NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 2

Č. 11211.

Zaměstnanci veřejní (Slovensko): I. Aktivní požitky soudců ustanovených u okr. soudu v Bratislavě nebyly 1. ledna 1925 upraveny podle norem platných pro soudce ustanovené u sedrie tamže. — II. Zápočet soudcovského a přednostenského přídavku podle zák. č. 290/1924 Sb. do pense?
(Nález ze dne 12. dubna 1934 č. 7423.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 7745/29, 8269/29; 7843/29, 8270/29.
Věc: Dr Koloman L. v Bratislavě proti ministerstvu spravedlnosti o úpravu odpočivných požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem presidia soudní tabule v Bratislavě z 5. listopadu 1925 byly vyměřeny st-li, jenž byl pensionován dnem 1. prosince 1913 jako tabulární soudce a přednosta okr. soudu v Bratislavě, na základě zák. č. 287/1924 Sb. od 1. ledna 1925 odpočivné požitky ročních 22410 Kč, t. j. 100% pens. základny 22410 Kč podle služného 3. stupně, VI. hodn. třídy: 19608 Kč, 50% pražského místního přídavku: 2802 Kč, a jednotný drahotní přídavek dle II. rodinné třídy ročních 3360 Kč. Výměrem téhož úřadu ze 6. prosince 1928 přiznán byl st-li podle § 1 zák. č. 80/1928 Sb. od 1. ledna 1928 příplatek k odpočivnému ročních 1800 Kč.
Podáním, jež došlo k vrchnímu soudu v Bratislavě dne 15. června 1929, žádal st-l vzhledem k nál. Boh. A 7843/29 o započtení soudcovského přídavku na základě § 5 zák. č. 290/1924 Sb. od 1. ledna 1925 podle § 1 zák. č. 287/1924 Sb. a plat. zák. č. 103/1926 Sb.
Výměrem presidia vrch. soudu v Bratislavě z 29. března 1930 započten byl st-li vzhledem k tomu, že byl st-l před svým pensionováním trvale ustanoven k okr. soudu v Bratislavě, do pensijní základny soud- covský přídavek podle zák. č. 290/1924 Sb. částkou 3195 Kč a se zřetelem k tomu změněn výměr presidia z 5. listopadu 1925 v tom směru, že st-li nyní bylo přiznáno od 1. ledna 1925 odpočivné ročních 25605 Kč, t. j. 100% pensijní základny sestávající ze služného 3. stupně VI. hodn. tř.: 19608 Kč, 50% pražského místního přídavku: 2802 Kč a soudcovského přídavku 3195 Kč, dále jednotný drahotní přídavek ročních 1440 Kč a doplňovací přídavek ročních 1314 Kč s tím, že odpočivné ročních 25605 Kč se vyplácí od 1. července 1926—3 roky zpět od prvého dne měsíce následujícího po podání žádosti — a že jednotný drahotní přídavek ročních 1440 Kč a doplňovací přídavek ročních 1314 Kč se mu bude vypláceti vzhledem k ustanovení § 9 odst. 2 věty druhé zák. č. 287/1924 Sb. od 1. ledna 1925 počínajíc. V důsledku toho bylo zrušeno i opatření presidia ze 6. prosince 1928, kterým byl st-li vyměřen podle zák. č. 80/1928 Sb. příplatek k odpočivnému ročních 1800 Kč, poněvadž jeho nynější celkové odpočivné požitky ročních 28359 Kč převyšují částku 27570 Kč, kterou by činily celkové odpočivné požitky odpovídající nejvyššímu služnému dosažitelnému postupem do vyšších požitků podle postupových lhůt stanovených zákonem č. 541/1919 Sb. v úřednické stupnici A (služné 4. stupně VI. hodn. tř.), totiž odpočivné ročních 24210 Kč a jednotný drahotní přídavek ročních 3360 Kč.
