NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 1

Č. 4299.

Stavební právo. — Administrativní řízení. — Řízení před nss-em (Slovensko):Předpis § 272 stavebního statutu bývalé župy nitranské č. 25/1912 č. 31530/1911 nevylučuje použití § 267 (zboření budovy v chatrném stavebním stavu) v případech, když skutkové okolnosti, které jsou předpokladem pro použití posléz uvedeného předpisu, nastaly teprve za účinnosti tohoto statutu anebo nastaly sice dříve, ale ještě trvají. — II. * Rozhodnutí župního úřadu vydané po 1. lednu 1923 ve věci stavební policie podle uvedeného stav. statutu jest rozhodnutím konečným ve smyslu § 5 zák. o ss a jest v těchto věcech revisionální žádost k ministrovi ve smyslu § 3 zák, čl. XX :1901 nepřípustná.
(Nález ze dne 8. ledna 1925 č. 23.098/24.)
Věc: Jakub R. ve V. T. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska a proti župnímu úřadu v Nitře o stavební věc.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím z 12. července 1923 nařídil okresní úřad v T. st-li, aby do 5 dnů pod následky exekuce zboural svoji stodolu, nalézající se v obci V. T., ježto místní stavební komise zjistila na místě samém, že stodola, v níž jsou uloženy hořlavé látky, jest v chatrném stavu nebezpečném pro život a majetek; své rozhodnutí opřel okr. úřad o ustanovení § 267 stavebního statutu z r. 1916.
Do tohoto rozhodnutí podal st-1 odvolání k župnímu úřadu v Nitře. Po daném odvolání žádal st-1 podáním de praes. 7. července 1923 u župního úřadu, aby bylo provedeno šetření na místě samém a v dalším podání de praes. 19. července 1923 prohlásil, že jest ochoten nésti sám náklady tohoto šetření. Šetření na místě samém konalo se dne 30. srpna 1923; st-1 byl při něm zastoupen svým právním zástupcem.
Rozhodnutím z 5. října 1923 zamítl župní úřad st-lovo odvolání, určil však st-li ke zbourání stodoly novou 15 denní lhůtu; dále uvedl župní úřad ve svém rozhodnutí, že zbourání stodoly nařizuje se podle § 175 stav. statutu župy nitranské č. 25/1912 prot. 31.530/1911 adm. a že st-li se ukládá, aby zaplatil náklady šetření na místě samém. V důvodech svého rozhodnutí uvedl župní úřad: při šetření na místě samém, konaném dne 30. srpna 1923, bylo zjištěno: stav hlavních zdí st-lovy stodoly jest takový, že oprava zdi jest nemožná; střechy stodoly jsou v tak špatném stavu, že se střecha může každou chvíli zhroutit; vzhledem k celkovému stavebnímu stavu stodoly jest nutno, aby se střecha i hlavní zdi zbouraly, poněvadž je vážné nebezpečí, že by byl ohrožen život dělníků, kteří by ve stodole pracovali a že jest též nebezpečí zřícení zdi i části střechy do zahrady Dra Julia B., jež sousedí se stodolou st-lovou; z výsledku tohoto zjištění je nepochybno, že stodola st-lova ohrožuje nejen lidský život, nýbrž i hmotné zájmy st-lovy i sousedovy; proto bylo nutno naříditi zbourání stodoly.
K rozhodnutí župního úřadu bylo připojeno právní poučení, že do rozhodnutí toho jest přípustná revisionální žádost k min. pro Slov. St-I řídě se tímto poučením, podal revisionální žádost.
Rozhodnutím z 23. listopadu 1923 odmítl ministr pro Slov. revisionální žádost jako nepřípustnou z důvodu, že v daném případě jde o záležitost, která po konečném vyřízení v cestě administrativní může tvořit předmět kognice nss-u a že jest tedy revisionální žádost vzhledem k § 12 zák. čl. XX : 1901 vyloučena. Zároveň nařídil ministr, aby právní poučení připojené k rozhodnutí župního úřadu bylo opraveno v ten smysl, že rozhodnutí župního úřadu jest konečným.
