatel jako společník zůstavitele, s nímž ujednal společenskou smlouvu, nemohl býti věřitelem svého společníka a tím věřitelem pozůstalosti společníkovy, neboť opak jest patrným z § 859 obč. zák. a z ustanovení 27 hlavy obč. zák., ana společnost podle těchto ustanovení zákona není právnickou osobou. Leč stěžovatel nevyhověl předpokladu § 812 obč. zák., an ani neuvedl, tím méně osvědčil v návrhu, jaká pohledávka mu za pozůstalostí přísluší. Nemá proto významu jeho tvrzení v dovolací stížnosti, že zánikem společnosti nabyl nároku jak věcně právního tak obligačního a možnosti společnost likvidovati, ani jeho přihláška pohledávky ve výši 80000 Kč k pozůstalosti, an stěžovatel nárok ten ani v přihlášce nijak neosvědčil. Co se týče druhého předpokladu § 812 obč. zák., odůvodňoval stěžovatel svůj návrh po této stránce jen tím, že »jest nebezpečí, ježto Jan Ž. zemřel, že by mohlo nastati smísení společenského jmění se jměním Ž-ovým«. Podle toho stěžovatel nejen, že subjektivní obavu ani jinak nemotivoval motivoval a neodůvodnil, ba ani netvrdil, že jest se mu obávati ohrožení pohledávky z toho, že bude pozůstalostní jmění sloučeno se jměním dědicovým. Navrhoval tedy v prvé stolici jen oddělení společenského jmění od jmění pozůstalostního, kterýžto návrh byl rekursním soudem právem zamítnut, poněvadž nevyhovuje § 812 obč. zák. Navrhuje-li nyní stěžovatel oddělení společenského jmění, pokud patří do pozůstalosti, od jmění dědičky, jde vlastně o nový návrh (nikoli jen o novotu podle § 10 nesp. říz.), který by byl musil býti učiněn již u soudu prvé stolice, by o něm mohlo býti rozhodnuto.
Citace:
č. 8663. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 149-150.