Do tohoto výměru podal st-l stížnost z 2. května 1930, načež presidium vrch. soudu v Bratislavě, vyřizujíc stížnost tuto jako rozklad, výměrem z 19. května 1931 poukázalo st-li od 1. ledna 1925 odpočivné ročních 25605 Kč, totiž 100% pensijní základny 25605 Kč (služné 3. stupně VI. hodn. třídy: 19608 Kč, 50% pražský místní přídavek: 2802 Kč a soudcovský přídavek 3195 Kč), jednotný drahotní přídavek ročních 1440 Kč a doplňovací přídavek podle odst. 4 § 10 B zák. č. 394/1922 Sb. ročních 1314 Kč, a dále pozměňujíc výměr ze 6. prosince 1928 od 1. ledna 1928 příplatek k odpočivnému ročních 25605 Kč ročních 486 Kč, ježto celkové odpočivné požitky jeho ve výši 28359 Kč nesmí převyšovati částku 28845 Kč, které by činily celkové odpočivné požitky odpovídající nejvyššímu služnému dosažitelnému postupem do vyšších požitků podle postupových lhůt zákona č. 541/1919 Sb. v úřednické skupině A (služné 4. stupně VI. hodn. třídy) s připočtením soudcovského přídavku 3195 Kč.
Do výměru presidia z 19. května 1931 a z 29. března 1930 vznesl st-l odvolání z 30. července 1931, v němž ve shodě se stížností z 2. května 1930 žádal, aby jemu započten byl do pensijní základny soudcovský přídavek podle § 4 bodu 2 zák. č. 290/1924 Sb. ve výši 50% za roky 1925 až 1929 a dále přednostenský přídavek podle § 7 bodu 2 zák. č. 290/1924 Sb. ve výši 2400 Kč, a to taktéž za roky 1925 až 1929, ježto byl v době pensionování tabulárním soudcem VI. hodn. třídy a přednostou okr. soudu v Bratislavě. Poukazoval při tom též na předpis § 6 zák. č. 290/1924 Sb. Dále vytýkal nesprávné vyúčtování odpočivných požitků. Odvolání tomuto nevyhovělo min. sprav. nař. výnosem.
Nss uvážil o stížnosti toto:
Žal. úřad nevyhověl odvolání st-lovu z těchto důvodů: »V době svého přeložení na odpočinek 1. prosince 1913 byl odvolatel přednostou okr. soudu v Bratislavě, který byl samostatným okr. soudem, k němuž soudcové byli jmenováni, nebo překládáni, neboť v této době neplatil na území slovenském zákon o organisaci soudní z 27. listopadu 1896 č. 217 ř. z., podle kterého (§ 25) soudci okr. soudu v sídle sborového soudu I. stolice jsou soudci tohoto sborového soudu a pouze službou k okr. soudu přiděleni. Nebyl proto odvolatel v době svého přeložení na odpočinek soudcem ustanoveným u sborového soudu I. stolice a nemá proto podle § 4 zák. č. 290/1924 Sb. nároku na započtení soudcovského přídavku ve výši 50% služného 1. stupně VII. hodn. třídy. Stejně nemá nároku na započtení přednostenského přídavku podle § 7 odst. 2 cit. zák. ve výši 2400 Kč, neboť tento přídavek nestal se nikdy ve smyslu § 5 cit. zák. započitatelným do pensijní základny. Pokud pak odvolatel uvádí jednotlivé výpočty, kolik se mu dostalo na doplatcích na odpočivné požitky a kolik by dostati měl, nemá min. sprav. možnosti přezkoumati tyto výpočty, neboť účetní opatření stala se orgány gfř v Bratislavě a nikoliv rozhodnutím presidia vrch. soudu v Bratislavě.«
Stížnost brojí proti nař. rozhodnutí především a) proto, že neprávem nebyl st-li započten soudcovský přídavek ve výši 50% ve smyslu § 4 odst. 1 bodu 2 zák. č. 290/1924 Sb. do pensijní základny za roky 1925 až 1929. Stížnost tu namítá, že nss v nál. Boh. A 7843/29 vyslovil, že zák. č. 290/1924 Sb. v důsledku plat. zák. č. 103/1926 Sb. vstoupil v platnost se zpětnou účinností od 1. ledna 1925 a že na základě § 1 odst. 1 zák. č. 287/1924 Sb. mají všichni státní zaměstnanci, soudcové atd., jichž aktivní služba skončila před 1. lednem 1925, nárok i na služební požitky, určené v zákonech, které vstoupily v platnost před 1. lednem 1925. Z toho prý plyne, že má býti vzata za základ fiktivní základna, totiž nároky staropensistů třeba upraviti tím způsobem, jako kdyby konali dne 1. ledna 1925 aktivní službu, a má proto použito býti i předpisů o soudní organisaci. Poněvadž pak st-l byl dne 15. února 1902 jmenován ze sedriálního soudce u sedrie v Bratislavě (nyní krajský soud v Bratislavě) tabulárním soudcem VI. hodn. třídy u okr. soudu v Bratislavě a přednostou tohoto soudu a tudíž povýšil, dlužno obzvláště vzhledem na poslední odst. § 6 zák. č. 290/1924 Sb. považovati ho za soudce sborového soudu, t. j. sedrie či nyní krajského soudu v Bratislavě, třeba že v době přeložení jeho do výslužby dne 1. prosince 1913 neplatil na území Slov. zák. o organisaci soudní z 27. listopadu 1896 č. 217 ř. z. Předpisy organisačního zákona byly však v důsledku zpětné účinnosti ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 287/1924 Sb. a § 11 zák. č. 290/1924 Sb., jimiž byla odporující opatření od 1. ledna 1925 zrušena, v platnost uvedeny i pro staropensisty.