Na to bylo rozhodnutí župního úřadu st-li znovu intimováno jako rozhodnutí konečné.
O stížnosti, která směřuje I. jak proti rozhodnutí ministra pro Slov., II. tak i proti rozhodnutí župního úřadu, uvážil nss toto:
Ad I. Rozhodnutím ministra byla odmítnuta jako nepřípustný opravný prostředek revisionální žádost st-lova, kterou se st-l — ve smyslu § 3 zák. či. XX : 1901 — domáhal u ministra nápravy rozhodnutí župního úřadu.
Rozhodnutím župního úřadu bylo st-li na základě § 175 stav. statutu býv. župy nitranské, schváleného výnosem býv. uh. min. vnitra z 24. listopadu 1914, uloženo, aby zboural stodolu, která podle předpokladu župního úřadu jest v chatrném stavu ohrožujícím bezpečnost života a majetku. Toto rozhodnutí župního úřadu jest podle svého obsahu rozhodnutím ve věci stavební policie podle cit. statutu. S
Soud maje rozhodovati o stížnosti čelící proti oběma zmíněným rozhodnutím, musil sice nejprve podrobiti své kognici rozhodnutí ministra, neboť pouze v případě, kdyby soud shledal, že tímto rozhodnutím byla právem odmítnuta st-lova revisionální žádost jako nepřípustný opravný prostředek, mohl by soud přistoupiti k přezkoumání zákonitosti rozhodnutí župního úřadu.
Avšak soud musel se již při řešení otázky, zda ministr právem odmítl st-lovu revisionální žádost, zabývati také oněmi vývody stížnosti čelící proti rozhodnutí župního úřadu, v nichž st-1 uplatňuje, že podle cit. statutu nemohlo mu vůbec býti uloženo zbourání stodoly, neboť těmito vývody st-l v podstatě uplatňuje, že rozhodnutí župního úřadu nemohlo vůbec býti vydáno na základě cit. stav. statutu, a že tudíž rozhodnutí to není rozhodnutím ve věci stav. policie podle tohoto statutu.
St-l stojí ve stížnosti směřující proti rozhodnutí župního úřadu v tomto směru na stanovisku, že ustanovení § 175 cit. stav. statutu nelze v daném případě proto vůbec použíti, že tento statut se nevztahuje na stavby — které — jako podle tvrzení st-lova jeho stodola — existovaly již v době, kdy statut nabyl účinnosti, nýbrž že ustanovení to se týká pouze staveb zřízených teprve za účinnosti tohoto statutu; v této souvislosti uvádí pak st-l dále, že jeho stodola náleží jako hospodářská budova podle § 6 cit. statutu do IV. třídy stavební a že v § 272 tohoto statutu se stanoví, že předpisy statutu jednající o stavbách náležejících do IV. třídy, které byly zřízeny již dříve nežli statut nabyl účinnosti.
Toto stanovisko stížnosti nemohl však soud sdíleti.
Cit. stav. statut rozeznává čtyři stavební třídy a stanoví v §§ 2 až 8 podrobně, do které z těchto čtyř stavebních tříd náležejí jednotlivé druhy staveb; další předpisy tohoto statutu jsou rozděleny na tři části: první část (§§ 9 až 194) obsahuje předpisy o stavbách I. a II. třídy, druhá část (§§ 195 až 272) předpisy o stavbách III. a IV. třídy, a třetí část, (§ 273 až 276) předpisy společné, platné o stavbách všech čtyř stavebních tříd; k těmto společným předpisům patří pak — mimo jiné — také odstavec 2., § 274, který stanoví pořadí stolic správních ve věcech stav. policie podle tohoto statutu.