b) Dále stížnost pozastavuje nepřiznání přednostenského přídavku. V tomto směru uvádí stížnost, že st-l nežádal ve svém odvolání za za- počtení přídavku přednostenského podle § 7 odst. 2 zák. č. 290/1924 Sb. ve výši ročních 2400 Kč za roky 1925 až 1929 a tedy za pět roků do pensijní základny, jak se min. sprav. v důsledku snad nepřesného předpokladu domnívá, nýbrž za přiznání přídavku toho proto, že byl st-l nesporně před svým pensionováním tabulárním soudcem VI. hodn. třídy a přednostou okr. soudu v Bratislavě se 6 soudci, takže mu přídavek ten přísluší.
Posléze c) stížnost brojí proti nař. rozhodnutí proto, že nyní soudcové zaměstnaní u vrch. soudu a krajských soudů obdrželi řádně své soudcovské přídavky též za roky 1925 až 1929, kdežto st-li, ač mu přiznán byl pouze přídavek 25%, kterýž činí za pět roků úhrnem 16947 Kč, byl vyplacen toliko peníz 10318 Kč z důvodu, že jeho pense nepřevyšovala do konce roku 1929 ročních 28845 Kč.
Nss neuznal stížnost důvodnou.
ad a) V nál. Boh. A 7745/29 a Boh. A 8269/29 vyslovil nss právní názor, že ustanovení § 5 zák. č. 290/1924 Sb., kterým se upravují platové poměry soudců z povolání, vešlo v platnost se zpětnou účinností ke dni 1. ledna 1925 současně s platovým zákonem č. 103/1926 Sb., a dále v nál. Boh. A 7843/29 a 8270/29, že podle § 1 odst. 1 zák. č. 287/1924 Sb. jest započísti do pensijní základny soudcovský přídavek podle zák. č. 290/1924 Sb. i soudcům, kteří odešli na trvalý odpočinek před 1. lednem 1925. Nss trvá na těchto právních názorech i v případě daném.
Podle právních názorů těch měl proto st-l, kterýž odešel na trvalý odpočinek dne 1. prosince 1913 a tedy před 1. lednem 1925 nárok na započtení soudcovského přídavku ve smyslu §§ 4 a 5 zák. č. 290/1924 Sb. do pensijní základny. Soudcovský přídavek po rozumu § 4 cit. zák. byl st-li také podle § 5 tohoto zák. do pensijní základny od 1. ledna 1925 přiznán, a to až do konce roku 1929, avšak jen ve výši 25% služného, které náleží úředníku skupiny A časového postupu prvního stupně VII. hodn. třídy v roční částce 3195 Kč, kterýžto soudcovský přídavek byl stanoven pro soudce ustanovené k soudům okresním a soudcům ustanoveným bez určitého služebního místa pro obvod sborového soudu druhé stolice. St-l tu zastává názor, že ho dlužno pokládati z důvodů uvedených v jeho námitce za soudce, sborového soudu a že mu proto bylo započísti soudcovský přídavek ve výši 50% do pensijní základny. Názoru tomu nemohl soud přisvědčiti. Stížnost vychází sama ze stanoviska, že tvrzení nař. rozhodnutí, že st-l v době svého pensionování, t. j. dne 1. prosince 1913 nebyl soudcem ustanoveným u sborového soudu I. stolice, nýbrž soudcem a přednostou okr. soudu v Bratislavě. Avšak tento soud podle tehdejších organisačních norem byl okr. soudem samostatným, k němuž byli soudcové jmenováni nebo překládáni, poněvadž v této době neplatil na území Slov. zákon o organisaci soudní z 27. listopadu 1896 č. 217 ř. z., podle jehož § 25 soudcové okr. soudů v sídle sborového soudu I. stolice jsou soudci tohoto sborového soudu a jen službou k okr. soudu přiděleni.
Než stížnost se přes to domnívá, že ustanovení zák. č. 217/1896 ř. z. nutno použíti na st-le, a to v důsledku § 1 odst. 1 zák. č. 287/1924 Sb. a § 11 zák. č. 290/1924 Sb. Stížnost jest v tomto nazírání na omylu. Paragraf 11 zák. č. 290/1924 Sb. stanoví pouze, že zákon tento nabývá účinnosti dne 1. ledna 1925 — s výjimkou ustanovení §§ 5 a 9 odst. 3 — a že i tato ustanovení vejdou v účinnost, a to se zpětnou platností ke dni 1. ledna 1925, současně se zákonem, kterým se upraví služební poměry soudců z povolání a konečně, že týmž dnem pozbývají platnosti veškeré předpisy, pokud jsou v rozporu s ustanoveními tohoto zákona. Ze znění ustanovení § 11 zák. č. 290/1924 Sb. nelze, jak za to má stížnost, nikterak vyvoditi, že by derogační klausule jeho měla ten význam, že se uvádí v platnost ustanovení zák. č. 217/1896 ř. z. i na území Slov. Tak by mohlo býti jen tehdy, kdyby zák. č. 290/1924 Sb. upravoval soudní organisaci shodně s ustanovením zák. č. 217/1896 ř. z. nebo byl výslovně přenesl ustanovení zák. č. 217/1896 ř. z. i na území Slov. Otázkami takovými se zák. č. 290/1924 Sb. nezabýval vůbec a podle své tendence a účelu, upraviti platové poměry soudců z povolání atd., ani zabývati nechtěl. Naopak zák. č. 290/1924 Sb. předpokládá soudní organisaci, jak se vyvinula v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, pokud se týká na Slov. a Podk. Rusi, a platící dne 1. ledna 1925, t. j. v den, kdy zák. č. 290/1924 Sb. nabyl účinnosti, jakožto veličinu danou, na které nic neměnil.
Pokud se týká ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 287/1924 Sb., tu stanoví předpis tento pouze, že odpočivné požitky státních úředníků, soudců atd., upraví se podle pensijních základen vyplývajících z aktivních požitků služebních, platných dne 1. ledna 1925. Z ustanovení tohoto nelze i při nejširší interpretaci vyčísti, že by jím přenesena byla nebo přenesena býti měla ať skutečně ať fiktivně ustanovení zák. organisačního č. 217/1896 ř. z. pro účely nového vyměření odpočivných požitků jmenovaných zaměstnanců a tedy i stran soudců ustanovených u okr. soudu v Bratislavě. Naopak i ustanovení toto předpokládá aktivní požitky, jež platily dne 1. ledna 1925 podle norem tohoto dne platných. K těmto normám nenáleželo však dne 1. ledna 1925 ustanovení § 25 zák. č. 217/1896 ř. z., ježto ustanovení toto nabylo účinnosti na Slov. teprv předpisem § 209 plat. zák. č. 103/1926 Sb., kterýž po rozumu § 215 odst. 1 plat. zák. nabyl účinnosti až dne 1. ledna 1926. Při tom nss, nemaje k tomu podnětu v příslušné námitce stížnosti podle § 18 zák. o ss, se nemusí obírati významem a dosahem § 2 zák. č. 270/1920 Sb., jenž pozměněn byl §em 209 plat. zák. č. 103/1926 Sb. Ani z ustanovení § 6 odst. 3 zák. č. 290/1924 Sb. nelze nic příznivějšího pro stanovisko st-le vyzískati. Předpis tento stanoví, že přidělení soudce k soudu kategorie nižší nemá na výši jeho soudcovského přídavku vlivu. V konkrétním případě nejde však o přidělení st-le od sborového soudu v Bratislavě, totiž od sedrie k okresnímu soudu tamže, nýbrž o jmenování st-le od sedrie v Bratislavě k samostatnému okr. soudu tamže.