Předpisy o tom, že a za jakých podmínek může úřad pověřený výkonem stav. policie podle tohoto statutu naříditi zbourání staveb, které jsou v chatrném stavu ohrožujícím bezpečnost života a majetku, jsou pak obsaženy ve statutu na dvou místech, jednak v § 175, pokud jde o stavby I. a II. stavební třídy a jednak v § 267, pokud jde o stavby III. a IV. stavební třídy; ustanovení § 175 a § 267 mají zcela shodný doslov.
V § 272 cit. statutu, kteréžto ustanovení jest zařaděno v druhé části statutu, se stanoví, že »hořejší« předpisy vztahují se na III. a IV. stavební třídy — tudíž předpisy obsažené v §§ 195 až 271 — nemají vůbec zpětné účinnosti ohledně staveb již existujících. Z toho, co bylo uvedeno, jde tedy na jevo, že úřadu pověřenému výkonem stav. policie podle tohoto statutu přísluší jak ohledně staveb I. a II. třídy stavební (v § 175), tak i ohledně staveb III. a IV. třídy (v § 267) právo naříditi zbourání staveb, které svými chatrným stavem ohrožují bezpečnost života a majetku. Cit. statut nemá však žádného ustanovení, z něhož bylo by lze dovoditi, že toto právo úřadu vztahuje se pouze na stavby zřízené za účinnosti tohoto statutu, nikoliv však také na stavby zřízené dříve než statut nabyl účinnosti.
Míní-li stížnost, jak z její vývodů lze souditi, že se ustanovení § 267 jednající o zmíněném právu úřadu ohledně staveb III. a IV. stavební třídy vzhledem k § 272 vůbec nevztahuje na ony stavby náležející do těchto stav. tříd, které byly zřízeny již před účinností statutu, pak přehlíží zřejmě, že § 272 statutu vylučuje pouze zpětnou účinnost předpisů §§ 195 až 271, tudíž i předpisu § 267 ohledně staveb III. a IV. třídy existujících již v době, kdy statut nabyl účinnosti. O nějaké zpětné účinnosti předpisů §§ 195 až 271 nelze však vůbec mluviti v případech, kdy skutkové okolnosti, které jsou podle těchto předpisů předpokladem pro jich použití, buď vůbec teprve nastaly za účinnosti tohoto statutu aneb byť by i byly nastaly již před účinností tohoto statutu, trvají ještě i za jeho účinnosti.
Z těchto úvah plyne tedy pro daný případ, že ať již stavba st-lova, — jak žal. úřad podle spisů správních — předpokládal, náleží vzhledem k § 4 cit. stav. statutu do II. třídy stavební, aneb ať stodola ta, jak st-l tvrdí, náleží vzhledem k § 6 cit. statutu do IV. třídy stavební a ať již stodola, jak st-l tvrdí, byla zřízena před účinností cit. statutu či teprve za účinnosti jeho ,vždy bylo rozhodnutí župního úřadu, kterým bylo st-li uloženo zbourati stodolu pro její chatrný stav ohrožující bezpečnost života a majetku, rozhodnutím ve věci stav. policie podle tohoto statutu, — ať již rozhodnutí to bylo by vydáno s odvoláním na ustanovení § 175 tohoto statutu či s odvoláním na základě § 267 ,kterýžto předpis, jak uvedeno, souhlasí doslovně s ustanovením § 175. St-l nemohl by však ani tehdy, kdyby stodola jeho byla vskutku zřízena již před účinností cit. statutu a kdyby vskutku náležela do IV. třídy stavební, důvodně tvrditi, že, ježto šlo tu o stavbu IV. třídy, která existovala již v době, kdy statut nabyl účinnosti, úřad nemohl mu vzhledem k § 272 cit. statutu naříditi zbourání stodoly ani podle § 267 tohoto statutu; vždyť v daném případě nemůže býti řeči o tom, že nastal tu případ zpětné účinnosti předpisu § 267 cit. statutu, kterou má právě jedině na mysli § 272, když župní úřad, jak z jeho rozhodnutí patrno, opřel svůj příkaz ke zbourání budovy výhradně o to, že při úředním šetření konaném dne 30. srpna 1923 bylo zjištěno, že stav. stav stodoly st-lovy jest chatrný, že ohrožuje bezpečnost života a majetku — tedy výhradně o okolnost, která i kdyby byla snad nastala již před účinností cit. statutu, trvala podle předpokladu župního úřadu — i za účinnosti tohoto statutu.
Bylo-li tedy, jak plyne z hořejších úvah, rozhodnutí župního úřadu rozhodnutím ve věci stav. policie podle cit. statutu, pak jest otázku, zdali ministr právem odmítl — jako nepřípustný opravný prostředek — st-lovu revisionální žádost, kterou se domáhal u ministra nápravy rozhodnutí župního úřadu, posouditi podle oněch právních no- rem, jež upravují pořadí stolic správních ve věcech stav. policie podle tohoto statutu.
Tyto právní normy jsou pak obsaženy především v odst. 2. § 274 cit. statutu, který platí jak pro stavby I. a II., tak i pro stavby III. a IV. stav. třídy. V odst. 2. § 274 cit. statutu se stanoví, že v těchto záležitostech rozhodují, pokud jde o malé a velké obce, v I. stolici: hlavní služný, v II. stolici: podžupan a v II. stolici admin. výbor. Podle právního stavu, který platil na Slovensku před 28. říjnem 1918, nebylo ministerstvo vůbec žádnou instancí v těchto záležitostech.
Tyto záležitosti nenáležely také do oboru působnosti býv. uh. správ. soudu.
Podle zák. z 2. listopadu 1918 č. 3 Sb., kterým byl pro veškeré území státu čsl. zřízen nss, mohou však i tyto záležitosti tvořiti předmět kognice tohoto soudu, jsou-li ovšem dány podmínky stanovené v zák. o ss z 22. října 1875 č. 36 z r. 1876, který byl zákonem č. 3 z r. 1918 — v mezích jeho § 2 — recipován. Vzhledem k ustanovení § 5 zák. o ss z r. 1875 a § 2 zák. o ss č. 3 z r. 1918 jest pak jednou z podmínek pro rozhodování nss-u v konkrétním případě, aby věc byla vyřešena v pořadí stolic správních. Ani zákon o ss, ani zákon o nss neobsahují však předpisy o pořadí stolic správních. Z toho plyne, že ministerstvo nestalo se v záležitostech, o něž jde v daném případě, instancí ani, když byl zřízen nss, a když záležitosti ty mohou nyní tvořiti předmět kognice tohoto soudu. Pro otázku, které rozhodnutí jest pokládati za konečné rozhodnutí úřadu správního ve smyslu § 5 zák. o ss, jsou rozhodné ony právní normy, jež upravují pořadí stolic správních v těch kterých záležitostech. Pokud jde o záležitosti stavební policie ve smyslu cit. stav. statutu, byla podle odst. 2. § 274 tohoto statutu konečnými rozhodnutími ve smyslu § 5 zák. o ss rozhodnutí admin. výborů — a to až do dne 1. ledna 1923, kdy podle §§ 1 a 2 vl. nař. z 26. října 1922 č. 310Sb. nabyl na Slovensku účinnosti zák. z 29. února 1920 č. 126 Sb. o zřízení župních a okresních úřadů. Počínaje dnem 1. ledna 1923 přešla podle § 6 cit. zák. č. 126 z r. 1920 pravomoc, která v těchto záležitostech příslušela v I. stolici hlavnímu služnému na nový okresní úřad, pravomoc pak, která náležela v těchto záležitostech v II. stolici županovi, jakož i pravomoc, která náležela v těchto záležitostech v III. stolici admin. výboru na nový župní úřad. Počínaje dnem 1. ledna 1923 jsou tedy konečnými rozhodnutími ve smyslu § 5 zák. o ss v těchto záležitostech rozhodnutí župních úřadů.