Za tohoto stavu věci nutno proto vycházeti ze stanoviska, že i dne 1. ledna 1925 nebyly aktivní požitky služební aktivních soudců u okr. soudu v Bratislavě upraveny podle norem platných pro soudce sborového soudu I. stolice, t. j. sedrie v Bratislavě. Jestliže žal. úřad v nař. rozhodnutí určil soudcovský přídavek st-lův ve výši 25% ve smyslu § 4 zák. č. 290/1924 Sb., nelze důvodně tvrditi, že by postup ten zákonnému stavu neodpovídal.
ad b) Ani tuto námitku neuznal nss důvodnou.
Zákon č. 290/1924 Sb. nabyl podle § 11 s výjimkou ustanovení §§ 5 a 9 odst. 3 účinnosti dnem 1. ledna 1925, upravoval platové poměry soudců z povolání atd. a stanovil v § 3, že mimo požitky uvedené v § 2 příslušejí soudcům ještě zvláštní přídavky a to: a) přídavek soudcovský a b) přídavek přednostenský. Přídavek soudcovský upravuje zákon v §§ 4, 5, 6, 8, 9 a 11, přídavek přednostenský v §§ 7 a 8. Podle § 8 mají přídavky zmíněné povahu služebníci požitků. Ze zákonné normace zjevno, že příslušel soudcovský přídavek, pokud se týká přídavek přednostenský, zásadně toliko soudcům, kteří za účinnosti zák. č. 290/1924 Sb. byli v aktivní službě, ježto jen soudcové v aktivní službě v době té jsoucí byli podrobeni kvalifikaci po rozumu čl. I odst. 3 a §§ 14, 15 odst. 3, 16 odst. 1 a 4, 17, 18 odst. 1 a 3, 19 a 20 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z. a lze mluviti jen u nich o služebním popisu, o zhoršení kvalifikace neb jejím zlepšení, o suspensi z úřadu podle §§ 29 až 32 zák. č. 46/1868 ř. z., konečně o přeložení do pense a o smrti za trvání následků § 9 odst. 1 a 2 zák. č. 290/1924 Sb.
Podle § 5 zák. č. 290/1924 Sb. tvořil pouze soudcovský přídavek podle § 4 tohoto zák. součást pensijní základny, kdežto přídavek přednostenský podle § 7 zákona, jako ryzí přídavek presenční, součástí pensijní základny nebo vedlejším požitkem vedle požitků pensijních nikdy nebyl, a to ani u soudců, kteří byli v činné službě v roce 1925.
A tu není sporné, že st-l nebyl v činné službě soudcovské za účinnosti zák. č. 290/1924 Sb., totiž v době od 1. ledna 1925 do 31. prosince 1925, t. j. ode dne účinnosti tohoto zák. (§ 11 zák. č. 290/1924 Sb.) do jeho částečného zrušení ustanovením §§ 214 a 215 plat. zák. č. 103/1926 Sb. dnem 1. ledna 1926, ani později. A poněvadž přídavek přednostenský byl vyplácen soudcům ve službě činné, nemůže st-l jako pensista odešedší na odpočinek již před 1. lednem 1925 uplatňovati úspěšně nárok na přiznání a výplatu přídavku takového za roky 1925 až 1929. O započtení přídavku soudcovského za tyto roky do pensijní základny st-l, jak patrno z obsahu jeho stížnosti, sám ani nežádá.
ad c) Námitkou touto domáhá se st-l patrně správné výplaty jemu přiznaného soudcovského přídavku ve výši 3195 Kč za roky 1925 až 1929, kterýž mu byl udánlivě vyplacen v míře menší. Výplata odpočivných požitků a tedy i části vypadající na soudcovský přídavek stala se nesporně likvidujícími orgány gfř v Bratislavě, nikoliv opatřeními presidia vrch. soudu v Bratislavě nebo min. sprav. Ale pak jest k vyřízení řádné ciferní výplaty povoláno gfř v Bratislavě v prvé stolici, nikoliv úřady justiční správy. Odmítlo-li proto min. sprav. o otázce této jednati, nelze tvrditi, že by postup jeho v tomto směru zákonu odporoval.

Citace:

Č. 11211. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 844-849.