V době po 1. lednu 1923 může tedy strana rozhodnutí župního úřadu, vydané v těchto záležitostech jakožto konečné rozhodnutí úřadu správního ve smyslu § 5 zák. o ss, naříkati jediné stížností k nss-u.
Revisionální žádost k ministrovi ve smyslu § 3 zák. čl. XX : 1901 jest však v těchto záležitostech nepřípustným opravným prostředkem, jak jde zcela nepochybně na jevo z ustanovení § 12 zák. čl. XX : 1901, podle něhož právě ve věcech, které mohou tvořiti předmět rozhodování ss, neplatí ustanovení § 3 cit. zák.
Z těchto úvah jest tedy zřejmo, že min. pro Slov. v daném případě právem odmítl — jako nepřípustný opravný prostředek — revisionální žádost, kterou se st-l domáhal u ministra nápravy rozhodnutí župního úřadu, které bylo vydáno po 1. lednu 1923 v záležitosti stav. policie podle cit. stav. statutu a které bylo konečnými rozhodnutím ve smyslu § 5 zák. o ss.
Jest tedy stížnost, pokud směřuje proti rozhodnutí ministra, bezdůvodná.
ad II. Proti rozhodnutí župního úřadu má stížnost tyto námitky:
1) že župní úřad nemohl st-li zbourání stodoly na základě cit. stav. statutu vůbec uložiti, ježto tento statut netýká se vůbec staveb, které — jak podle tvrzení st-lova jeho stodola — neexistovaly již v době, kdy statut nabyl účinnosti;
2)———
3) že dobrozrání znalecké, o něž župní úřad opírá svůj výrok, není správné, neboť jednak zdivo stodoly st-lovy lze ještě upotřebiti, takže není vyloučena oprava stodoly a jednak nenastalo dosud zřícení stodoly, jež prý podle dobrozdání mělo již nastati;
4) že župní úřad neměl vzhledem k tomu, že oprava stodoly není vyloučena, naříditi její zbourání.
ad 1. Bezdůvodnost této námitky byla již dovozena svrchu ad I.,
ad 2.———
ad 3 a 4. O těchto námitkách uvážil soud:
Podle ustanovení § 175 cit. stav. statutu, jež souhlasí doslovně s ustanovením § 267 téhož statutu, může úřad pověřený výkonem stav. policie v případě, že budova neb její část jest v tak chatrném stavu, že trvání tohoto stavu ohrožuje bezpečnost života a majetku, naříditi, aby budova byla podle okolností vyprázdněna, uzavřena, opravena neb zbořena.
Vzhledem k doslovu ustanovení § 175 cit. statutu nelze zajisté pochybovati o tom, že, kdyby v konkrétním případě chatrný stav. stav budovy ohrožoval sice bezpečnost života a majetku, avšak kdyby nicméně stav ten ještě dovoloval, aby k odvrácení zmíněného nebezpečí byla provedena pouhá oprava budovy, nemohl by úřad právem naříditi zbourání budovy, nýbrž pouze její opravu.
Avšak jak závěr úřadu o tom, zdali v konkrétním případě stav. stav budovy jest tak chatrný, že ohrožuje bezpečnost života a majetku, tak i závěr o tom, zdali takovýto stav ještě dovoluje provedení opravy budovy, jest součástí skutkového zjištění, z něhož úřad, čině opatření ve smyslu § 175 cit. statutu, vychází. Vzhledem k ustanovení § 6, odst. 1 zákona o ss nemůže ovšem nss přezkoumávati tyto závěry úřadu po stránce jejich věcné správnosti, nýbrž podle § 6 odst. 2. téhož zák. pouze s hlediska formálního, totiž v tom směru, zdali skutkový podklad, o nějž úřad tyto své závěry opřel, byl zjištěn způsobem procesně bezvadným. ———

Citace:

Č. 4299. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 170-175.